ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.190.2006
sp. zn. 3 Azs 190/2006 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: I. S., zastoupený JUDr. Vladimírem
Henclem, advokátem se sídlem Náchod, Masarykovo nám. 19, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 30. 5. 2006, č. j. 32 Az 7/2005 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 10. 2005, č. j. OAM-1531/VL-20-K01-2005.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
zákona o azylu.
Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že potíže stěžovatele
na Ukrajině souvisely s jeho podnikáním, nikoli s jeho krátkodobou účastí na předvolební
kampani v prezidentských volbách. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, z důvodu rasy, náboženství,
národnosti nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Podle názoru soudu žalobce rovněž
dostatečně nevyužil všech možností ochrany v zemi původu. V tomto ohledu odkázal krajský
soud také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004.
Soud neshledal pochybení v aplikaci ust. §13 zákona o azylu; při posouzení důvodů udělení
humanitárního azylu žalovaný nevybočil z mezí stanovených zákonem. Informace o situaci
v zemi původu žalovaný správně vyhodnotil tak, že žalobce nenáleží k osobám ohroženým
skutečnostmi, které zakládají překážky vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v v Hradci Králové
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Je přesvědčen, že jeho pronásledování v zemi původu pramení z toho,
že veřejně agitoval v prezidentských volbách za zvolení jednoho z kandidátů. Poté co volby
vyhrál druhý kandidát, byl stěžovatel pronásledován, bylo mu vyhrožováno, byl zbit a byl mu
zapálen prodejní stánek. Orgány, na které se obrátil a které byly povinny se jeho situací
zabývat, projevily značnou neochotu a odmítly mu účinně pomoci. Správní orgán
se při posuzování žádosti o azyl dostatečně neseznámil se situací v zemi původu, zejména
se Zprávou Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti dodržování lidských
práv na Ukrajině za rok 2004. Uvedená zpráva potvrzuje stěžovatelovo tvrzení, že byl
pro své spojení s opozicí cílem politicky motivovaných útoků. Správní orgán však nesprávně
uzavřel, že není dána spojitost mezi politickou činností stěžovatele a jeho problémy
v podnikání, které nastaly po volbách. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 30. 5. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských
soudů. Otázkou politicky motivovaných útoků se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Azs 45/2006 - 52, www.nssoud.cz. Důvodností
kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
pak např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76, www.nssoud.cz. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou
splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu