ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.231.2006:102
sp. zn. 3 Azs 231/2006 - 102
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: T. G. Q., zast. Mgr. Václavem Erbanem,
advokátem se sídlem Ostrava, Sokolská 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě, ze dne 10. 1. 2006, č. j. 65 Az 152/2005 – 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele Mgr. Václavu Erbanovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 4. 2005, č. j. U-2388/VL-01-P17-R2-2000.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších před pisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
zákona o azylu. Krajský soud dospěl k závěru, že nespokojenost žalobce s mírou nesvobody
v zemi původu, kterou navíc v zemi původu nijak neprojevil, či jeho nespokojenost s mírou
soukromého podnikání nejsou důvodem pro udělení azylu. Azylově relevantní není ani obava
žalobce z návratu do vlasti kvůli tomu, že svévolně opustil výkon služby vojáka z povolání.
V aplikaci ust. §14 zákona o azylu soud neshledal pochybení. Tvrzení žalobce a informace
o situaci v zemi původu žalovaný podle soudu správně vyhodnotil tak, že žalobce nenáleží
k osobám ohroženým skutečnostmi, které zakládají překážky vycestování ve smyslu ust. §91
zákona o azylu.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Nesprávné posouzení právní otázky spatřoval v tom, že soud nehodnotil
jeho zběhnutí z vojenské služby ve Vietnamské socialistické republice jako důvod
pro poskytnutí azylu. Soud totiž nepřihlédl k tomu, že stěžovatel ze služby dezertoval kvůli
svému nesouhlasu s tamním politickým režimem. Stěžovatel namítl, že soud pominul,
že zastávání určitých politických názorů nemusí spočívat pouze ve verbálních prohlášeních
ale i v konkrétním jednání, přičemž stěžovatel své politické názory projevil právě zběhnutím
z armády a odchodem z Vietnamu. Přestože stěžovatel netvrdil, že byl v zemi původu
pronásledován státními či politickými orgány, byl by tomuto pronásledování vystaven
v případě svého návratu do Vietnamu a dokonce zbaven osobní svobody, přinejmenším
za vlastní dezerci. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 10. 1. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských sou dů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Jak již Nejvyšší správní soud judikoval např. ve svém rozsudku ze dne 21. 11. 2003,
č. j. 7 Azs 13/2003-40, www.nssoud.cz, pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských
práv, navíc žalobcem v zemi původu neprojevená, není důvodem pro udělení azylu.
Posouzením okolností zakládajících překážku vycestování za situace, kdy žadateli o azyl
hrozí v případě návratu do Vietnamské socialistické republiky trestní stíhaní, se pak Nejvyšší
správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 64/2003 - 41,
www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální
částky 600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu