ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.211.2006
sp. zn. 4 Azs 211/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. D., zastoupen JUDr. Pavlem Reiserem,
advokátem, se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2006, č. j. 14 Az 291/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zamítl žalobu,
jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2004,
č. j. OAM-3614/VL-19-C09-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen
azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a bylo vysloveno, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle §91
zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační
stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti konstatuje, že žalovaný při svém rozhodování nesprávně
posoudil celou věc, ač měl k dispozici dostatek důkazů. Řádně neposoudil důvody podání
žádosti o azyl, vytrhl je z kontextu, a nemohl tak posoudit naléhavost situace stěžovatelky.
Stěžovatel dále uvádí, že v zemi původu se necítí bezpečný, neboť tam vládne mafie
s posvěcením míst, která by ji měla potírat. Žalovaný rovněž chybně aplikoval §13 zákona
o azylu. Přitom rozhodnutí o neudělení azylu jeho manželce bylo vydáno den následující
po vydání napadeného rozhodnutí žalovaného a v době jeho vydání rozhodnutí nebylo
rozhodnutí o neudělení azylu manželce ani vydáno ani pravomocné, a proto nemohla být
podkladem pro rozhodnutí ve věci stěžovatele. Udělením azylu by navíc došlo ke sloučení
rodiny, když v České republice již řadu let žije jeho bratr a rodina zde má stabilní zázemí.
Soud příliš úzce vyložil otázku scelení rodiny, která dle stěžovatele nemůže být posuzována
s ohledem na dosažení osmnáctého roku. Správní orgán i soud měly při znalosti věci
posuzovat komplexní situaci celé rodiny, když žadateli o azyl jsou i jeho matka a další
příbuzní. Stěžovatel dále namítá, že Ukrajinu na rozdíl od České republiky nelze považovat
za bezpečnou zemi. Správní orgán ani neměl argumentovat neaktuálními zprávami
zahraničních a mezinárodních institucí za roky 2001 a 2002. Žalovaný i krajský soud se měly
opírat o aktuálnější informace, zejména s ohledem na rozhodování o překážce vycestování.
K námitce že žalovaný při svém rozhodování nesprávné posoudil celou věc a že řádně
neposoudil důvody podání žádosti o azyl, kterými byly jeho potíže s vyděrači patřícími
k mafii, tedy potíže se soukromými osobami, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 4 Azs 5/2003, www.nssoud.cz, sp. zn. 4 Azs 23/2003, www.nssoud.cz,
3 Azs 22/2004, www.nssoud.cz, či sp. zn. 2 Azs 46/2004, www.nssoud.cz. Problémy
se soukromými osobami nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu, neboť nebyly
vyvolány skutečnostmi pro azylové řízení významnými, t. j. pronásledováním z důvodu rasy,
národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání politických
názorů v zemi původu, ani odůvodněným strachem z takového pronásledování.
K námitkám, které se týkají neudělení azylu podle §13 zákona o azylu (tj. za účelem
sloučení rodiny), se zdejší soud již rovněž vyslovil, a to např. ve svém rozsudku
sp. zn. 4 Azs 147/2004, www.nssoud.cz, nebo sp. zn. 3 Azs 110/2005, www.nssoud.cz.
Také otázkou, zda Ukrajinu lze či nelze považovat za bezpečnou zemi původu,
se zdejší soud v minulosti již mnohokrát zabýval, např. ve svém rozsudku
sp. zn. 4 Azs 175/2005, www.nssoud.cz, sp. zn. 4 Azs 451/2005, www.nssoud.cz,
nebo sp. zn. 4 Azs 9/2006, www.nssoud.cz.
K námitce stěžovatele, že správní orgán neměl argumentovat neaktuálními zprávami
zahraničních a mezinárodních institucí za roky 2001 a 2002 a měl se opírat o aktuálnější
informace, Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že je uplatňována poprvé až v kasační
stížnosti, třebaže mohla být vznesena již v dřívějším řízení. Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s.
in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody,
než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno,
ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné. Nejvyšší správní soud
se jimi tedy nemůže zabývat.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu