ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.190.2006
sp. zn. 6 Azs 190/2006 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci ž al ob k yn ě : Y. B. F.,
zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, náměstí
I. P. Pavlova 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 672/VL - 10 - 11 - 2005 ze dne 11. 4. 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 59 Az 54/2005 - 17 ze dne 5. 5. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž byla stěžovatelčina žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného
(dále jen „zákon o azylu“).
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné podle svého obsahu pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Konkrétně totiž tvrdí, že v jejím případě jsou naplněny důvody poskytnutí humanitárního
azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu, což podle stěžovatelky krajský soud dostatečně
nezkoumal, respektive nepřezkoumal, zda správní úřad z mezí správního uvážení, které mu
norma obsažená v ustanovení §14 svěřuje, nevybočil. Stěžovatelka rovněž požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (tato žádost je však bezpředmětná,
neboť kasační stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačním důvodem
zakotveným v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu
je stižen vadou řízení spočívající v tom, že krajský soud nesprávně posoudil naplnění
podmínek humanitárního azylu ve smyslu ustanovení §14 zákona o azylu. K těmto důvodům
kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o azyl žalovaným může
Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou rozhodování správního orgánu o udělení
azylu z humanitárních důvodů se zabýval již ve své předchozí judikatuře, která dává
dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky. Za všechny buďte jmenovány
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48
(www.nssoud.cz), či rozsudek ze dne 29. 6. 2006, č. j. 6 Azs 5/2006 - 46 (www.nssoud.cz),
co se týče otázky míry přezkumu správního uvážení lze jmenovat např. rozsudek ze dne
20. 7. 2006, č. j. 6 Azs 13/2006 - 38. Nadto Nejvyšší správní soud poukazuje na to,
že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí
žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu
ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená
judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz). Závěr o aplikaci ustanovení §16
zákona o azylu samotný pak stěžovatelka nijak nenapadla a nepřinesla žádných tvrzení
a důkazů, jimiž by nález správního orgánu a soudu zpochybnila. Neučinila tak ostatně
ani v žalobě.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu