ECLI:CZ:NSS:2008:1.APS.5.2008:65
sp. zn. 1 Aps 5/2008 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Č. L., zastoupeného
JUDr. Libuší Peterkovou, advokátkou se sídlem Palackého nám. 19, Rosice, proti žalovanému
Magistrátu města Brna, se sídlem Kounicova 67, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského so udu
v Brně ze dne 30. 10. 2007, č. j. 29 Ca 139/2007 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou dle §82 s. ř. s. podanou dne 14. 11. 2005, a následně opakovaně doplňovanou,
se žalobce domáhal, aby krajský soud zakázal žalovanému projednávat změny Územního plánu
města Brna (dál jen ÚPmB) č. B1/03-I a č. B4/03-I v souboru změn ÚPmB 2003-I.-16
soubor-ZM 4/3758 cestou sloučeného konceptu řešení a návrhu změn, aby žalovaný vyřadil
změny č. B1/03-I a č. B4/03-I z projednávaného souboru změn ÚPmB 2003-I.-16
soubor-ZM 4/3758 a projednal je samost atně jako koncept dle §21 a návrh dle §22 zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve zněn í pozdějších předpisů
(dále jen „stavební zákon“). Dále se žalobce domáhal, aby krajský soud žalovanému nařídil
posuzovat pozemky žalobce zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu
pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, pro obec Brno, k.ú. Staré Brno, okres
Brno - město na LV č. 2924, parc. č. 791/2 ostatní plocha (způsob využití - ostatní komunikace)
a parc. č. 791/3 ostatní plocha (způsob využití - ostatní komunikace) jako prostranství, které není
veřejně přístupné.
Krajský soud žalobu usnesením ze dne 15. 5. 2006, č. j. 29 Ca 267/2005 - 75, podle §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §85 s. ř. s. žalobu jako nepřípustnou odmítl. V odůvodnění
konstatoval, že námitky, které mohou vlastníci dotčených pozemků a staveb podávat podle §21
odst. 4 stavebního zákona do 30-ti dnů od veřejného projednání konceptu, představují jiné právní
prostředky ve smyslu §85 s. ř. s., jimiž se lze ochrany či nápravy domáhat. Krajský soud poukázal
také na další právní prostředky ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem upravené v §22
odst. 1 a 4 stavebního zákona.
Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] zrušil
a v odůvodnění zavázal svým právním názorem krajský soud k tomu, aby se na prvním místě
zabýval otázkou, zda v daném případě jde pojmově o zásah (v širším smyslu zavedeném
jako legislativní zkratka) ve smyslu §82 s. ř. s. Přitom připomněl, že pokud by soud dospěl
k závěru, že tomu v dané věci tak není, žaloba by byla podle §87 o dst. 3 s. ř. s. nedůvodná,
nikoli neprojednatelná (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 3 Aps 3/2005 - 139, publikovaný pod č. 1010/2007 Sb. NSS). Jestliže soud usoudí na splnění
definičních znaků nezákonného zásahu v daném případě, je na místě, aby se dále zabýval otázkou
splnění dalších podmínek poskytnutí ochrany vyplývající z příslušných ustanovení soudního řádu
správního (§85 a 86 s. ř. s.).
Krajský soud pak v dalším řízení nařídil ve věci jednání a v záhlaví označeným rozsudkem
žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobcem vytýkané jednání žalovaného, které mělo spočívat
v nevypuštění a neprojednání samostatně navrhovaných změn ÚPmB, které mají být řešeny
variantně, ze souboru změn v rámci procesu pořizování změny územně plánovací dokumentace,
není zásahem ve smyslu §82 s. ř. s. Důvodem bylo zejména to, že tvrzený úkon nebyl
vůči zastupitelstvu závazný a přímo vynutitelný tak, aby bylo na jeho základě povinno něco konat,
dát, trpět či nekonat. Napadené jednání žalovaného představovalo jednotlivý procesní úkon,
který bezprostředně nemířil k vydání rozhodnutí. Žalobce přitom ani konkrétně neuvedl,
jaké ustanovení právního předpisu mělo být tvrzeným jednáním žalovaného porušeno. Ze zápisu
o průběhu zasedání Zastupitelstva města Brna č. Z4/035 konaného dne 27. 6. 2006 a z usnesení
Zastupitelstva města Brna č. Z4/35 ze dne 27. 6. 2006 vyplývá, že koncept změn ÚPmB byl
projednán variantně, přičemž zastupitelstvo na uvedeném zasedání souhlasilo s ukončením
pořizování těchto změn. Dle krajského soudu tedy pře dmětný úkon žalovaného není
ani nezákonný, ani jím žalobce nebyl přímo zkrácen na svých právech, ani nebylo v jeho důsledku
vůči žalobci přímo zasaženo. Stejným způsobem krajský soud vyhodnotil i jednání žalovaného,
které spočívalo v tom, že žalobce předmětné pozemky v návrhu změn územně plánovací
dokumentace označil jako veřejnou komunikaci.
Krajský soud tedy uzavřel, že žalobcem napadené jednání žalovaného nesplňovalo
jednotlivé znaky, kterými je definován nezákonný zásah, a pro to jeho žalobu dle §87
odst. 3 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Nadto uvedl, ž e i kdyby jednání žalovaného bylo
nezákonným zásahem, pak tento již ke dni rozhodování krajského soudu netrval, netrvaly
ani jeho důsledky, protože zastupitelstvo rozhodlo o ukončení pořizování předmětné změny
územně plánovací dokumentace, a žalobce ani neargumentoval ohledně konkrétní hrozby
jeho opakování, a byly by tak splněny podmínky pro zastavení řízení o žalobě dle §86 s. ř. s.
Zamítavý rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále také stěžovatel) včas podanou
kasační stížností, v níž jako důvody uplatnil nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a vadu ří zení před soudem, která měla
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje žalobce v závěru krajského soudu,
že jím napadené jednání žalovaného nenaplňuje zákonné znaky nezákonného zásahu
ve smyslu §82 s. ř. s. Žalobce byl nucen (povinen) zásahem žalovaného vyvolaný stav trpět a byl
jím v podstatě vázán. Byl jím také přímo zkrácen na svých právech, neboť mu bylo znemožněno
prakticky jakékoli smysluplné nakládání s předmětem jeho vlastnického práva, resp. nemůže plně
využít všech svých práv, která jsou jeho součástí. Nesouhlasil ani se závěrem krajs kého soudu,
že v průběhu řízení nepoukazoval na porušení konkrétních ustanovení právních předpisů.
Pokud jde o otázku trvání zásahu, nebo jeho důsledků, anebo hrozby jeho opakování, žalobce
připustil, že od doby podání žaloby došlo k změně v tom, že Zastupitelstvo města Brna rozhodlo
o ukončení pořizování změny ÚPmB. Zásah již tedy skutečně netrvá, trvají však jeho důsledky,
protože současný stav zkracuje žalobce na jeho právech, resp. je nucen strpět nemožnost
nakládání se svým vlastnictvím a do budoucna velmi reálně h rozí i opakování zásahu,
protože obrana žalobce proti žalovanému se jeví jako poměrně neúčinná. V této souvislosti
žalobce poukázal na to, že navrhoval vydání předběžného opatření, čemuž však krajský soud
nevyhověl, a proto nedošlo k vyřešení problému hned v počátku.
Dále žalobce namítl, že možnost dotčených vlastníků podat námitky dle §21
odst. 4 stavebního zákona je pouze formální záležitostí, kterou nelze ochrany svého práva
skutečně dosáhnout. Žalobce využil jak podnět podle §20 odst. 2, t ak i námitky podle §21
odst. 4 stavebního zákona, avšak na postupu žalovaného se tím nic nezměnilo. Odmítnutí žaloby
pro nevyčerpání těchto prostředků ochrany, jak dříve učinil krajský soud, by mu znemožnilo
domoci se kvalitativně vyšší - soudní ochrany a v podstatě by znamenalo odmítnutí spravedlnosti.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, žalobce
spatřoval v tom, že po té, co při jednání dne 23. 10. 2007 navrhl změnu žaloby, krajský soud
konstatoval, že tuto změnu dle §95 odst. 2 za použití §64 s. ř. s. nepřipouští, aniž by tak učinil
formou usnesení. Především se ale žalobce domnívá, že krajský soud měl změnu žaloby připustit,
protože dosavadní výsledky řízení byly dle jeho názoru dostatečným podkladem pro řízení
o změněném návrhu a krajský soud svůj závěr nijak neodůvodnil.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud
tuto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Domnívá se, že při pořizování změny územně
plánovací dokumentace nepochybil a že pořizování uvedené změny ÚPmB není zásahem,
jak jej má na mysli §82 s. ř. s.
Mimo jiné uvedl, že Zastupitelstvo města Brna dne 21. 6. 2005 schválilo u změny B1/03-I
zadání a v souladu s požadavkem Krajského úřadu Jihomoravského kraje doporučilo pokračovat
cestou zpracování konceptu a návrhu a tak bylo následně učiněno. Změna B4/03-I
pak obsahovala celkem 7 položek, přičemž první z nich, jež se týkala pozemku žalobce, byla
sporná. Zastupitelstvo schválilo zadání změny B4/03 -I s tím, že jeho první položka bude vyjmuta
a pořizování této změny bude dále pokračovat cestou zp racování konceptu a návrhu
(pod označením B4/03-I-A). Změny B1/03-I a B403-I-A pak byly projednány variantě
v konceptu a dne 27. 6. 2006 projednalo zastupitelstvo Zprávu o výsledcích projednávání
konceptu těchto změn. Varianta B403-I-A nebyla kladně projednána z důvodu nesouhlasu
žalobce. Variantu B1/03-I nebylo možno v rozsahu dle zadání projednat, neboť umístění
stavebních ploch a možnost výstavby objektů je v rozporu s urbanistickou koncepcí volného
veřejného prostranství v této lokalitě. V zákonné lhůtě nebyly podány žádné připomínky občanů.
Žalovaný tedy uzavřel, že požadavky žalobce, stejně jako stanovisko krajského úřadu byly
respektovány.
Dále žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobce, že označení jeho pozemků jako „veřejná
komunikace“ není v souladu s skutečným stavem. Na základě §34 zákona č. 128/2000 Sb.,
o obcích, a výkladu ustanovení §6 odst. 1, §7 odst. 1 a §9 o dst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, žalovaný pak dovodil, že předmětné pozemky žalobce jsou veřejně
přístupnými plochami.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
městského soudu vázán rozsahem a důvody (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), které žalobce uplatnil
v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Žalobce v prvé řadě ve své kasační stížnosti brojil p roti závěru krajského soudu,
že v daném případě nešlo o zásah ve smyslu §82 s. ř. s.
Ve své žalobě žalobce namítal v podstatě existenci dvou zásahů do svých práv. První
zásah měl spočívat v tom, že žalovaný postupoval v rozporu se stavebním zákonem,
protože projednával změny ÚPmB č. B1/03-I a č. B4/03-I v rámci souboru změn
ÚPmB 2003-I-16 cestou sloučeného konceptu řešení a návrhu změn (§31 odst. 2 stavebního
zákona), nevyloučil tedy tyto změny z uvedeného souboru změn k samostatnému projednání,
přičemž projednání konceptu řešení dle §21 stavebního zákona a projednání návrhu změn
dle §22 mělo proběhnout odděleně. Další zásah spatřoval žalobce v tom, že žalovaný
při projednávání změn ÚPD označoval a posuzoval jeho pozemky za veřejně přístupné,
tedy nikoli v souladu se stávajícím ÚPmB.
Z obsahu soudního a správního spisu vyplývají tyto podstatné skutečnosti:
Žalovaný zahrnutí změn ÚPmB č. B1/03- I a č. B4/03 -I do souboru změn
ÚPmB 2003-I-16 a tím i jejich projednání cestou sloučení konceptu řešení s návrhem změn,
pouze navrhoval, a to v zadání změn ÚPmB, které bylo veřejně projednáváno dne 14. 12. 2004.
Žalobce tři dny po veřejném projednání podal podnět dle §20 odst. 2 stavebního zákona,
v němž mimo jiné namítal právě nesoulad postupu sloučením konceptu ř ešení a návrhu změn
ohledně předmětných změn se stavebním zákonem a dále poukazoval na to, že označení
pozemků dotčených změnou neodpovídá stávajícímu ÚPmB. Žalovaný ve svém dalším postupu
zpracoval návrh zadání souboru změn ÚPmB 2003-I.-16 a zprávu o proj ednání tohoto souboru
změn a tyto dokumenty předložil Zastupitelstvu města Brna ke schválení. Zastupitelstvo
na zasedání dne 21. 6. 2005 schválilo zadání souboru změn a zprávu o jeho projednání
a odsouhlasilo spojení zpracování a projednání konceptu a návrhu souboru změn dle §31
odst. 2 stavebního zákona. V takto schváleném zadání souboru změn a zprávě o jeho projednání,
jež byly přílohou usnesení Zastupitelstva, pak bylo výslovně uve deno, že u změn dotýkajících
se pozemků žalobce bude dále postupováno cestou zpracování a projednání konceptu a návrhu
změn. Zastupitelstvo tedy toliko nepromítlo vyloučení před mětných změn ze souboru změn
za účelem samostatného zpracování a projednání konceptu a návrhu změn do „výrokové“ části
svého usnesení. Přesnou podobu usnesení zastupitelstva zákon nikde nepředepisuje, z výše
popsaného je však zřejmé, jak zastupitelstvo rozhodlo, tedy že schválilo zadání souboru změn
s tím, že ohledně změn č. B1/03-I a č. B4/03-I se bude postupovat jinak, tedy cestou zpracování
a projednání samostatného konceptu a návrhu. Usnesení zastupitelstva pak odpovídal i další
postup žalovaného. Ten zpracoval samostatný koncept změn č. B1/03-I a č. B4/03-I-A,
týkajících se pozemků žalobce, a to ve formě variant. O veřejném projednávání konceptu
žalovaný informoval veřejnou vyhláškou ze dne 18. 11. 2005, v níž bylo projednání ohlášeno
na 20. 12. 2005.
Je pravdou, že téhož dne žalovaný projednával i celý soubor změn ve spojeném konceptu
a návrhu, přičemž tento soubor zahrnoval i změnu na městskou zeleň č. B4/03-I (viz výše). Změna
č. B4/03-I zařazená v souboru změn však již ve schváleném zadání obsahovala nejen změnu
týkající se pozemků žalobce, ale zahrnovala více změn. Ve sloučeném konceptu a návrhu souboru
změn, projednávaném dne 20. 12. 2005, byla změna týkající se pozemků žalobce uvedena
pouze v části A, bodu č. 3., která se týká vyhodnocení splnění zadání změn v souboru. K návrhu
změny byla připojena též poznámka o odlišném způsobu jejího dalšího projednání. Tato změna
pak již nebyla uvedena v části C sloučeného konceptu a návrhu souboru změn,
tedy v návrhu závazné části ve formě regulativů. Lze tedy uzavřít, že změna týkající se pozemků
žalobce již nebyla v rámci tohoto souboru změn projednávána; byla totiž projednána samostatně,
a to cestou odděleného konceptu a návrhu změn.
Usnesením č. 45 ze dne 27. 6. 2005 Zastupitelstvo města Brna vzalo na vědomí zprávu
o výsledku projednání konceptu pořizování změn ÚPmB týkajících se pozemků žalobce
č. B1/03-I a č. B4/03 -I-A, a rozhodlo o ukončení pořizování těchto změn. Dle zprávy
o projednání konceptu bylo pořizování změn ukončeno proto, že na základě projednání konceptu
nebylo možno dospět k jednoznačnému výběru varianty. Žalovaný o tomto výsledku žalobce
informoval dopisem ze dne 21. 7. 2006, zn. OÚPR/V-407/06/He.
Pokud jde o způsob, jak žalovaný při projednávání změn označoval a posuzoval pozemky
žalobce, pak z dostupných podkladů lze seznat, že jako „veře jnou komunikaci“, a tedy
nikoli v souladu se stávajícím ÚPmB, žalovaný označil pozemky žalobce p ouze v návrhu zadání
změn. Pokud byl dále projednáván samostatný koncept předmětných změn, pozemky žalobce
v něm byly označeny v souladu se stávajícím ÚPmB jako „plocha komunikací a prostranství
místního významu“, tedy tak jak žalobce požadoval ve svém pod nětu ze dne 17. 12. 2004
a dále ve své žalobě. Z tohoto označení pak muselo vyplývat i jejich posouzení, neboť žádné další
samostatné posouzení ohledně toho, zda jsou pozemky veřejně přístupné či nikoli v konceptu
ani ve zprávě o jeho projednání obsaženo nebylo.
Z uvedeného přehledu je patrné, že k jednání žalovaného, ve kterém žalobce spatřoval
zásah žalovaného ve smyslu §82 s. ř. s. a proti němuž brojil svou žalobou, ve skutečnosti došlo
pouze v omezeném rozsahu při projednávání zadání změn, a to nesprávným označením pozemků
žalobce. Svůj postup však žalovaný napravil a žalobce tedy byl se svým podnětem k návrhu
zadání změn podaným dne 17. 12. 2004 v podstatě úspěšný. Žalovaný následně vypracoval
samostatný koncept změn dotýkajících se pozemků žalobce č. B1/03-I a č. B4/03-I-A,
a to ve formě variant; v tomto konceptu pak označil pozemky žalobce v souladu se stávajícím
územním plánem.
Krajský soud tyto skutečnosti v odůvodnění svého rozsudku popsal pouze částečně
a své rozhodnutí opřel o poněkud odlišné posouzení. To však nemění nic na tom, že zamítavý
výrok jeho rozsudku byl správný; zamítnutí žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
je na místě také v případě, kdy k zásahu nedošlo.
Žalobce dále ve své kasační stížnosti zpochybnil postup krajského soudu, pokud jde
o změnu žaloby, již navrhl při ústním jednání dne 23. 10. 2007. A to jednak formu rozhodnutí
krajského soudu a jednak samotný závěr krajského soudu o této otázce.
Z protokolu o jednání ze dne 23. 10. 2007 se podává, že zástupce žalobce p řednesl
na jednání návrh na změnu žaloby a požadoval, aby bylo rozhodnuto tak, že: „Žalovaný Magistrát
města Brna, je povinen do jednoho měsíce po nabytí právní moci rozsudku obnovit projednávání
žalobcem navržené změny využití nemovitostí dle ÚpmB, označe né jako B1/03-I, na plochu SO
„smíšené plochy obchodu a služeb“, zapsané v katastru nemovitostí (předmětné pozemky
parc. č. 791/2 a 791/3). Žalovaný je při rozhodování o změně ve využívání předmětné
nemovitosti vázán posouzením změn v území, které spočívá ve stavebním oddělení předmětné
nemovitosti od komunikace ul. Výstavní stavbou chodníku, pravomocnými rozhodnutími
ve smíšeném územním a stavebním řízení na přípojky inženýrských sítí kanalizace, vodovodu,
plynu a elektrického vedení NN a zhotovení těchto přípojek, stavbou oplocení nemovitosti
a nepřístupností nemovitosti pro veřejnost. Projednávání změny ÚPmB bude ukončeno
nejpozději jeden rok po jeho zahájení. Tento rozsudek je závazný i pro orgány Statutárního města
Brna, které se na pořizování změny úča stní.“
Krajský soud při jednání rozhodl, že změnu žaloby s odkazem na nesplnění podmínek
§95 odst. 2 o. s. ř. nepřipouští; z protokolu o jednání, který je součástí soudního spisu,
a z rozsudku krajského soudu vyplývá, že tak učinil usnesením. Žalobce při jednání nevznesl
žádné návrhy na doplnění protokolu či námitky proti jeho obsahu. V této souvislosti soud
připomíná, že podle §55 odst. 3 s. ř. s. se usnesení písemně vyhotovuje a doručuje účastníkům
jen tehdy, končí-li se jím řízení, ukládá-li se jím povinnost nebo tehdy je-li to nutné pro vedení
řízení. Usnesení o nepřipuštění změny žaloby však do žádné z těchto kategorií nespadá. Nejedná
se ani o usnesení, kterým by se upravovalo vedení řízení; usneseními, jimiž se upravuje vedení
řízení, není soud vázán (srov. §55 odst. 2 s. ř. s.), avšak v případě rozhodnutí o nepřipuštění
změny žaloby soud závazně určuje, zda se bude dále změněnou žalobou zabývat,
nebo zda je na žalobci, aby zvážil podání zcela nové žaloby. Podle §55 odst. 5 s. ř. s. usnesení,
jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění.
Krajský soud tedy nebyl stricto sensu povinnen své rozhodnutí o změně žaloby odůvodnit.
Jestliže toto své rozhodnutí neodůvodnil ani v napadeném rozsudku, nelze dospět k závěru,
že by zatížil řízení takovou vadou, která mohla mít za následek nezákonnost jeho rozsudku
ve věci samé. Bylo procesní odpovědností žalobce, aby po proběhlém jednání, na němž změnu
návrhu vznesl, zvážil podání nové žaloby; zda tak učinil, není ze soudního spisu patrné.
Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 Aps 3/2006 - 69, změna
skutkového stavu, která může nastat v průběhu soudního řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního
orgánu (§82 a násl. s. ř. s.), musí umožňovat žalobci, aby v průběhu řízení mohl v závislosti na ní změnit
žalobní petit a způsob požadované soudní ochrany přizpůsobit konkrétnímu skutk ovému stavu (§64 s. ř. s.
a §95 o. s. ř.). Je však třeba doplnit, že o změně žaloby na ochranu před nezákonným zásahem
v závislosti na změně skutkového stavu, lze uvažovat pouze za předpokladu, že jednání správního
orgánu, které subjekt svou žalobou napadá, je nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.
Jestliže krajský soud dospěl k závěru, že žalobcem napadené jednání žalovaného nepředstavovalo
zásah ve smyslu §82 s. ř. s., žalobu zamítl a Nejvyšší správní soud tento závěr nyní potvrdil,
je bezpředmětné posuzovat splnění podmínek pro změnu žalobního petitu. Jinak by tomu bylo
v případě, kdy by otázka, zda úkon správního orgánu byl nezákonným zásahem nebyla vyřešena,
jako tomu bylo v řízení ve výše citované věci.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému správnímu orgánu náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu