ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.12.2008:37
sp. zn. 1 Azs 12/2008 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühn a, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce D. P., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 61 Az 29/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „sp rávní orgán“), ze dne
8. března 2006, č. j. OAM-284/VL-10-12-2006. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl
stěžovatelovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o P olicii České republiky,
v tehdy platném znění (dále jen „zákon o azylu“).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz. Po dle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zása dní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních
práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti, v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti, ve znění jejího doplnění ze dne 14. prosince 2007,
uplatňuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Argumentuje-li stěžovatel obavami z pronásledování ze strany osob, které byly spjaty
s osobou vraha jeho bratrance, Nejvyšší správní soud poukazuje na svou judikaturu,
podle níž skutečnost, že žadatel o mezinárodní ochranu (azyl) má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení
mezinárodní ochranu, a to tím spíše v situaci, kdy politický sy stém v zemi původu žalobce
dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti
v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny (např. rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, www.nssoud.cz, týkající se rovněž stěžovatele z Arménské republiky).
K dalším zcela obecným odkazům stěžovatele na nedostatečné zjištění skutkové ho stavu
nutno uvést, že problematikou dostatečnosti zjištěného skutkového stavu se Nejvyšší správní
soud již v minulosti mnohokráte zabýval. Co se týče této kasační st ížnosti, lze odkázat zejména
na závěry obsažené v dnes již ustálené judikatuře, podle kt eré právní argumentace obsažená
v žalobě nebo kasační stížnosti se nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona
bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny
ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povah y a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikován též jako č. 835/2006 Sb. NSS).
Z toho tedy plyne, že obecný a typový odkaz stěžovatele na důvody kasační stížnosti
podle soudního řádu správního, resp. jen obecné poukázání na „nesprávné vyhodnocení“
stěžovatelovy situace, nejsou přezkoumatelné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti,
přičemž z této ustálené judikatury vycházel ve svém rozhodnutí též krajský soud.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost sv ým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud ka sační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným účinkem
vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu