ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.43.2008:72
sp. zn. 2 Azs 43/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Y. P., zast. JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou
se sídlem v Havířově, Pavlovova 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2007, č. j. OAM-1-458/VL-10-12-2007,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2008,
č. j. 63 Az 63/2007 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Vandy Bielecké se u r č u je částkou 2856 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému
rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako
zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) v rozhodné době účinného zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), protože neuvedl žádnou skutečnost svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo §14a zákona
o azylu. Rozsudek krajského soudu pak vycházel z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno
na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci, v souladu se zákonem a bylo přesvědčivě
odůvodněno.
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti podle §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále též „s. ř. s.“), se Nejvyšší správní soud dále zabýval tím, je-li kasační stížnost
přijatelná (§104a s. ř. s.), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení
kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti
kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 933/2006.
V projednávané věci konstatuje Nejvyšší správní soud, že stěžovatel argumentuje
kasačními důvody zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Výslovně sice také
namítá důvody podle písm. d) tohoto ustanovení, avšak ve skutečnosti jimi neoperuje [námitka,
že se správní orgán ani soud nezabývaly situací v zemi původu stěžovatele, je podřaditelná
pod nesprávná skutková zjištění podle písm. b) uvedeného ustanovení].
Stěžovatelovy námitky ve smyslu písm. a) citovaného ustanovení spočívají v tom,
že stěžovatel ve správním řízení důvody podle §12 zákona o azylu uváděl. Ve své vlasti byl
vystaven pronásledování pro svou příslušnost k sociální skupině, a to jako bývalý člen kriminální
policie. Z tohoto důvodu byl pronásledován soukromými osobami, přičemž stát mu před
chováním těchto osob nebyl s to poskytnout ochranu, neboť orgány veřejné moci jsou mafií
prorostlé. Stěžovatel uvádí, že byl členem sociální skupiny, která byla pronásledována – sociální
skupinou, k níž přináležel, míní bývalé příslušníky policie, kteří jsou po odchodu od policie
pronásledovaní mafií. Jedná se o skupinu dostatečně identifikovatelnou. Krom toho stěžovateli
svědčí i §14a zákona o azylu. Do vlasti se vrátit nemůže, neboť by tam byl vystaven
pronásledování vyděračů a v zemi se nemůže obrátit na státní orgány o pomoc. Vzhledem
k tomu, že tvrdil tyto okolnosti (podřaditelné pod §12 či §14a zákona o azylu) již v řízení před
správním orgánem, neměla být jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu.
Podle písm. b) uvedeného ustanovení namítá stěžovatel, že bylo vycházeno z nesprávně
zjištěného skutkového stavu. Do spisu měly být jistě zařazeny zprávy o zemi jeho původu týkající
se stavu potírání mafie a vyděračských skupin. Bylo totiž potřeba se zabývat otázkami, jak jsou
proti vyděračům v Rusku lidé chráněny ze strany státních orgánů.
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc
Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura
správních soudů. Nejvyšší správní soud připomíná, že žádost stěžovatele byla zamítnuta jako
zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, www.nssoud.cz, plyne, že pokud z žádosti
o udělení azylu, z protokolu o pohovoru ani z žádné jiné písemnosti nevyplynulo, že by žadatel
tvrdil některý z důvodů pro udělení azylu, Ministerstvu vnitra nevznikla povinnost provádět
dokazování ohledně existence některého z azylových důvodů taxativně vypočtených
v §12 zákona o azylu. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, pak plyne, že správní orgán
má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu jen
tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené. Uvedenou judikaturu lze vztáhnout i na řízení o uděl ení mezinárodní ochrany
(azylu, resp. doplňkové ochrany).
Ve zde posuzovaném případě tak není pochybením, když správní orgán neprováděl
dokazování shromažďováním zpráv o zemi původu stěžovatele. Potíže se soukromými osobami,
které stěžovatel uváděl v žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nejsou totiž azylově
směrodatné. I touto otázkou se již Nejvyšší správní soud mnohokráte zabýval, viz např. rozsudek
ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003 - 80,
rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, a rozsudek ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Pokud jde o definici sociální
skupiny, jejíž členové mohou mít odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních
důvodů, pak je třeba opět odkázat na judikaturu zdejšího soudu – viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 187/2004 - 49, publ. pod č. 401/2004 Sb. NSS,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60,
publ. pod č. 364/2004 Sb. NSS. Znaky sociální skupiny, tak, jak byly vymezeny judikaturou,
bývalí policisté nenaplňují.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Výši odměny určuje soud podle provedených úkonů a jejich tarifního ohodnocení, bez ohledu
na vyúčtování provedené zástupcem, v daném případě nesprávném. Soud proto určil odměnu
advokátce za jeden úkon právní služby – písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne
20. 3. 2008 (podání kasační stížnosti) – částkou 1x 2100 Kč a 1x 300 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že advokátka prokázala, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 od st. 3 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, činí 456 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
odměna v celkové výši 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu