ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.146.2007:66
sp. zn. 3 Ads 146/2007 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: JUDr. J. A., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o přezkoumání
rozhodnutí odvolacího senátu žalované ze dne 12. 12. 2006, č. j. K 224/98, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 5 Ca 177/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Odvolací senát žalované rozhodnutím ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. K 224/98, zamítl
odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované
ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. K 224/98. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně uznal
žalobce vinným kárným proviněním spočívajícím v porušení ustanovení §16 odst. 1, odst. 2
a §17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a uložil mu kárné opatření ve formě pokuty ve výši
75 000 Kč a povinnost nahradit náklady kárného řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2007, č. j. 5 Ca 177/2007 - 20, řízení
o žalobě proti uvedenému rozhodnutí odvolacího senátu žalované zastavil. V jeho odůvodnění
Městský soud v Praze uvedl, že žalobce s podáním žaloby nesplnil poplatkovou povinnost,
a proto byl usnesením ze dne 27. 7. 2007 č. j. 5 Ca 177/2007 - 17 vyzván, aby poplatek zaplatil
do tří dnů od jeho doručení. Současně byl ve výzvě poučen o následcích nezaplacení soudního
poplatku. Žalobci byla výzva doručena dne 13. 8. 2007, avšak ten v uvedené lhůtě
svoji poplatkovou povinnost nesplnil. Proto podle závěru Městského soudu v Praze byly dány
podmínky pro zastavení řízení o žalobě, které jsou uvedeny v ustanoveních §47 písm. c)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a §9 odst. 1 zákona č. 549/ 1991 Sb., o soudních
poplatcích.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení,
který je uveden v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
K tvrzené nezákonnosti napadeného usnesení stěžovatel konkrétně namítl nesprávnost
tvrzení o doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku, neboť v rozhodné době byl ve stavu
nemocných po operaci provedené ve Fakultní nemocnici v Motole a zásilku tedy nebyl schopen
převzít. V dalších podáních učiněných v řízení o kasační stížnosti pak stěžovatel uvedl, že práce
neschopný byl kvůli bolesti zad od 12. 1. 2007 do 12. 2. 2007, od 28. 2. do 12. 3. 2007
a od 19. 3. 2007 nepřetržitě až do současné doby. Během hospitalizace ve Fakultní nemocnici
v Motole, která se uskutečnila v období od 2. 5. 2007 do 16. 5. 2007, podstoupil operaci plicního
laloku. Dne 13. 10. 2007 pak prodělal komplikovanou zlomeninu kotníku pravé nohy,
po které byl operován v Městské nemocnici v Mariánských Lázních. Vlivem prodělaných operací
pak byla velmi omezena jeho pohyblivost, takže byl doma upoután na lůžko. Z tohoto důvodu
si nemohl na adrese trvalého pobytu S. 4, Ch., ani sídla advokátní kanceláře S. 1, Ch.,
doporučenou poštu vyzvedávat. Pracovní neschopnost za uvedená období pak stěžovatel
v průběhu řízení o kasační stížnosti doložil jednotlivými potvrzeními o nich.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
které byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené
v ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu proti uvedenému
rozhodnutí odvolacího senátu žalované dne 3. 5. 2007. V ní uvedl sídlo své advokátní kanceláře,
které se nachází na adrese S. 1, Ch. Jelikož stěžovatel nebyl v řízení o žalobě zastoupen, zasílal
Městský soud v Praze na tuto adresu výzvu k zaplacení soudního poplatku ze dne 27. 7. 2007, č. j.
5 Ca 177/2007 - 17, která měla být doručena do vlastních rukou adresáta. Uvedená zásilka však
byla ve skutečnosti dosílána na adresu S. 4, Ch., na níž je stěžovatel hlášen k trvalému pobytu a
kde se také nachází pobočka jeho advokátní kanceláře. O tom svědčí přeškrtnutí údajů uvedených
soudem na poštovní obálce a ručně učiněné dopsání ulice s číslem popisným, které odpovídají
místu trvalého pobytu stěžovatele. Navíc po podání žaloby byl stěžovateli podle sdělení České
advokátní komory ze dne 18. 3. 2008, zn. 02-6907/08/DrAdl/Mra, pozastaven výkon advokacie
s účinností od 20. 6. 2007, v důsledku čehož podle §9a odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o
advokacii, nebyl v rozhodné době oprávněn poskytovat právní služby a tudíž nebyl dán ani
důvod, aby poštu zasílanou mu jako fyzické osobě přebíral na adrese sídla své advokátní
kanceláře. Rovněž tato skutečnost svědčí o dosílání výzvy k zaplacení soudního poplatku na
adresu trvalého pobytu stěžovatele. Na ní však stěžovatel nebyl při doručování zastižen, a tak
uvedená písemnost byla dne 3. 8. 2007 uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb a
adresátu byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Jelikož tak stěžovatel v odběrní lhůtě neučinil,
byla písemnost dne 21. 8. 2007 zaslána zpět Městskému soudu v Praze. Ten vycházel z toho, že
výzva k zaplacení soudního poplatku byla stěžovateli doručena posledním dnem jejího uložení a
kvůli nesplnění poplatkové povinnosti ani ve lhůtě v ní uvedené řízení o žalobě napadeným
usnesením zastavil.
Pro způsob doručování ve správním soudnictví se podle §42 odst. 5 s. ř. s. užijí obdobně
předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ustanovení §37 odst. 3 věty druhé s. ř. s. zakotvuje povinnost podatele uvést adresu,
na kterou mu lze doručovat. Jeho ustanovení §42 pak již pouze stanoví okruh doručujících
orgánů, a určuje, komu mají být písemnosti doručeny. Dále zakotvuje zvláštní způsob doručování
rozhodnutí nebo jiných písemností osobám na řízení zúčastněným v případech jejich velkého
počtu nebo nemožnosti je jednotlivě určit. Právní předpis upravují řízení ve správním soudnictví
tedy postup při doručování písemnosti jednotlivým subjektům doručujícím orgánem neurčuje,
a tak je zapotřebí v tomto směru vycházet z právní úpravy doručování v občanském soudním
řízení.
V něm písemnost určenou fyzické osobě předává soud doručujícímu orgánu k doručení
na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.
Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa
v České republice, kterou mu sdělila. Doručující orgán však může písemnost fyzické osobě
doručit nejenom na adrese, na kterou mu byla písemnost předána k doručení soudem, ale všude,
kde bude zastižena (§46 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu).
Nebyla-li pak fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v ustanovení §46 odst. 1
občanského soudního řádu a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán
písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží a zároveň v místě doručování
adresáta zanechá výzvu k jejímu vyzvednutí. Uloženou písemnost si může vyzvednout
jen příjemce. Nebude-li pak uložená písemnost, která má být doručena do vlastních rukou,
vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. To však neplatí, bylo-li uložení písemnosti neúčinné.
Uložení písemnosti doručované do vlastních rukou na adrese, která je vedena podle zvláštního
právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, je přitom neúčinné, jestliže fyzická osoba
soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době
do 10 dnů od uložení (§46 odst. 3 věta první, odst. 6, §50c odst. 1, odst. 3, odst. 4 občanského
soudního řádu).
V nyní projednávané věci byla výzva k zaplacení soudního poplatku předána Městským
soudem v Praze k doručení stěžovateli do sídla jeho advokátní kanceláře na adrese S. 1, Ch.,
nicméně doručující orgán ji v souladu s ustanovením §46 odst. 2 občanského soudního řádu
doručoval do místa jeho trvalého pobytu S. 4, Ch., u něhož byl předpoklad, že zde bude adresát
zastižen. Za této situace leželo důkazní břemeno na stěžovateli, který tak měl doložit, že se na
této adrese v období od jeho nezastižení doručujícím orgánem do konce desetidenní úložní doby
nezdržoval. Tuto skutečnost však stěžovatel nejenže ničím neprokázal, nýbrž ji dokonce vůbec
netvrdil. Kromě toho z listin založených v soudním spise jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl
v rozhodné době v místě svého trvalého pobytu přítomen. O tom totiž svědčí potvrzení o
pracovní neschopnosti č. Z 4660462, v němž je uvedeno, že stěžovatel má na této adrese po
dobu nemoci pobývat.
Stěžovatel pak doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku jejím uložením v řízení
o kasační stížnosti zpochybnil pouze tvrzením o své omezené pohyblivosti, která mu údajně měla
znemožnit si doručovanou poštu vyzvedávat.
K tomu je nutné uvést, že podle §46 odst. 6 občanského soudního řádu je uložení
písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu fyzické osoby,
neúčinné výslovně pouze tehdy, když se její adresát v místě doručování nezdržoval v den
svého nezastižení doručovacím orgánem ani v desetidenní době od uložení. Neúčinnost uložení
takové písemnosti však podle názoru Nejvyššího správního soudu může nastat
také v těch případech, které jsou svojí povahou alespoň stejně tak závažné jako je nepřítomnost
adresáta v místě doručování během rozhodné doby. Může totiž nastat výjimečná situace,
kdy sice fyzická osoba v místě doručování pobývá, avšak je zcela neschopná si od doručujícího
orgánu zásilku do vlastních rukou převzít nebo si ji v úložní době vyzvednout. V tom by bylo
možné stejně tak jako v případě nezdržování se v místě doručování spatřovat objektivní důvod,
který adresátu znemožňuje písemnost obdržet a vylučuje tak použití náhradního způsobu
jejího doručení fikcí ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 občanského soudního řádu. Uvedený
postup by přitom byl ústavně konformní, neboť fyzické osobě, jež by vůbec nebyla schopna
v rozhodné době písemnost převzít, zachovává ústavně zaručené právo na soudní ochranu,
které by jí jinak mohlo být odepřeno v důsledku nemožnosti na obsah doručovaného úkonu
soudu reagovat.
Nicméně podle §46 odst. 6 občanského soudního řádu nepřítomnost v místě doručování
během rozhodného období prokazuje soudu adresát písemnosti, a proto to samé musí platit
i ve vztahu k tvrzené neschopnosti převzít zásilku od doručujícího orgánu do vlastních rukou
a vyzvednout si ji v úložní době. Také v tomto případě tedy leží důkazní břemeno na fyzické
osobě, která musí předložit důkazy jednoznačně prokazující to, že neměla možnost písemnost
obdržet, ačkoliv v místě doručení během rozhodného období pobývala.
Stěžovatel však svoje tvrzení o znemožnění vyzvedávání doručované pošty kvůli
své omezené pohyblivosti nikterak neprokázal. V tomto směru totiž předložil pouze potvrzení
o pracovní neschopnosti, z něhož toliko vyplývá, že byl v rozhodné době v domácím ošetřování
po prodělané operaci plicního laloku. Jelikož od jeho hospitalizace v nemocnici do doručování
výzvy k zaplacení soudního poplatku uplynula doba více než dvou měsíců, lze spíše usuzovat,
že jeho zdravotní stav byl již stabilizován a převzetí či vyzvednutí této písemnosti,
byť možná s jistými obtížemi, nebránil. Každopádně však stěžovatel nepředložil žádné důkazy,
které by svědčily o opaku, ačkoliv jako advokát musel vědět, že všechna svá tvrzení musí
prokázat.
Stěžovatel tedy v nyní projednávané věci nedoložil ani netvrdil, že se v místě doručování
výzvy k zaplacení soudního poplatku nezdržoval v den, kdy nebyl doručujícím orgánem zastižen,
ani v desetidenní době od uložení. Rovněž tak neprokázal, že v důsledku nepříznivého
zdravotního stavu byl naprosto neschopen si tuto zásilku do vlastních rukou převzít
či si ji v úložní době vyzvednout. Stěžovatel tak v tomto směru neunesl své důkazní břemeno,
v důsledku čehož je zapotřebí považovat uložení výzvy k zaplacení soudního poplatku za účinné
a tuto písemnost pokládat ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 s. ř. s. za doručenou v poslední den
úložní doby.
Městský soud v Praze tedy nepochybil, když po takto provedeném doručení výzvy
k zaplacení soudního poplatku a nesplnění poplatkové povinnosti ani ve lhůtě v ní stanovené
či v době pozdější napadeným usnesením řízení o žalobě zastavil.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto podle §120 a §60 odst. 1 s. ř. s. nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalované, která úspěch ve věci měla,
pak náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec její běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud podle stejných zákonných ustanovení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu