ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.41.2008:94
sp. zn. 3 Azs 41/2008 - 94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného JUDr. Bohdanou Novákovou,
advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2007, č. j. OAM-10-
38/LE-C06-L07-R2-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 3. 3. 2008, č. j. 32 Az 50/2007 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele JUDr. Bohdaně Novákové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5712 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 11. 7. 2007, č. j. OAM-10-38/LE-C06-L07-R2-2007.
Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana
podle ust. §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byl stěžovatel v zemi původu
pronásledován z azylově relevantních důvodů. Soud přisvědčil žalovanému, že ve výpovědích
stěžovatele jsou zásadní rozpory, a neuvěřil proto tvrzení stěžovatele o jeho politických aktivitách
a dále o účasti na generální stávce v červnu roku 2006 a ji provázející demonstraci studentů. Při
posouzení důvodů udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu soud nezjistil
překročení mezí správního uvážení nebo jeho zneužití. Dále se ztotožnil se závěrem žalovaného,
že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy podle §14a zákona o
azylu.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů podle ust.
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Namítl, že se soud ztotožnil s chybným výkladem práva žalovaného a nerespektoval
ustálenou judikaturu. Stěžovatel se proto domnívá, že podaná kasační stížnost splňuje kritéria
přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že mu měl být
azyl udělen, neboť se zúčastnil mediálně známých a krvavě potlačených studentských
demonstrací jako jeden z vůdců. Policie jej následně hledala a je velmi pravděpodobné, že by
se stal v případě návratu do vlasti obětí pronásledování. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho
případě nemá skutková podstata oporu ve spise. Má za to, že náležitě popsal násilně potlačené
demonstrace, existují i zprávy o zabitých při této demonstraci. Nebylo tak spolehlivě vyvráceno
jeho tvrzení o pronásledování kvůli účasti na zmíněných událostech. Žalovaný i soud si měly
opatřit více informací o zemi původu, a zjistit, zda se např. část města Konakry nejmenuje Boké,
a dále jakou ochranu poskytují osobě pronásledované kvůli účasti na demonstracích policie
a soudy v Guinei. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové byl vynesen dne 3. 3. 2008, tedy po účinnosti novely azylového zákona č.
350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve
smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen
v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji
stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem
spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních
zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
stěžovatel neuvedl žádný konkrétní důvod, proč by měla podaná kasační stížnost
svým významem přesahovat jeho vlastní zájmy. Důvod přijatelnosti nelze dovodit z pouze
obecného tvrzení stěžovatele, že krajský soud chybně vyložil zákon a nerespektoval ustálenou
judikaturu. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Posuzováním žádosti o azyl, v níž žadatel uvádí nevěrohodné
skutečnosti ve vztahu k azylově relevantním důvodům, se Nejvyšší správní soud již dostatečně
zabýval např. v rozsudku ze dne 19. 8. 2004, č. j. 4 Azs 152/2004 - 36, publ. pod č. 903/2006 Sb.
NSS, v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007 - 63, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu
s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 4200 Kč,
a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní služby
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč.
Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu