ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.101.2007:108
sp. zn. 6 Ads 101/2007 - 108
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2005, č. j. 2005/68064 - 212,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006,
č. j. 4 Cad 111/2005 - 29,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 29,
se z r ušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 12. 2005, č. j. 2005/68064 - 212, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje,
odboru sociálních věcí, ze dne 22. 11. 2005, č. j. KUOK/33147/05/OSV/7025/SD - 228,
ve věci nepovolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky sociální péče.
Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené
žalobě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 29, tento
návrh zamítl. S odkazem na ustanovení §35 odst. 7 (nyní odst. 8) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna jedna z podmínek
pro možnost ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti, a to existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Uvedený soud při posouzení majetkových
poměrů stěžovatele totiž zjistil, že tento sice nemá žádný příjem, ale je tomu tak proto, že svým
chováním zavinil zastavení výplaty částečného invalidního důchodu podle §53 odst. 4 zákona
č. 582/1991 Sb. (od 2. 12. 2003), neboť se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl
na možnost zastavení důchodu upozorněn. Dodal, že závěr o nesplnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků nelze učinit ani z důvodu, že stěžovatel je spoluvlastníkem
nemovitosti. Vzhledem k tomu, že není splněna jedna z podmínek pro vyhovění návrhu
na ustanovení zástupce stěžovateli, bylo již nadbytečné zkoumat splnění podmínky druhé,
kterou je potřeba ochrany zájmů účastníka řízení.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost
téměř nečitelného obsahu, v níž žádá jeho zrušení. Dále stěžovatel žádá o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. K výzvě městského soudu ze dne 26. 4. 2007,
č. j. 4 Cad 111/2005 - 39, pak byla kasační stížnost doplněna advokátem JUDr.Vítem Vohánkou,
jež byl stěžovateli k jeho žádosti ustanoven pro řízení o kasační stížnosti usnesením městského
soudu ze dne 30. 3. 2007, č. j. 4 Cad 111/2005 - 38. V podání ze dne 28. 5. 2007 ve věci doplnění
kasační stížnosti jmenovaný advokát podává současně vyjádření ke kasační stížnosti proti
usnesením městského soudu ze dne 13. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 12, ze dne 7. 12. 2006,
č. j. 4 Cad 111/2005 - 27, a ze dne 7. 12. 2006, č. j. 4 Cad 111/2005 - 29. Kasační stížnost
stěžovatel podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), a d) s. ř. s. V kasační stížnosti
dále cituje ustanovení Listiny základních práv a svobod, která měla být napadeným rozhodnutím
porušena.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z jejího obsahu lze zjistit, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. V doplnění kasační stížnosti pak výslovně uvádí důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. Podle §35 odst. 8 (dříve odst. 7) s. ř. s. může
navrhovateli - v tomto případě je jím stěžovatel v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku o věci
samé - u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv
osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků (bez ohledu na to, zda řízení
samo je věcně osvobozeno od soudních poplatků, či nikoliv) a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech, za splnění podmínek ustanovení §35 odst. 8
s. ř. s., dostát zásadě rovnosti, vyjádřené v §36 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení mají
účastníci v řízení rovné postavení, přičemž soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti
k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech
v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Zásada zde vyjádřená platí o to
výrazněji v řízení, kde proti správnímu orgánu vybavenému kvalifikovaným, právně fundovaným
personálem, stojí osoba nejen bez právnického vzdělání, ale navíc omezená ve způsobilosti
k právním úkonům v oblasti pracovně - právní. Podle §33 odst. 3 s. ř. s. je účastník způsobilý
samostatně činit v řízení úkony, jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Potřeba zastoupení stěžovatele v jakémkoliv řízení soudním je tudíž zcela evidentní a nezbytná.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěl-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne.
Podkladem pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků bývá zpravidla
vyplněný dotazník, vydaný jako justiční tiskopis. Předložení tohoto tiskopisu
není však podmínkou pro rozhodnutí o osvobození, eventuelně, tak jak je tomu v tomto případě,
pro ověření předpokladu pro osvobození od soudních poplatků účastníka řízení. Poměry
účastníka mohou být zjištěny i jinak. V projednávané věci vzal Městský soud v Praze za podklad
své úvahy zjištění z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jímž byla žalobci zastavena
výplata částečného invalidního důchodu podle §53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. od 2. 12. 2003
z důvodu, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení
výplaty důchodu upozorněn. Jinak však bylo zjištěno, že stěžovatel nemá žádný příjem.
Z uvedeného zjištění Městského soudu v Praze je patrno, že u uvedeného soudu bylo vedeno
řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zastavení výplaty
částečného invalidního důchodu stěžovatele, takže nebylo vůbec postaveno najisto, zda správně
(i ve vztahu k použitému důvodu), bylo řízení zastaveno. Městský soud v Praze nemohl vycházet
ze závěru, že stěžovatel zastavení výplaty dávky zavinil, přičemž v tomto zcela jiném řízení nebyl
oprávněn si tuto otázku posoudit. Bezpochyby bylo zjištěno, že stěžovatel neměl žádný příjem,
ostatně to konstatuje i městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí a vyplývá to též z poznatků
Nejvyššího správního soudu, zjištěných v jiných projednávaných věcech stěžovatele
(např. sp. zn. 4 Ads 46/2006, sp. zn. 3 Ads 88/2005). Pokud městský soud argumentuje při úvaze
o nesplnění předpokladu stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků zjištěním, že je
spoluvlastníkem nemovitosti, pak neuvádí, jakou nemovitost má na zřeteli, avšak z výše
již uvedených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že jde o rodinný domek, který slouží k zajištění
bydlení stěžovatele, nemajícího jinou možnost bydlení, takže nelze tuto skutečnost hodnotit
v jeho neprospěch při úvaze o splnění předpokladu pro osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel splňoval
a nadále splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je tudíž u něho splněna
podmínka pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s., neboť je evidentní,
že stěžovatel nemá dostatek finančních prostředků potřebných k úhradě odměny advokátovi,
jehož zastoupení v řízení o kasační stížnosti je zákonem vyžadováno. Druhá z podmínek
pro možnost ustanovení zástupce je v dané věci evidentní.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského
soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení ustanoví
soud stěžovateli pro řízení o žalobě proti napadenému správnímu rozhodnutí advokáta.
Podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
O odměně ustanoveného advokáta k žádosti stěžovatele usnesením městského soudu
ze dne 30. 3. 2007, č. j. 4 Cad 111/2005 - 38, již bylo rozhodnuto ve věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 98/2007, neboť tato souvisí s touto projednávanou věcí
sp. zn. 6 Ads 101/2007 a v podání ze dne 28. 5. 2007 ve věci doplnění kasační stížnosti
se ustanovený advokát současně vyjadřuje k oběma shora citovaným věcem.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu