ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.91.2007:112
sp. zn. 6 Ads 91/2007 - 112
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2005, č. j. 2005/18394/21, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 Cad 49/2005 -
25,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 Cad 49/2005 - 25,
se zrušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 3. 2005, č. j. 2005/18394/21, jímž bylo zamítnuto
odvolání proti rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 24. 2. 2005,
č. j. KUOK/2959/05/OSV-DS/7025/SD-28, kterým byl zamítnut návrh žalobce
na povolení obnovy řízení týkající se pravomocných rozhodnutí ředitele Krajského úřadu
Olomouckého kraje ze dne 21. 1. 2005, č. j. KUOK/145/05/OSV-DS/7025/SD-324
a č. j. KUOK/147/05/OSV-DS/7025/SD-325, a odvolání podané dne 15. 3. 2005
proti rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7. 3. 2005,
KUOK/3997/05/OSV-DS/7025/SD-36, kterým byl zamítnut návrh žalobce na povolení
obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje
ze dne 3. 2. 2005, č. j. KUOK/1363/05/OSV-DS/7025/SD-10.
Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené
žalobě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2005, č. j. 1 Cad 49/2005 - 25, tento návrh
zamítl. S odkazem na ustanovení §35 odst. 7 (nyní odst. 8) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna jedna z podmínek
pro možnost ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti, a to existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Uvedený soud při posouzení majetkových
poměrů stěžovatele totiž zjistil, že tento sice nemá žádný příjem, ale je tomu tak proto,
že svým chováním zavinil zastavení výplaty částečného invalidního důchodu podle §53 odst. 4
zákona 582/1991 Sb. (od 2. 12. 2003), neboť se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu,
přestože byl na možnost zastavení důchodu upozorněn. Dodal, že závěr o nesplnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků nelze učinit ani z důvodu, že stěžovatel
je spoluvlastníkem nemovitosti. Vzhledem k tomu, že není splněna jedna z podmínek
pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce stěžovateli, bylo již nadbytečné zkoumat splnění
podmínky druhé, kterou je potřeba ochrany zájmů účastníka řízení.
Toto usnesení žalobce napadl téměř nečitelnou kasační stížností, z jejíhož obsahu bylo
možno zjistit, že Městskému soudu v Praze vytýká, že se neřídil dřívějšími nařízeními Nejvyššího
správního soudu v této věci. Připomněl, že tato věc je přímo ze zákona č. 549/1991 Sb.
osvobozena od soudních poplatků a žádal, aby mu byla zástupkyní ustanovena Mgr. Pavla
Frodlová, advokátka, se sídlem v Šumperku. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil. K výzvě městského soudu ze dne 19.1.2007,
č. j. 1 Cad 49/2005 - 57, pak byla kasační stížnost doplněna advokátkou Mgr. Dagmar
Dřímalovou, jež byla stěžovateli k jeho žádosti ustanovena pro řízení o kasační stížnosti
usnesením městského soudu ze dne 7. 12. 2006, č. j. 1 Cad 49/2005 - 54.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s. Přestože v řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze), musí být stěžovatel,
který sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, vyžadované podle zvláštních zákonů
pro výkon advokacie, zastoupen advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
již opakovaně judikoval, že v řízení, v němž kasační stížnost směřuje proti usnesení krajského
soudu o zamítnutí žádosti na ustanovení zástupcem, není třeba splnění této podmínky
již z povahy věci vyžadovat.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z jejího obsahu lze zjistit, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. V doplnění kasační stížnosti opak výslovně uvádí důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. Podle §35 odst. 8 (dříve odst. 7) s. ř. s. může
navrhovateli – v tomto případě je jím stěžovatel v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku o věci
samé – u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv
osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků (bez ohledu na to, zda řízení
samo je věcně osvobozeno od soudních poplatků, či nikoliv) a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech, za splnění podmínek ust. §35 odst. 8 s. ř. s.,
dostát zásadě rovnosti, vyjádřené v §36 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení mají účastníci
v řízení rovné postavení, přičemž soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění
jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Zásada zde vyjádřená platí o to výrazněji v řízení,
kde proti správnímu orgánu vybavenému kvalifikovaným, právně fundovaným personálem, stojí
osoba nejen bez právnického vzdělání, ale navíc omezená ve způsobilosti k právním úkonům
v oblasti pracovně – právní. Podle §33 odst. 3 s. ř. s. je účastník způsobilý samostatně činit
v řízení úkony, jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Potřeba
zastoupení stěžovatele v jakémkoliv řízení soudním je tudíž zcela evidentní a nezbytná.
Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěl-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Podkladem pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků bývá zpravidla vyplněný
dotazník, vydaný jako justiční tiskopis. Předložení tohoto tiskopisu není však podmínkou
pro rozhodnutí o osvobození, eventuelně, tak jak je tomu v tomto případě, pro ověření
předpokladu pro osvobození od soudních poplatků účastníka řízení. Poměry účastníka mohou
být zjištěny i jinak. V projednávané věci vzal Městský soud v Praze za podklad své úvahy zjištění
z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jímž byla žalobci zastavena výplata částečného
invalidního důchodu podle §53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. od 2. 12. 2003 z důvodu,
že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu
upozorněn. Jinak však bylo zjištěno, že stěžovatel nemá žádný příjem. Z uvedeného zjištění
Městského soudu v Praze je patrno, že u uvedeného soudu bylo vedeno řízení o přezkoumání
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zastavení výplaty částečného invalidního
důchodu stěžovatele, takže nebylo vůbec postaveno najisto, zda správně (i ve vztahu k použitému
důvodu), bylo řízení zastaveno. Městský soud v Praze nemohl vycházet ze závěru, že stěžovatel
zastavení výplaty dávky zavinil, přičemž v tomto zcela jiném řízení nebyl oprávněn si tuto otázku
posoudit. Bezpochyby bylo zjištěno, že stěžovatel neměl žádný příjem, ostatně to konstatuje
i městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí a vyplývá to též z poznatků
Nejvyššího správního soudu, zjištěných v jiných projednávaných věcech stěžovatele
(např. sp. zn. 4 Ads 46/2006, sp. zn. 3 Ads 88/2005). Pokud městský soud argumentuje při úvaze
o nesplnění předpokladu stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků zjištěním,
že je spoluvlastníkem nemovitosti, pak neuvádí, jakou nemovitost má na zřeteli, avšak z výše
již uvedených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že jde o rodinný domek, který slouží k zajištění
bydlení stěžovatele, nemajícího jinou možnost bydlení, takže nelze tuto skutečnost hodnotit
v jeho neprospěch při úvaze o splnění předpokladu pro osvobození od soudních poplatků.
Z uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel splňoval a nadále splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je tudíž u něho splněna podmínka
pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s., neboť je evidentní, že stěžovatel
nemá dostatek finančních prostředků potřebných k úhradě odměny advokátovi, jehož zastoupení
v řízení o kasační stížnosti je zákonem vyžadováno. Druhá z podmínek pro možnost ustanovení
zástupce je v dané věci evidentní.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského
soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení ustanoví
soud stěžovateli pro řízení o žalobě proti napadenému správnímu rozhodnutí advokáta.
Podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu