ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.36.2008:72
sp. zn. 8 Azs 36/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobkyně: T. H. D., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se
sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování: Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 8. 2007, čj. OAM-10-323/LE-BE01-BE07-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, čj. 48 Az 26/2007 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve z nění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobkyně
napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji rozsudkem
označeným v záhlaví zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížnos tí.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatelka žádné konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila, Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití hledisek nastíněných např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani pochybení v postupu krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatelky.
K námitkám stěžovatelky, že nesouhlasí s výkladem krajské ho soudu,
podle nějž její případ nelze podřadit pod odůvodněný strach z pronásledování pro příslušnost
k určité sociální skupině [§12 písm. b) zákona o azylu], přičemž jako sociální skupinu, jejíž se cítí
být příslušnicí, uvedla skupinu mladých žen, a že žalovaný ani krajský soud dostatečně
nehodnotili otázku nebezpečí ze strany obchodníků s lidmi, před kterými státní orgány v zemi
původu nejsou schopny poskytnout efektivní ochranu, Nejvyšší správní soud připomíná,
že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudky ze dne
19. 5. 2004, čj. 5 Azs 63/2004 - 60, č. 364/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 3. 2004,
čj. 6 Azs 41/2004 - 67, ze dne 25. 11. 2003, čj. 2 Azs 40/2003 - 45, ze dne 27. 6. 2005,
čj. 4 Azs 395/2004 - 68, ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004 - 37, a ze dne 10. 3. 2004,
čj. 3 Azs 22/2004 - 48, dostupné na www.nssoud.cz).
Namítla-li stěžovatelka, že žalovaný ve správním řízení porušil §3 správního řádu, je třeba
uvést, že obsahem žaloby bylo obecně namítnuté pochybení žalovaného ve vztahu
k §3 správního řádu, krajský soud se pak touto námitkou v míře odpovídající její obecnosti
vypořádal. Rozvedla-li stěžovatelka skutečnosti vztahující se k tomuto bodu teprve v kasační
stížnosti, jedná se o skutečnosti, které stěžovatelka uplatnila teprve po vydání napadeného
rozhodnutí a k nimž Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovatelka krajskému soudu vytkla, že dostatečně nezkoumal rozhodnutí žalovaného
ve vztahu k neudělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. Ze soudního
spisu vyplývá, že stěžovatelka v žalobě ve vztahu k §14 zákona o azylu nic nenamítla,
proto nemůže krajskému soudu úspěšně vytýkat, že se touto otázkou nezabýval (§75 odst. 2
s. ř. s.). Konečně námitka pochybení žalovaného, resp. krajského soudu, spočívající
v nedostatečném posouzení a odůvodnění konstatovaní o neexistenci překážek vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu, je zcela irelevantní vzhledem k tomu, že žalovaný o věci
rozhodoval podle zákona o azylu ve znění zákona č. 165/2006 Sb., tedy poté, co byl institut
překážek vycestování ze zákona vypuštěn (a nahrazen institutem doplňkové ochrany p odle
§14a zákona o azylu). Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s nedostatečností
důvodů pro udělení doplňkové ochrany se žalovaný a k žalobní námitce i krajský soud vypořádali
dostatečně.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nepřijatelnou (§104a s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu