ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.2.2009:89
sp. zn. 1 Azs 2/2009 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. B., zastoupené JUDr. Alešem
Adámkem, advokátem se sídlem Bojčenkova 1, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2006,
č. j. OAM-1365/VL-20-01-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2008, č. j. 60 Az 142/2006 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Aleše Adámka se u r č u je částkou 5712 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
Tento rozsudek žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadla včasnou kasační stížností,
doplněnou podáním ze dne 30. 10. 2008. Namítla, že žalovaný v rozporu s §3 správního řádu
nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci a rozhodl, aniž by přihlédl k azylově relevantním
tvrzením žalobkyně. Přitom zcela pominul skutečnosti svědčící tomu, že žalobkyni na Ukrajině
hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to rovněž s ohledem na její ruskou národnost. Žalobkyně
v řízení prokázala, že jí na Ukrajině v případě jejího návratu hrozí nelidské či ponižující zacházení.
Její vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Žalovaný porušil
též §68 odst. 3 správního řádu, když v rozhodnutí neuvedl všechny úvahy, jimiž se při svém
rozhodování řídil. Nevypořádal se v odůvodnění s tvrzeními žalobkyně, ani neuvedl, zda shledává
výše popsané důvody za relevantní pro udělení doplňkové ochrany, což činí jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelným. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu spojuje odkladný účinek
přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
K důvodům kasační stížnosti nutno uvést, že již v rozsudku ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, zdejší soud uvedl: „...z žádného ustanovení
zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně
relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková
zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32 zákona č. 71/1967 Sb. má pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“ Tato východiska pak Nejvyšší správní soud
potvrdil i ve své další rozhodovací činnosti, lze poukázat např. na rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, či rozsudek
ze dne 19. 8. 2005, č. j. 4 Azs 467/2004 - 89, publ. pod č. 1095/2007 Sb. NSS.
V daném případě nejen z izolovaných otázek a odpovědí žalobkyně v rámci žádosti
o udělení mezinárodní ochrany a pohovoru, ale i z komplexního pohledu, tedy z posouzení
žalobkyní tvrzených skutečností ve všech souvislostech, vyplývá správnost postupu žalovaného
při stanovení skutkového stavu, jakož i správnost jeho závěru (aprobovaného též krajským
soudem), totiž že důvodem podání předmětné žádosti žalobkyně byly její problémy s bandity
požadujícími po ní část zisku, ekonomické problémy a též snaha o legalizaci pobytu v České
republice a dále, že žalobkyně neuvedla žádné okolnosti, které by svědčily hrozícímu nebezpečí
vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu v zemi původu.
Vzhledem k námitkám kasační stížnosti je na tomto místě nutno zdůraznit, že žalobkyně
v průběhu správního řízení žádným způsobem netvrdila, že by její problémy v zemi původu
jakkoli souvisely s její ruskou národností.
Skutkově obdobnými případy, v nichž azylové důvody spočívaly v „pronásledování“
ze strany soukromých osob, se Nejvyšší správní soud již zabýval, namátkou lze uvést například
rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 2. 3. 2005,
č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 92/2004 - 50, či rozsudek
ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 81/2006 - 85. Kupříkladu z rozsudku ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 5/2003 - 5, pak plyne, že „žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže
se soukromými osobami v domovském státě, spočívající ve vydírání žadatelky a ve výhružkách žadatelce a její dceři
pro žadatelčiny podnikatelské aktivity, je podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu zřejmě
bezdůvodná. Důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu,
u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním
poskytnout.“
V této souvislosti byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu (lze uvést
například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, či rozsudek ze dne
27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51) též otázka možnosti občanů domáhat se ochrany svých práv
u státních orgánů země původu a schopnosti těchto orgánů jim takovou ochranu poskytnout.
Otázkou intenzity potíží se soukromými osobami ve vztahu k přičitatelnosti jednání
těchto soukromých osob státním orgánům se pak kasační soud již dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS,
rozsudku ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, či v rozsudku ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 - 41.
Námitky týkající se porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu
žalovaným a nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování
skutkového stavu, pak byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, lze odkázat
například na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS,
rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, rozsudek ze dne 16. 5. 2004,
č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 22/2004 - 42. V souzené
věci přitom kasační soud shledal, že skutkový stav byl zjištěn řádně a přesně a důkazy,
které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného případu dostačující.
Otázkami obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu (včetně povinnosti řádně
se vypořádat s argumenty účastníka řízení) a s tím související nepřezkoumatelností rozhodnutí se
Nejvyšší správní soud také již zabýval, např. v usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, rozsudku ze dne 28. 8. 2007,
č. j. 6 Ads 87/2006 - 36, publ. pod č. 1389/2007 Sb. NSS, rozsudku ze dne 23. 7. 2008,
č. j. 3 As 51/2007 - 84, či rozsudku ze dne 13. 7. 2005, č. j. 6 A 113/2002 - 51. Způsobem,
jakým se má správní orgán v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně
nedůvodné podle §16 zákona o azylu vypořádat s povinností odůvodnit své rozhodnutí
ve vztahu k otázce doplňkové ochrany, zdejší soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne
11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78.
K tomu nutno uvést, že rozhodnutí žalovaného nelze z žalobkyní namítaných důvodů
považovat za nepřezkoumatelné. Z jeho odůvodnění vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními
a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Je z něj též
patrné, že správní orgán se zabýval tvrzeními žalobkyně učiněnými ve správním řízení.
Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Žalobkyni byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení
a v doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 10. 2008, a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši
2 x 2100 Kč a 2 x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b), d), §13 odst. 3 citované
vyhlášky], celkem 4800 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšují se náklady řízení o částku 912 Kč, odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému advokátovi se tedy přiznává náhrada
nákladů v celkové výši 5712 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu