ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.50.2009:52
sp. zn. 1 Azs 50/2009 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. I., zastoupen Mgr. Eduardem Benešem,
advokátem se sídlem Na Rozcestí 6, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2009,
čj. OAM-12/LE-BE02-BE03-2009, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 19. 3. 2009, čj. 47 Az 4/2009 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Eduardu Benešovi, se přiznává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 2856 Kč,
která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl v záhlaví blíže
označený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v tehdy platném znění (dále
jen „zákon o azylu“), neboť ten žádost podal, aby se tak vyhnul vyhoštění z území České
republiky, aniž by mu v dřívějším podání žádosti bránily jakékoliv objektivní překážky.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně
konstatoval, že soud věc nesprávně právně posoudil, neboť se nezabýval stěžovatelovými důvody
pro udělení mezinárodní ochrany. Přestože stěžovatel podal žádost o udělení azylu (správně
mezinárodní ochrany – pozn. NSS) opožděně, není vyloučeno, že důvody pro udělení azylu
existují. Zákon o azylu navíc nestanoví, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany nemohou
být zkoumány, pokud bude žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Zároveň odkázal
na rozhodnutí zdejšího soudu čj. 5 Azs 111/2008 - 58.
Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní
vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. též pod č. 933/2006 Sb. NSS
(všechna zde cit. rozhodnutí jsou dostupná též na www.nssoud.cz).
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že stěžovatel na území České republiky vstoupil
12. 7. 1998, ale žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až dne 9. 1. 2009. Rozhodnutím
Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, ze dne
25. 12. 2008, čj. CPPH-28895/ČJ-2008-60-KP, bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění
na dobu 5 let. Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že byla-li žádost o azyl (nyní
mezinárodní ochranu) podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a tato
žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) (nyní §16 odst. 2)
zákona o azylu, nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu
věci vztahující se k důvodům udělení azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2005,
čj. 4 Azs 300/2004 - 36). K podmínkám aplikace §16 odst. 2 zákona o azylu, vykládaného
v souladu s čl. 13 a 18 směrnice Rady 2004/83/ES a čl. 23 odst. 4 písm. i) a j) směrnice Rady
2005/85/ES, se soud vyslovil též v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, čj. 5 Azs 24/2008 - 48.
Tři podmínky v tomto rozsudku rozvedené musí být splněny kumulativně; v případě nesplnění
byť jedné z nich nelze §16 odst. 2 zákona o azylu aplikovat. V posuzovaném případě je zřejmé,
že všechny uvedené podmínky naplněny jsou. V usnesení, na něž odkazuje stěžovatel, Nejvyšší
správní soud odkazuje rovněž na výše uvedený judikát. Ač v něm skutečně pro určité specifické
případy připouští možnost, aby se žalovaný zabýval důvody žádosti o udělení mezinárodní
ochrany, byť byla podána později než mohla být, nedopadá tato možnost na stěžovatelův případ.
Ten se totiž pro případ návratu na Ukrajinu obává toliko důsledků spojených s nesplaceným
dluhem.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Kasační stížnost tedy byla
shledána nepřijatelnou, a proto byla podle §104a s. ř. s. odmítnuta.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta. Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a
to za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ve věci samé (sepsání
kasační stížnosti) a náhradě hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 2100 Kč a 1 x 300 Kč [§7, §9
odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3 advokátního tarifu]. Protože je ustanovený
advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající
dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35
odst. 8 s. ř. s.). Zástupci tedy celkem náleží 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu