ECLI:CZ:NSS:2009:2.AZS.30.2009:82
sp. zn. 2 Azs 30/2009 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: V. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Šetinou,
advokátem se sídlem v Brně, Zeleného 803/13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2008,
č. j. OAM-129/VL-07-19-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2008, č. j. 60 Az 16/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Tomáše Šetiny se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí včas podanou a doplněnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu. Tímto rozsudkem soud zamítl jeho žalobu proti
citovanému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo vysloveno, že se stěžovatelova žádost o udělení
mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] V kasační stížnosti stěžovatel označil kasační důvody zakotvené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“).
[3] Nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky stěžovatel spatřuje
v tom, že soud nepodřadil faktickou skutkovou podstatu pod ustanovení odůvodňující udělení
azylu a v rozporu se skutečností považoval za naplněný důvod pro zamítnutí žádosti dle §16
odst. 2 zákona o azylu. V současné době je prý v české společnosti stěžovatel natolik integrován,
že jeho žádost o azyl nelze chápat pouze jako snahu vyhnout se vyhoštění.
[4] Vady řízení dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. shledává stěžovatel v tom, že soud zohlednil
pouze podání žádosti až poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění. Dle jeho názoru zákon
o azylu nestanoví povinnost požádat o mezinárodní ochranu okamžitě po vstupu na území státu.
Soud navíc nevzal v potaz skutečnost, že stěžovatel byl držitelem pracovního víza, proto neměl
důvod podat tuto žádost dříve.
[5] Nepřezkoumatelnost pak stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud nevzal v potaz
skutečnost, která odůvodňuje udělení azylu (osobní a ekonomická situace).
[6] Dle zjištění správního orgánu a krajského soudu stěžovatel přicestoval do České republiky
v roce 2006 s pracovním vízem platným do 9. 5. 2007. V dubnu 2007 mu byl odcizen cestovní
pas a ukrajinská ambasáda mu ho odmítla do jednoho měsíce (tj. do 9. 5. 2007) vyřídit, proto mu
doporučila, aby si pas vyřídil osobně na Ukrajině. Stěžovatel tak neučinil a nadále se zdržoval
na území ČR; dne 26. 1. 2008 byl kontrolován policií a za ilegální pobyt mu bylo uloženo správní
vyhoštění na dobu 3 let s povinností vycestovat do 10. 2. 2008. Dne 9. 2. 2008 podal žádost
o udělení mezinárodní ochrany, kde uvedl, že o azyl přišel požádat, protože ho „chytila policie“,
byl vyhoštěn a chce zde zůstat legálně z důvodu lepších pracovních příležitostí. Dříve
o mezinárodní ochranu nepožádal, protože měl vízum, nepotřeboval ochranu a na Ukrajině
se nikoho nebojí.
[6] Nejvyšší správní soud shledal včas podanou kasační stížnost přípustnou dle ustanovení
§102 a §104 s. ř. s.
[7] Za této situace se dále zabýval její přijatelností podle ustanovení §104a s. ř. s.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud
odkazuje zejména na svoje precedenční usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
(publikováno ve Sb. NSS pod č. 933/2006; všechna zde zmiňovaná rozhodnutí jsou také
dostupná na www.nssoud.cz), kde jsou uvedeny typové případy přijatelnosti stížnosti. V nyní
projednávané věci soud zjistil, že na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou
odpověď dosavadní judikatura správních soudů a tedy nenastala žádná ze situací, jež by mohla
založit její přijatelnost.
[8] Jedinými relevantními námitkami v kasační stížnosti jsou totiž doba podání žádosti
a popření její účelovosti. Problematikou včasnosti podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
se zdejší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 Azs 90/2006 - 80. Namítanými
vadami řízení dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. se zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne
7. 12. 2005, č. j. 3 Azs 474/2004 - 68 a v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36,
dle něhož „[b]yla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a tato
žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) [v současnosti §16 odst. 2] zákona
o azylu, nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující
se k důvodům udělení azylu.“ Účelovost podání žádosti s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění byla
Nejvyšším správním soudem řešena např. v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48,
v rozsudku ze dne 30. 12. 2008, č. j. 8 Azs 37/2008 - 80 a v rozsudku ze dne 31. 3. 2009,
č. j. 8 Azs 11/2009 - 39.
[9] Jelikož stěžovatel nijak nekonkretizuje osobní a ekonomické důvody podání žádosti
o mezinárodní ochranu a jejich dopad na (ne)přezkoumatelnost rozhodnutí, takto postavená
námitka rovněž nemůže vést k závěru o přijatelnosti kasační stížnosti.
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky předestřené v kasační stížnosti. Protože ani Nejvyšší
správní soud sám neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, je nucen konstatovat, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl.
[11] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
[12] Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Soud proto
určil odměnu advokátovi za dva úkony právní služby – převzetí zastoupení a písemné podání
soudu týkající se věci samé ze dne 26. 3. 2009 (doplnění kasační stížnosti) – částkou 2 x 2100 Kč
a 2 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1
písm. a), d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu; celkem tedy 4800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu