ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.22.2009:47
sp. zn. 3 Azs 22/2009 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ch. A., zast. Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2008,
čj. OAM-264/LE-BE03-BE07-2008, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 5. 1. 2009, č. j. 48 Az 109/2008 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 4. 2008, čj. OAM-264/LE-BE03-BE07-2008. Tímto rozhodnutím bylo řízení o udělení
mezinárodní ochrany žalobci zastaveno podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“) z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany
podle §10a písm. c) tohoto zákona.
Krajský soud z databáze Ministerstva vnitra dne 26. 11. 2008 zjistil, že žalobce byl
naposledy hlášen k pobytu na adrese Zařízení pro zajištění cizinc ů Bělá-Jezová, odkud dne
16. 9. 2008 odešel. Jeho další pobyt z této evidence není znám. Krajský soud následně zjišťoval
místo pobytu žalobce dotazem na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, která mu dne
16. 12. 2008 sdělila, že žalobce byl dne 16. 9. 2008 propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců
Bělá-Jezová, neboť skončila lhůta k zajištění. Téhož dne bylo žalobci vydáno výjezdní vízum X
platné do 15. 10. 2008. Současné místo pobytu žalobce není známé. Podle krajského soudu tak
byla v daném případě naplněna podmínka §33 písm. b) zákona o azylu, a proto řízení o žalobě
zastavil.
Usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení napadl žalobce (dále
jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). I kdyby bylo správné skutkové zjištění soudu o tom,
že pobyt stěžovatele není znám, nebylo podle stěžovatele možné zastavit řízení podle citovaného
ustanovení zákona o azylu. Aplikovat lze pouze hmotně-právní ustanovení tohoto zákona,
procesně-právní úprava je obsažena v soudním řádu správním. Zákonný důvod podle §47 s. ř. s.
pro zastavení řízení přitom nebyl dán.
Pokud jde o samotné skutkové konstatování, že pobyt stěžovatele není znám,
pak v tomto ohledu stěžovatel zdůraznil, že ihned po svém propuštění ze zařízení pro zajištění
cizinců nahlásil orgánům policie adresu, na které se zdržuje a b ude zdržovat, nehledě na to,
že stěžovatel měl po celou dobu řízení před správními soudy právního zástupce, kterého mohl
kdykoliv napadený soud za účelem zjištění pobytu stěžova tele kontaktovat. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je- li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb . NSS. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §1 03
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti
ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Z obsáhlé judikatury k otázce zastavení řízení po dle zákona o azylu
lze odkázat na rozsudky zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2004, čj. 3 Azs 58/2004 - 57,
publ. pod č. 343/2004 Sb. NSS, a ze dne 26. 5. 2005, čj. 7 Azs 271/2004 - 58,
publ. pod č. 707/2005 Sb. NSS, resp. usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2005,
čj. 3 Azs 196/2005 - 50, publ. pod č. 708/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 2. 2008,
čj. 7 Azs 91/2007 - 66, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. §1 04a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu