ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.43.2009:56
sp. zn. 3 Azs 43/2009 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: CH. H., zastoupeného JUDr. Janou Ljubičovou, advokátkou se
sídlem Nádražní 625, Vlašim, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2007, č. j. OAM-1-973/VL-19-11-
2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2009, č.
j. 61 Az 1/2008 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 12. 2007, č.j. OAM-1-973/VL-19-11-2007. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se s tímto posouzením žádosti ztotožnil. Ekonomické potíže či snahu
o legalizaci pobytu nelze podřadit pod důvody uvedené v ust. §12 zákona o azylu. Za azylově
relevantní důvod nelze považovat ani námitku stěžovatele, že si přeje žít v České republice
společně s dcerou či jeho tvrzení o události jež se přihodila v Moskvě, kdy měl být v bezvědomí
převezen do nemocnice. Stěžovatel tvrdí, že zde byly politické důvody, to však v průběhu řízení
ani v samotné žalobě nevysvětlil. Krajský soud navíc poukázal na to, že se tato událost odehrála
v Rusku a nikoli v zemi původu stěžovatele.
V podané kasační stížnosti stěžovatel namítl, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval
skutečnými důvody jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, která je politického charakteru
a odpovídá důvodům uvedeným v ust. §12 zákona o azylu. Stěžovatel byl pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod. Za svého pracovního pobytu v Moskvě v Rusku
byl fyzicky napaden z politických důvodů, dne 3. 1. 2007 byl zraněn a v bezvědomí převezen
do nemocnice v Moskvě. Po třech měsících se probral z bezvědomí v psychiatrickém ústavu
v městě Běregovo na Ukrajině. Při přepadení byl okraden a byly mu odcizeny veškeré doklady.
Za pobytu v psychiatrické léčebně jej manželka připravila o finanční úspory uložené v peněžním
ústavu. Poté se rozvedli. Stěžovatel se tedy domáhá mezinárodní ochrany z politických důvodů,
kdy byl pro svůj politický postoj fyzicky napaden v Moskvě a poté na Ukrajině přišel o veškeré
svoje finanční úspory za pobytu v psychiatrické léčebně. Ukrajina jako stát jeho původu
neochránila jeho základní lidská práva a svobody. Stěžovatel má za to, že splňoval důvody podle
ust. §12 a §14a zákona o azylu. Navrhl výslech své dcery D. Ch. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom ze svého precedentního usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních
zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti
a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Posouzením žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo 14a zákona
o azylu, se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne
12. 4. 2007, č. j. 7 Azs 17/2007 - 59, www.nssoud.cz; k otázce zjevně nedůvodné žádosti o azyl
se pak obecně vyjádřil i v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48, www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny
námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky
přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu