ECLI:CZ:NSS:2009:3.AZS.5.2009:44
sp. zn. 3 Azs 5/2009 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra
Průchy v právní věci žalobce: S. K., zastoupený Mgr. Lenkou Lobovskou, advokátkou se sídlem
Kopeckého sady 15, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a
migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze
dne 21. 8. 2007, čj. OAM-1-623/VL-07-04-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2008, č. j. 60 Az 89/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 21. 8. 2007, čj. OAM-1-623/VL-07-04-2007. Rozhodnutím správního
orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se s tímto posouzením žádosti ztotožnil. Z tvrzení stěžovatele
nelze dovodit, že opustil zemi původu z azylově relevantních důvodů. Stěžovatel požádal
o udělení mezinárodní ochrany teprve dne, kdy mu podle rozhodnutí o uložení správního
vyhoštění skončila stanovená doba k vycestování z České republiky. Soud se dále ztotožnil
se závěrem žalovaného, že v případě stěžovatele nebyly dány žádné skutečnosti svědčící o hrozbě
vážné újmy podle §14a zákona o azylu.
V podané kasační stížnosti stěžovatel namítl, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový
stav věci a v důsledku toho nesprávně posoudil jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Uvedl, že v České republice žije jeho přítelkyně a tři děti, na jejichž výchově se chce podílet.
V případě návratu do země původu se obává jednak pronásledování a dále toho,
že by se již nemohl vrátit do České republiky z důvodu vydaného rozhodnutí o uložení správního
vyhoštění. Všechny jeho dosavadní snahy o legalizaci pobytu v ČR byly neúspěšné. Nebude-li
jeho žádosti vyhověno, má stěžovatel za to, že mu hrozí újma na jeho právu žít rodinným
způsobem života. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 16. 9. 2008, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).,
tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo 14a zákona o azylu,
se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne
12. 4. 2007, č. j. 7 Azs 17/2007 - 59, www.nssoud.cz; k otázce zjevně nedůvodné žádosti o azyl
se pak obecně vyjádřil i v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48, www.nssoud.cz.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. března 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu