ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.107.2009:127
sp. zn. 4 Ads 107/2009 – 127
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: J. Z.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze
dne 4. 6. 2009, č. j. 52 Cad 64/2008 – 116,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 3. 2006, č. X. Rozhodnutím
žalované byl žalobkyni podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů odňat od 22. 5. 2006 částečný invalidní důchod.
Jmenovaný krajský soud rozsudkem ze dne 3. 10. 2006, č. j. 54 Cad 43/2006 – 23, žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně uvedený rozsudek zrušil svým rozsudkem ze
dne 26. 9. 2008, č. j. 6 Ads 31/2007 – 69, a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích, k dalšímu řízení.
Poté žalobkyně požádala krajský soud o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení
o žalobě.
Nyní přezkoumávaným usnesením ze dne 4. 6 2009, č. j. 52 Cad 64/2008 – 116, Krajský
soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žádost žalobkyně o ustanovení zástupce zamítl.
V odůvodnění soud uvedl, že z „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ zjistil, že žalobkyně žije
s manželem ve vlastním domě, má příjem ve výši 10 950 Kč měsíčně a příjem jejího manžela činí
11 820 Kč měsíčně. S výjimkou domu jiné hodnotnější věci nevlastní. Vyživovací povinnosti
ani jiné závazky nemá. Soud zkoumal, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dospěl k závěru, že tyto předpoklady u ní dány
nejsou. Uvedl, že podle §9 odst. 2 ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí v této věci 500 Kč.
Jelikož žaloba již byla podána a lze očekávat, že ve věci bude nařízeno pouze jedno jednání,
náklady žalobkyně, které by byla povinna platit, by tak byly tvořeny odměnou advokáta za dva
úkony právní služby ve výši 1000 Kč (převzetí právního zastoupení, účast na jednání), dvěma
paušálními náhradami hotových výdajů advokáta podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši
600 Kč a v případě, že je advokát plátcem DPH, daní ve výši 304 Kč. Soud konstatoval,
že za takovéto situace, kdy náklady řízení o žalobě zjevně nepřesáhnou 2000 Kč, nebylo možné
dospět k závěru, že majetkové poměry žalobkyně, jejíž domácnost má měsíčně k dispozici
22 770 Kč, jí bránily v přístupu k soudu. Žalobkyně žije s manželem ve vlastním domě,
není tedy povinna platit nájemné. Krajský soud poukázal též na to, že placení nákladů řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované by bylo zcela ojedinělým výdajem, který by ji do budoucna
nezatížil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Namítá, že soud nepravdivě tvrdil, že náklady na zastoupení advokátem v řízení o žalobě
nepřesáhnou 2000 Kč. Stěžovatelka má za to, že skutečné náklady právního zastoupení
jsou desetkrát vyšší. Usnesení soudu tak podle názoru stěžovatelky leží zcela mimo reálný život.
Soud úplně opomněl existenci smluvní odměny advokátů. Stěžovatelka konstatuje, že si zástupce
sama nemůže z finančních důvodů zvolit a že je jí upíráno právo na spravedlivý proces
a domáhání se práva u soudu vůbec. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dovodil, že se stěžovatelka dovolává
kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. věty první, účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Nejvyšší správní soud předesílá, že podle jeho konstantní judikatury za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad
advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním
žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom,
že účastník právo na ustanovení zástupce nemá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS). Není tedy třeba,
aby stěžovatelka byla v tomto řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem.
Ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti je upraveno v §35 odst. 8 s. ř. s.
Podle něj může být navrhovateli na návrh ustanoven zástupce, splňuje-li podmínky
pro osvobození od soudních poplatků a je-li to potřeba k ochraně jeho práv. V ustanovení §36
odst. 3 s. ř. s. je specifikována podmínka osvobození od soudních poplatků, která je vymezena
tím, že účastník požádá soud o osvobození od soudních poplatků a doloží, že nemá dostatečné
prostředky. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Soudní řád správní v textu uvedených ustanovení upravil tři podmínky, které musejí
být kumulativně splněny, aby mohl soud vyslovit závěr o ustanovení zástupce: 1. navrhovatel
doložil, že nemá dostatek prostředků, 2. ustanovení zástupce je potřeba k ochraně práv
navrhovatele a 3. podaný návrh není zjevně neúspěšný.
Krajský soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky není splněna již první podmínka,
tj. nedostatek prostředků.
Navrhovatel je povinen soudu doložit skutečnosti, pro které se domnívá, že nedisponuje
dostatečnými prostředky. Na soudu je poté posouzení otázky, zda osobní, majetkové a finanční
poměry účastníka tvoří předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tím i možnost
ustanovení mu zástupce soudem. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát
překážkou přístupu k soudu.
Platný právní řád neobsahuje konkrétní kritéria pro zhodnocení nedostatku prostředků
na straně navrhovatele, proto je na uvážení soudu, aby tuto otázku v každém konkrétním případě
individuálně posoudil. V souladu s názorem vysloveným Ústavním soudem, je na obecných
soudech, aby zhodnotily, zda je konkrétní situace navrhovatele takového charakteru,
že odůvodňuje osvobození od soudních poplatků. Celkové zhodnocení všech okolností,
které vypovídají o poměrech žadatele je tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru,
zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky. V usnesení ze dne
17. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 271/2000, Ústavní soud konstatoval, že „Rozhodnutí o tom,
zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně
do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy
České republiky) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování
důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Přiznané osvobození od soudního poplatku navíc může být
kdykoliv za řízení, případně i se zpětnou účinností odejmuto, pokud se prokáže, že poměry účastníka osvobození
neodůvodňují nebo neodůvodňovaly.“
Z obsahu výše zmíněného „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“, vyplynulo, že stěžovatelka žije s manželem ve vlastním domě, má příjem ve výši
10 950 Kč měsíčně a příjem jejího manžela činí 11 820 Kč měsíčně. S výjimkou domu
jiné hodnotnější věci nevlastní. Vyživovací povinnosti ani jiné závazky nemá.
Za této situace je Nejvyšší správní soud názoru, že u stěžovatelky nejsou splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a stěžovatelka je schopna náklady spojené
se zastoupením v řízení o žalobě nést z vlastních finančních prostředků.
Nejvyšší správní soud připomíná svou dřívější judikaturu (viz rozsudek ze dne
23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 – 148, rozsudek ze dne 29. 8. 2008, č. j. 4 Azs 53/2008 – 72,
oba k dispozici na www.nssoud.cz), kdy dospěl k závěru, že stěžovatel, u nějž měsíční příjem
jeho domácnosti je 11 086 Kč, nesplňuje podmínku nedostatku prostředků, respektive
že tutéž podmínku nesplňuje stěžovatel, který aktuálně disponuje finančními prostředky ve výši
10 000 Kč.
Podstatou osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení
zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu. Smyslem
tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli diskomfort způsobený jistou finanční zátěží
spojenou se soudním řízením, ale garantovat přístup k soudu. Nejvyšší správní soud neshledal,
že by stěžovatelce její majetkové poměry bránily v přístupu k soudu.
Vedle toho, že se zdejší soud ztotožnil se závěrem krajského soudu o tom, že stěžovatelka
má dostatek prostředků na to, aby si právní zastoupení zajistila sama, dodává na okraj,
že by v jejím případě nebyla naplněna ani druhá podmínka, tj. potřeba ochrany jejích práv.
V řízení o žalobě není zastoupení advokátem povinné. Nejvyššímu správnímu soudu
se jak v nynějším řízení, tak na základě poznatků z předchozího řízení o kasační stížnosti vedené
pod č. j. 6 Ads 31/2007 – 69, jeví, že se stěžovatelka na soudy obrací velmi kvalifikovanými
a srozumitelnými podáními, vystihujícími podstatu věci a obsahujícími náležitou argumentaci,
přičemž podle poznatků zdejšího soudu, získaných z vlastní rozhodovací činnosti, takové úrovně
nedosahují v řadě případů ani podání pocházející od osob majících právnické vzdělání.
Je tedy patrno, že stěžovatelka je schopna sama dostatečně kvalitně bránit svá práva, výstižně
formulovat své námitky a se soudy adekvátně komunikovat.
Závěrem Nejvyšší správní soud stěžovatelce připomíná, že podle §18 odst. 2 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ten, kdo nesplňuje podmínky
pro ustanovení advokáta soudem a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb
podle tohoto zákona, má právo, aby mu Česká advokátní komora na základě jeho včasného
návrhu advokáta určila. Stěžovatelka se tedy ještě může obrátit na Českou advokátní komoru.
Uplatněný důvod kasační stížnosti tak zjištěn nebyl, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení; žalované v souvislosti s řízením o této kasační stížnosti právo na náhradu nákladů
nenáleží ze zákona (§60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu