ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.1.2009:89
sp. zn. 5 Azs 1/2009 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: D. A., zastoupená JUDr. Radimem
Vicherkem, advokátem se sídlem Masná 8, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 12. 6. 2008, č. j. 60 Az 51/2007 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Radima Vicherka se u r č u je částkou 2856 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 22. 4. 2007 žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž
ve správním řízení uváděla zejména následující skutečnosti: (1) kvůli tomu, že konvertovala
od buddhismu ke křesťanské víře, ji přestal finančně podporovat její otec (podle žalobkyně silně
věřící buddhista) a vypudil ji z domu; (2) v době podání žádosti čekala dítě s přítelem žijícím
v ČR.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2007, č. j. OAM-1-359/VL-11-11-2007, rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Hlavním argumentem žalovaného ohledně tvrzeného pronásledování
z důvodu náboženství (tj. kvůli konverzi žalobkyně ke křesťanské víře) byl závěr, že (1) jednání
ze strany otce nedosahovalo intenzity pronásledování, jednalo se spíše o neshody v občanském
soužití; a (2) žalobkyně se nepokusila vyhledat ochranu u mongolských úřadů. Pokud se jedná
o důvody spojené s těhotenstvím žalobkyně, žalovaný konstatoval, že (1) tento důvod nelze
podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů pronásledování zakotvených v §12 zákona
o azylu; a (2) žalobkyni nehrozí vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný
rovněž neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu.
Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
ve které namítala, (1) že vzhledem k tomu, že konvertovala od buddhismu ke křesťanské víře,
se jí zřekl její otec, na kterém byla existenčně závislá; (2) že před odjezdem z Mongolska žila
ve stavu úplné chudoby; a (3) že případné navrácení do země původu by zničilo její rodinnou
vazbu v České republice a poškodilo její zdraví a zdraví jejího dítěte. V doplnění žaloby ze dne
17. 3. 2008 žalobkyně dále namítala, že (1) žalovaný vycházel pouze ze zastaralé zprávy o zemi
původu (zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv v Mongolsku za rok 2005
ze dne 8. 3. 2006) a nezjistil si aktuální informace o zemi původu (tj. za rok 2007); a (2) s odkazem
na čl. 43 a 53 Příručky UNHCR, že v jejím případě připadá v úvahu pronásledování
na kumulativním základě.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 12. 6. 2008 zamítl s tím, (1) že neshody žalobkyně
s příbuznými (byť z náboženských důvodů) nedosahovaly intenzity pronásledování ani vážné
újmy; že (2) se žalobkyně vůbec neobrátila o pomoc na mongolské státní orgány;
a (3) že žalovaný správně posuzoval situaci v zemi původu na základě zpráv, které měl
k dispozici. Krajský soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně týkající se humanitárního
azylu ve smyslu §14 zákona o azylu a doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v jejímž
doplnění namítá důvod dle §103 odst. 1 písm. a) a d) [ve druhém případě se však ve skutečnosti
jedná o písm. b) – poznámka NSS] zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Ve své argumentaci opírající se o §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. stěžovatelka opakuje
některé své námitky uplatněné před krajským soudem, přičemž má za to, že v jejím případě
je dána existence pronásledování na kumulativním základě a že má důvodnou obavu se do země
původu navrátit, posílenou tím, že se jí v České republice narodilo dítě, jehož otcem je státní
příslušník Slovenské republiky, který je stejně jako stěžovatelka křesťanského vyznání. Ve své
argumentaci opírající se o §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatelka toliko konstatuje, že žalovaný
nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, a že důkazy,
které si žalovaný opatřil, nebyly úplné.
Žalovaný se vyjádřil pouze k původní kasační stížnosti a navrhl její odmítnutí, k doplnění
kasační stížnosti se nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že jsou splněny. Dále se zabýval otázkou, zda je kasační stížnost v daném případě
přijatelná.
O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní
otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena
rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele (blíže viz citované usnesení zdejšího soudu).
Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její
přijatelnost.
Pokud jde o otázku původců pronásledování a vážné újmy a otázku dostupnosti ochrany
v zemi původu a povinnosti vyhledat nejprve ochranu u tamějších orgánů, Nejvyšší správní soud
se k nim již opakovaně vyjádřil, a to mj. v rozsudku ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2007 - 57,
rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, rozsudku ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 - 62 či v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008 - 101, vše
dostupné na www.nssoud.cz. Pokud jde o otázku tvrzeného pronásledování ze strany otce
stěžovatelky (resp. dalších rodinných příslušníků), zdejší soud odkazuje na svou bohatou
prejudikaturu k posouzení otázky, které jednání dosahuje intenzity pronásledování a které ne,
a to včetně případů pronásledování na kumulativním základě (srov. např. rozsudek ze dne
27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 377/2004 - 75; rozsudek ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 395/2004 - 68;
rozsudek ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54; rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j.
2 Azs 51/2003 - 44; rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54; rozsudek ze dne
19.9. 2007, č. j. 1 Azs 40/2007 - 129; rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70;
usnesení ze dne 11. 10. 2007, č. j. 6 Azs 47/2007 - 67, vše www.nssoud.cz; či rozsudek ze dne
5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publikovaný pod č. 1066/2007 Sb. NSS; nebo rozsudek
ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, publikovaný pod č. 1713/2008 Sb. NSS). Pokud jde
o jednotlivé typy vážné újmy, k nim se vyjádřil Nejvyšší správní soud mj. v rozsudcích ze dne
13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, ze dne 11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78, ze dne
28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71 či v rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007 - 69,
vše www.nssoud.cz. Stěžovatelčinu kasační stížnost tudíž nelze podřadit pod otázku
nejudikovanou či nedostatečně judikovanou.
Stěžovatelka rovněž nepoukazuje na rozpornou judikaturu ani nenavrhuje učinit
judikatorní odklon. Krajský soud se při výkladu výše uvedených prvků definice uprchlíka
a beneficiáře doplňkové ochrany nedopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Případný další pobyt stěžovatelky (a její nezletilé
dcery) v České republice je třeba řešit na základě právní úpravy pobytu cizinců na území ČR
(zákon č. 326/1999 Sb.), nikoliv však v rámci řízení o mezinárodní ochraně dle zákona o azylu,
jak ostatně konstatoval již žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. Námitka nedostatečného
zjištění skutkového stavu správním orgánem zjevně neobstojí, a to zejména vzhledem k absenci
bližší konkretizace (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS; či usnesení téhož
soudu ze dne 10. 12. 2008, č. j. 1 Azs 84/2008 - 53, www.nssoud.cz), v čem žalovaný nezjistil
přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, a které důkazy nevzal v potaz, ačkoliv
je vzít měl.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že jeho ustálená
a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační
stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu
předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl ustanoven krajským soudem zástupce z řad advokátů; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci
stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 2856 Kč [jeden
úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti za 2100 Kč podle §11 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od
1. 9. 2006, dále režijní paušál 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu a DPH ve výši 19%,
tj. 456 Kč, celkem tedy 2856 Kč]. V daném případě nebylo možné přiznat odměnu za právní
úkon, jenž by měl spočívat v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§11
odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], byť to ustanovený advokát požadoval, neboť tento advokát
zastupoval stěžovatelku v téže věci již v řízení před krajským soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu