ECLI:CZ:NSS:2009:5.AZS.78.2008:46
sp. zn. 5 Azs 78/2008 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové, v právní věci žalobce: M. S., zast. JUDr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad
Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 28. 4. 2008, č. j. 64 Az 37/2007 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2008, č. j. 64 Az 37/2007 - 25,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
Žalobce v průběhu řízení o mezinárodní ochraně uvedl, že v České republice s rodiči
pobýval v letech 1993 - 2000 a že jeho otec je v České republice i pohřben, a proto má rodinné
a soukromé vazby primárně v České republice. Dále uvedl, že se obává problémů po návratu
do Arménie z důvodu homosexuální orientace jeho bratra.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 4. 2007, č. j. OAM-1-281/VL-10-04-2007,
byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Hlavními
argumenty žalovaného pro posouzení žádosti žalobce jako zjevně nedůvodné byly následující
závěry: (1) žalobce osobně (ústrky z důvodu homosexuality se týkaly primárně jeho bratra) neměl
v Arménii žádné potíže z azylově relevantních důvodů [tj. chybí kauzální nexus mezi tvrzenými
potížemi a důvody pronásledování taxativně uvedenými v §12 písm. a) a b) zákona o azylu];
a (2) že mu nehrozí ani vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
ve které napadl zamítnutí své žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalobce namítal: (1) že splňuje podmínky pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu; (2) že splňuje přinejmenším podmínky pro udělení doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu; a (3) že žalovaný porušil §3 a §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu
věci.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 28. 4. 2008, č. j. 64 Az 37/2007 - 25, zamítl.
Pokud jde o aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, krajský soud se ztotožnil s názorem
žalovaného, že v projednávaném případě chybí nexus s důvody pronásledování taxativně
uvedenými v §12 písm. a) a b) zákona o azylu. K doplňkové ochraně podle §14a téhož zákona
se krajský soud vůbec nevyjádřil. Krajský soud pak neshledal důvodnými ani ostatní žalobní body
převážně procesního charakteru.
II.
Shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
Žalobce („stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl
důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a to konkrétně nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí krajského soudu.
Stěžovatel za prvé namítal, že z žádosti o udělení mezinárodní ochrany a z protokolu
o pohovoru vyplývá, že žádá o mezinárodního ochranu z důvodu rodinného a soukromého
života v České republice, kdy neudělením mezinárodní ochrany (resp. jeho vycestováním
do Arménie) by došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“). Tento důvod podle stěžovatele spadá
pod vážnou újmu definovanou v §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, nicméně krajský soud
se doplňkovou ochranou vůbec nezabýval, a proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů. Stěžovatel dále na podporu tohoto závěru poukazuje na to, že v České
republice pobýval s rodiči a sourozenci v letech 1993 - 2000, chodil zde na základní školu,
že jeho otec je zde pochovaný a stěžovatel nyní v České republice žije i s matkou ve společné
domácnosti se sestrou svého otce, která žádá o české státní občanství. Dále stěžovatel tvrdí,
že neovládá dostatečně svůj rodný jazyk, a proto by nebyl schopen si v Arménii vytvořit zázemí
adekvátní tomu, které má v České republice. Za druhé, stěžovatel namítal, že žalovaný porušil
§2 odst. 4 a §3 správního řádu, neboť vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Stěžovatel rovněž navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval argumenty uvedené
v jeho rozhodnutí.
III.
Posouzení přípustnosti a přijatelnosti kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud v prvé řadě předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany (dříve azylu)
má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.)
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel namítá kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., a kasační stížnost je proto přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb.
NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně
prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní
judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, a to zejména
z toho důvodu, že se krajský soud dopustil zásadního pochybení tím, že se nevypořádal
s doplňkovou ochranou podle §14a zákona o azylu, přičemž toto pochybení prima facie mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele (čtvrtý důvod přijatelnosti).
IV.
Právní hodnocení věci
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu
vymezeném v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a shledal kasační stížnost důvodnou.
Jako první v pořadí je nutné posoudit otázku vztahu §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
na jedné straně a §12 a §14a zákona o azylu na straně druhé. Podle §12 zákona o azylu se „azyl
cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má,
nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště“.
Doplňková ochrana je upravena v §14a zákona o azylu, který ve svém prvním odstavci
stanoví: „Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení
mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož
je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště,
by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového
nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“
Ve druhém odstavci téhož ustanovení se definuje vážná újma, za kterou se považuje:
„a) uložení nebo vykonání trestu smrti,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,
c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního
nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo
d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu v relevantním znění [aktuálně písm. f)
tohoto ustanovení] se „žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo 14a“
(důraz doplněn).
Jakkoliv byla dikce §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu ve znění před novelou
č. 379/2007 Sb. poněkud zavádějící (pojem pronásledování je totiž specifický pro definici
uprchlíka zakotvenou v §12 zákona o azylu a neobjevuje se v definici beneficiáře doplňkové
ochrany zakotvené v §14a zákona o azylu, která pracuje s pojmem „vážná újma“, jenž je blíže
definován v §14a odst. 2 zákona o azylu), ze smyslu a účelu §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
jednoznačně plyne, že aby žádost o mezinárodní ochranu mohla být zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, musí být postaveno najisto, že žadatel (1) neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu (tj. neuvádí
azylově relevantní důvody), a zároveň (2) neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven vážné újmě definované v §14a zákona o azylu (přesněji řečeno v §14a odst. 2
zákona o azylu). Takto přistupuje k výkladu §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu i Nejvyšší
správní soud ve své judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57, www.nssoud.cz). Tento legislativní lapsus byl ostatně
již napraven výše zmiňovanou novelou č. 379/2007 Sb. a současné znění relevantního důvodu
zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné [nyní v §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu]
je následující: „Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12
nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a“ (důraz doplněn).
Pokud jde o posouzení otázky, zda stěžovatel uvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, Nejvyšší
správní soud odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu, podle níž ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu [žádné relevantní skutečnosti ohledně azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu stěžovatel
netvrdí] vymezuje důvody pro udělení azylu taxativně (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 12. 2003, č. j. 7 Azs 32/2003 - 60; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, vše dostupné na www.nssoud.cz). Obava z potíží v zemi
původu tudíž není ještě sama o sobě důvodem pro udělení azylu v jiné zemi; musí být rovněž
prokázáno, že jde o obavu z pronásledování proto, že žadatel má určité politické přesvědčení,
vyznává určitou víru, patří k určité národnosti, rase, určité sociální skupině či pohlaví
(srov. rozsudek Vrchního soudu ze dne 20. 11. 2001, č. j. 5 A 707/2000 - 23 a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č. j. 4 Azs 46/2005, www.nssoud.cz; ze dne
2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, publikovaný pod č. 1347/2007 Sb. NSS; ze dne 10. 1. 2007,
č. j. 6 Azs 80/2006 - 64; ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 81/2006 - 85 a rozsudek ze dne
18. 7. 2007, č. j. 9 Azs 33/2007 - 78, www.nssoud.cz). Žalovaný i krajský soud tedy dospěli
ke správnému závěru, že žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Totéž se však již nedá říci o posouzení otázky, zda stěžovatel uvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven vážné újmě definované v §14a odst. 2 zákona o azylu.
Této otázce se totiž krajský soud vůbec nevěnoval, ačkoliv stěžovatel v žalobě explicitně namítal,
že podle jeho názoru splňuje alespoň podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a
zákona o azylu, a Nejvyšší správní soud se tudíž ztotožňuje se stěžovatelem, že rozsudek
krajského soudu je v této části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný
pod č. 689/2005 Sb. NSS; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 - 74; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 7 As 60/2003 - 75, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 7 Afs 3/2003 - 93, vše dostupné na www.nssoud.cz). Je tedy na krajském soudu,
aby posoudil, zda-li stěžovatel uvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven vážné
újmě definované v §14a odst. 2 zákona o azylu, a vzhledem k tvrzení stěžovatele zejména,
zda mu hrozí vážná újma definovaná v §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu
(tj. zda „by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky“).
Za tímto účelem si bude muset krajský soud nejprve položit otázku, zda stěžovatelem tvrzené
porušení soukromého a rodinného života v České republice (ve smyslu čl. 8 Úmluvy) v případě
jeho vycestování lze podřadit pod ust. §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
Pokud jde o druhou kasační námitku, podle níž žalovaný porušil §2 odst. 4 a §3
správního řádu, neboť vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, Nejvyšší správní soud
nemůže takové námitce v této podobě přisvědčit. Tato námitka je formulována velmi obecně,
aniž by stěžovatel byť jen naznačil, v čem byl skutkový stav žalovaným zjištěn nedostatečně.
V.
Shrnutí a rozhodnutí o nákladech řízení
Lze tedy shrnout, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud
tedy shledal kasační stížnost důvodnou a s ohledem na tuto skutečnost napadený rozsudek
krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř .s). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud
v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 13. února 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu