ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.153.2009:141
sp. zn. 6 Ads 153/2009 - 141
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2009, č.
j. 38 Cad 2/2008 - 117,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti rozhodnutí žalovaného
Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7. 1. 2008, č. j. KUOK 122826/2007,
sp. zn. KÚOK/119392/2007/OSV - SPO/346/SSP/142, kterým žalovaný v souladu
s ustanovením §90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušil rozhodnutí Úřadu
práce v Šumperku, pobočka Zábřeh, ze dne 29. 10. 2007, č. j. 2286/7/SUC - 1/3, jímž bylo
rozhodnuto o odejmutí dávky státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, a řízení zastavil.
Současně žalobce požádal, aby mu byl ustanoven zástupce pro řízení o žalobě před krajským
soudem.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 1. 2009, č. j. 38 Cad 2/2008 - 79, návrhu
žalobce vyhověl a ustanovil mu pro řízení o žalobě jako zástupkyni Mgr. Martinu Pešákovou,
advokátku, se sídlem Kozinova 2, Šumperk. Proti tomuto usnesení podal jak žalobce,
tak i ustanovená advokátka, kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 5. 2009, č. j. 6 Ads 35/2009 - 101, zamítnuta. Poté žalobce přípisem ze dne 29. 6. 2009
požádal, aby mu byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. Drlík. Následně žalobce přípisem ze dne
28. 7. 2009 krajskému soudu sdělil, že vůči Mgr. Pešákové nemá důvěru, neboť jedná v rozporu
s jeho zájmy. Ustanovená advokátka přípisem ze dne 1. 7. 2009 požádala o zproštění zastupování
žalobce ze stejných důvodů uvedených ve shora citované kasační stížnosti. Krajský soud
v Ostravě usnesením ze dne 7. 8. 2009, č. j. 38 Cad 2/2008 - 117, rozhodl v bodě I. výroku
rozhodnutí o zproštění povinnosti ustanovené advokátky zastupovat žalobce v řízení o žalobě,
v bodě II. výroku bylo rozhodnuto o nepřiznání odměny ustanovené zástupkyně za zastupování,
a dále krajský soud v bodě III. výroku rozhodl, že se žalobci jiný zástupce z řad advokátů
neustanovuje. V odůvodnění kasační stížností napadaného rozhodnutí krajský soud uvedl,
že soud ustanovil žalobci advokáta z místa jeho bydliště z důvodu procesní ekonomie. Právo
žalobce na odborné zastoupení v řízení před soudem je za splnění zákonných podmínek toliko
právem na ustanovení zástupce, nikoliv však právem na ustanovení konkrétního zástupce,
kterého označí žalobce. Žalobce poté, kdy bylo jeho návrhu na ustanovení zástupce vyhověno,
bezdůvodně žádal, aby mu soud ustanovil jiného advokáta. Tímto svým chováním žalobce
jen prodlužuje řízení. Dále soud uvedl, že je mu z jeho rozhodovací činnosti známo,
že ve sporech vedených u krajského soudu žalobce opakovaně vznáší námitky vůči ustanoveným
zástupcům. K tomuto postupu krajský soud konstatoval, že žalobci nic nebrání, není-li spokojen
s osobami advokátů, jež mu byli soudem ustanoveni, aby si zvolil sám advokáta a předložil plnou
moc udělenou k jeho zastupování. Krajský soud v Ostravě za situace, kdy žalobce měl
bezdůvodné výhrady k ustanovené zástupkyni, a protože i ustanovená zástupkyně Mgr. Martina
Pešáková požádala o zproštění povinnosti zastupovat žalobce, dospěl k závěru, že za situace,
kdy není mezi klientem a zástupcem dána nezbytná míra důvěry, je dán důvod, aby soud
ustanovenou zástupkyni funkce zprostil a vyzval žalobce, aby si sám zvolil advokáta
pro zastupování. Krajský soud proto rozhodl o zproštění povinnosti ustanovené advokátky
žalobce v řízení o žalobě zastupovat. Z důvodů shora uvedených pak krajský soud již dalšího
zástupce z řad advokátů žalobci neustanovil.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost téměř nečitelného obsahu,
v níž brojí proti výroku uvedenému pod bodem III. usnesení a současně požádal, aby mu byl
ustanoven zástupcem „jeho“ advokát Mgr. František Drlík.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hlediska
uplatněných námitek, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Podle ust. §35 odst. odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, a u níž je takové ochrany třeba. Cílem ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. je
poskytnout kvalifikovanou právní pomoc rovněž sociálně slabému účastníku řízení.
Toto ustanovení vychází z logiky, podle které by zákon nemohl splnit svůj účel a byl
by diskriminační, kdyby intenzita ochrany závisela na sociálním postavení navrhovatele.
Ustanovení zástupce navrhovateli však není v žádném případě automatickým úkonem
soudu, nýbrž úkonem, který vyžaduje také určitou součinnost ze strany navrhovatele, počínaje
osvědčením podmínek ve smyslu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Jednou z těchto podmínek
je osvědčení potřeby zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. To však neznamená,
že by účastník svým jednáním neměl na existenci (resp. trvání) této podmínky žádný vliv.
Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve svém rozsudku ze dne 23. 3. 2006,
č. j. 8 Afs 144/2005 - 137, aktivita účastníka řízení se v tomto ohledu nutně musí projevit rovněž
v komunikaci s ustanoveným zástupcem; v opačném případě je totiž zastoupení zpravidla zcela
bez efektu. Nekomunikuje-li navrhovatel s jemu ustanoveným zástupcem, musí pro to vždy být
věrohodné a akceptovatelné důvody takový postup ospravedlňující (srov. Soudní judikatura
ve věcech správních 674/2000).
V posuzované věci stěžovatel jako důvod, proč nemá k ustanovené advokátce důvěru,
uváděl, že advokátka údajně jedná v rozporu s jeho zájmy. Tento důvod není akceptovatelnou
překážkou komunikace stěžovatele s advokátkou, neboť stěžovatel k takovému úsudku neuvádí
žádný relevantní podklad.
Vzájemný vztah nedůvěry s Mgr. Pešákovou, který je zřejmý konečně i ze stěžovatelova
přípisu, by primárně ani důvodem pro neustanovení advokáta jiného nebyl, nicméně dokresluje
stěžovatelův postoj ke spolupráci s ustanovenými zástupci. Každopádně je tento vztah nedůvěry
jasným důvodem pro zproštění advokáta od povinnosti účastníka řízení zastupovat.
Za popsaného stavu proto krajský soud nepochybil, jestliže ustanovenou zástupkyni
na její žádost zprostil povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o žalobě. V situaci,
kdy se stěžovatel sám svým jednáním, resp. svou nečinností, zbavil možnosti využít služeb
ustanoveného zástupce, nečiní postup krajského soudu nezákonným ani skutečnost, že mu nebyl
ustanoven advokát další.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu