ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.65.2009:114
sp. zn. 8 Afs 65/2009 - 117
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: J. S.,
zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem Úvoz 39, Brno, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Brně se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o návrhu na povolení obnovy
řízení, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009,
čj. 30 Ca 144/2006 - 88,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Usnesením ze dne 10. 6. 2009, čj. 30 Ca 144/2006 - 88, Krajský soud v Brně odmítl návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 30 Ca 144/2006,
v níž soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2007, čj. 30 Ca 144/2006 - 45, zamítl žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163a/02-0107.
Krajský soud odůvodnil odmítnutí návrhu dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §114
s. ř. s. tak, že „(z) ust. §114 s. ř. s. a contrario vyplývá, že návrh na povolení obnovy řízení proti rozsudku
vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný“, přičemž „tento závěr je také
v souladu s konstantní judikaturou správních soudů…“.
II.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
Konstatoval přitom, že závěry krajského soudu by byly případné „za předpokladu, že krajský
soud při svém rozhodování plně respektuje ustanovení s. ř. s. a řádně zjistí jak skutkový, tak i právní stav
a provede správné právní posouzení věci“. Krajský soud postupoval v rozporu s §52 odst. 1 s. ř. s.,
což dle stěžovatele „vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu vydaných ve zcela identických řízeních týkajících
se téhož subjektu, vážících se k jiným daňovým výměrům…“.
Stěžovatel namítl, že „za daného stavu je tak…vystaven zcela svévůli v rozhodování, aniž by mu byla
poskytnuta právní ochrana proti postupu soudu, který rozhoduje, aniž má náležitě zjištěn skutkový stav…“.
V předchozím řízení krajský soud „rozhodl v přímém rozporu s ústavním pořádkem v neprospěch žalobce“
s tím, že „obnovou řízení se žalobce v souladu se svými právy oprávněně domáhá odstranění vad způsobených
nesprávným rozhodováním soudu ve věci samé“. Obnova řízení je dle stěžovatele též obranou proti
jednání žalovaného, který postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
Stěžovatel s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud změnil usnesení
krajského soudu tak, „že se návrh na povolení obnovy řízení soudem neodmítá, obnova řízení se soudem
povoluje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení“. Stěžovatel současně požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
III.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Konstatoval, že se zcela ztotožňuje se závěry
krajského soudu, pokud jde o posouzení přípustnosti návrhu na povolení obnovy řízení, poukázal
na nekonkrétnost a nepodloženost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a konečně podotkl, že petitu kasační stížnosti nelze vyhovět ani s ohledem na kasační princip,
jímž je řízení o kasační stížnosti ovládáno.
IV.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Především přitom
uvádí, že stížní námitky je se zřetelem k předmětu kasační stížnosti nutno podřadit pod stížní
důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nesprávné podřazení námitky ovšem nemá vliv na posouzení kasační stížnosti v celém jejím
rozsahu. Podobně i v případě formulace petitu, na níž poukázal žalovaný ve vyjádření ke kasační
stížnosti, Nejvyšší správní soud vyšel z celého obsahu kasační stížnosti a dovodil, že se nejedná
o vadu, která by bránila přezkumu napadeného usnesení krajského soudu.
Kasační stížnost není důvodná.
V posuzované věci se stěžovatel domáhal povolení obnovy řízení vedeného krajským
soudem o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 a násl. s. ř. s. Krajský soud odmítl
návrh stěžovatele dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §114 s. ř. s. jako nepřípustný.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že s ohledem na tvrzená
pochybení krajského soudu v řízení, o jehož obnovu stěžovatel svým návrhem usiloval,
není správný závěr krajského soudu o nepřípustnosti povolení obnovy řízení.
Stěžovatel se v kasační stížnosti namísto specifikace důvodů nezákonnosti napadeného
usnesení omezil de facto pouze na formulaci obecných výtek směřujících proti postupu krajského
soudu v předchozím řízení. Nenabídl-li v rámci stížních námitek žádné konkrétní argumenty,
které by mohl Nejvyšší správní soud v rámci posouzení zákonnosti usnesení krajského soudu
o odmítnutí návrhu na povolení obnovy řízení vypořádat, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu
než přistoupit k posouzení zákonnosti napadeného usnesení se stejnou mírou obecnosti, jako činí
stěžovatel. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud nemohl posuzovat důvodnost
námitek směřujících proti postupu krajského soudu v předchozím řízení, protože míří zcela
mimo rámec předmětu tohoto řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z §114 s. ř. s. a contrario beze vší pochybnosti plyne,
že obnova řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není přípustná, resp. návrh
na povolení obnovy takového řízení není přípustný. V minulosti se již Nejvyšší správní soud
ve svých rozhodnutích vyslovil, že „(j)e tomu tak i proto, že soud posuzuje věc v tomto řízení
podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného správního rozhodnutí“
(např. usnesení ze dne 25. 7. 2005, čj. Na 50/2005 - 25, www.nssoud.cz).
Je zcela zřejmé, že krajský soud postupoval správně, rozhodl-li usnesením o odmítnutí
návrhu dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
S ohledem na neprodlené rozhodnutí ve věci samé Nejvyšší správní soud nerozhodoval
samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení nad rámec jeho běžné
úřední činnosti podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu