ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.15.2009:57
sp. zn. 8 Azs 15/2009 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: V. G., zastoupeného JUDr. Renatou Kusou, advokátkou se
sídlem Harantova 28, Ostrava–Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2007, čj.
OAM-1-663/VL-20-08-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2008, čj. 60 Az 88/2007 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Renaty Kusé se u r č u je částkou 4800 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, čj. 60 Az 88/2007 - 22. Žalobce (stěžovatel) brojil
proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel uvedl, že rozsudek krajského soudu trpí nezákonností pro nesprávné
posouzení právní otázky, namítl vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty
pro rozhodnutí byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, a konečně uvedl,
že rozsudek postrádá dostatečné odůvodnění [§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.]. Stěžovatel
má za to, že situace, která jej vedla k podání žádosti o mezinárodní ochranu, byla podceněna
a žalovaný se jí vůbec nezabýval ani nevážil stěžovatelův případ jako hodný zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel vylíčil svoje důvody
pro podání žádosti o azyl s poukazem na skutečnosti, které státní orgány přehlížejí. Stěžovatel
volil před praktikami mafie, působící na Ukrajině, jiný způsob úniku než zákonný postup
stěžování si prostřednictvím policejních orgánů, který je zdlouhavý a s nezaručeným výsledkem.
Stěžovatel se, aby odešel ze své vlasti, musel nacházet ve vyhroceném psychickém stavu. Pokud
by se žalovaný zabýval možným naplněním podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu a podřadil stěžovatele pod příslušnost k určité sociální skupině „majetných“,
tj. jako prodejce lukrativního pozemku vzbuzující zájem mafie, bylo by na místě udělit mu azyl
kvůli odůvodněnému strachu z pronásledování mafií (která je trpěna státními orgány) pro cílený
zisk z majetku stěžovatele.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané
v kasační stížnosti (srov. rozsudky ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004 - 45, č. 349/2004 Sb.
NSS, ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 10. 2. 2006,
čj. 4 Azs 129/2005 – 54, na které se krajský soud správně odvolal, či dále rozsudky
ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 27/2003 - 48, ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005 - 54,
www.nssoud.cz). K námitce týkající se příslušnosti k sociální skupině odkazuje Nejvyšší správní
soud rovněž na svá četná rozhodnutí (namátkou rozhodnutí ze dne 25. 11. 2003,
čj. 2 Azs 40/2003 – 45) a ze dne 18. 12. 2003, čj. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz). Konečně
Nejvyšší správní soud uzavírá, že vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu (srov. rozhodnutí ze dne 10. 3. 2004,
čj. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 14. 1. 2004, čj. 5 Azs 25/2003 - 94, ze dne 18. 12. 2003,
čj. 4 Azs 38/2003 - 36, www.nssoud.cz)
S ohledem na existenci své předchozí judikatury Nejvyšší správní soud v posuzované věci
žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal, proto kasační stížnost jako nepřijatelnou
podle §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka,
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta částkou 4200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé) a dále 600 Kč na úhradu hotových
výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), d) a §13 odst. 1, 3 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů], celkem 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu