ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.89.2008:49
sp. zn. 9 As 89/2008 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně:
P. M., zastoupené JUDr. Karlem Guziurem, advokátem se sídlem U Staré pošty 744,
Frýdek-Místek, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2007, č. j. MSK
80746/2007, ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 29. 11. 2007, č. j. 58 Ca 78/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje (dále jen „krajský úřad“ nebo „odvolací orgán“) ze dne 22. 5. 2007, č. j. MSK
80746/2007. Citovaným rozhodnutím odvolací orgán změnil podle §90 odst. 1 písm. c)
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), napadené rozhodnutí
Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2007, č.j. DaSH-M/2458/10-943/2006/Se
tak, že ve výroku část věty “povinnost řidiče věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti
a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích (§5 odst. 1 písm. b) téhož zákona)“ nahradil
textem „a řidiči uložený zákaz řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického
nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové
látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem (§5 odst. 2 písm. b) téhož zákona)“ a ve zbytku podle
§90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí potvrdil.
Uvedenými rozhodnutími byla stěžovatelka uznána vinnou porušením ustanovení
§4 písm. a), b) a §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění tehdy účinném (dále jen „zákon
o silničním provozu“), a naplnila tak skutkovou podstatu přestupků proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1 písm. b)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném pro posuzované období
(dále jen „přestupkový zákon“), tím, že dne 11. 9. 2006 v 16.30 hod. na ulici Hlavní
a Černá cesta ve Frýdku-Místku řídila osobní motorové vozidlo Ford Focus po
předchozím požití alkoholických nápojů. Za toto jednání jí byla uložena podle ustanovení
§11 a §22 odst. 5 přestupkového zákona pokuta ve výši 14 000 Kč a trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců od právní moci
rozhodnutí a současně jí byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 2
500 Kč.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ze spisu správních
orgánů je patrné, že správní orgány jednání stěžovatelky správně zhodnotily
a odpovídajícím způsobem z něj také vyvodily důsledky uložením peněžité sankce
a sankce spočívající v zákazu činnosti. Respektovaly přitom základní procesní pravidla
při zjišťování skutkové podstaty a při hodnocení míry společenské škodlivosti jednání
stěžovatelky. Krajský soud zdůraznil, že vzhledem k tvrzení stěžovatelky, že zažívací
potíže a onemocnění jater jí způsobuje pomalé odbourávání alkoholu v krvi, které
nemohla předpokládat, a proto se domnívala, že již není pod vlivem alkoholu,
byl správním orgánem vyžádán posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie
RNDr. P. K., CSc. Ten dospěl k závěru, že i při uvážení nejnižší vylučovací rychlosti 0,07
g/kg/hod. by hladina alkoholu v krvi stěžovatelky byla nulová do 11.30 hod., pokud by se
vycházelo z údajů stěžovatelky o množství požitého alkoholu a době jeho požití.
Koncentraci alkoholu zjištěnou dne 11. 9. 2006 v 17.30 hod. hodnotil znalec jako
podnapilost. Stěžovatelka své tvrzení, že trpí závažným jaterním onemocněním, které
zpomaluje rychlost odbourávání alkoholu z krve, neprokázala.
Obdobně soud zamítl i námitku směřují proti zvláštnímu postupu policistů, který
stěžovatelka spatřovala v tom, že byla policisty zastavena poté, kdy na policii jednala
o odcizení registračních značek. Podle §5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu
není povinnost řidiče podrobit se na výzvu policie dechové zkoušce a po pozitivním
nálezu i odbornému lékařskému vyšetření žádným způsobem omezena. Z uvedených
důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka uplatňuje zákonné
důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá jednak
to, že vzhledem k době a množství vypitého alkoholu nejsou zjištění znalce správná. Dále
pak namítá vady řízení před správním orgánem, a to, že pr o projednání přestupku
nebyly dodrženy zákonné lhůty, když policie neprovedla oznámení o tomto
přestupku ve stanovené lhůtě 30 dnů a v návaznosti na to správní orgán, tj. Magistrát
města Frýdku-Místku, nemohl dodržet předepsanou 60denní lhůtu k zahájení řízení
o přestupku.
Stěžovatelka se dovolává namítané podjatosti policejních orgánů a jejich
netransparentního jednání při samotných úkonech, tj. při provedení dechové zkoušky,
a to jak při jejím vyhodnocování, které nebylo provedeno před zraky stěžovatelky,
tak poukazuje na chybějící záznam o této zkoušce ve správním spisu a tvrdí, že jej nikdy
nepodepsala.
V doplnění kasační stížnosti pak uvádí porušení přestupkového zákona, konkrétně
ustanovení §58 odst. 2 a §67 odst. 3 uvedeného zákona, a porušení §82 odst. 4 a §89
odst. 2 správního řádu. Namítá nečinnost správních orgánů k podnětům stěžovatelky
dožadujícím se prokázání rozhodných skutečností, když dokazování znaleckým posudkem
vycházelo z nedostatečně ověřené zdravotní dokumentace. Správní orgán porušil
ustanovení §82 odst. 4 správního řádu, který ukládá správním orgánů provést nové
důkazy, které nemohl účastník uplatnit v řízení předcházejícím.
Odvolací orgán nepřezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí v rámci odvolacích
námitek a tím porušil ustanovení §89 odst. 2 správního řádu. Konkrétně byl odvolací
orgán žádán o prověření doby oznámení a přípravy věci v první instanci. Krajský soud
se k této žalobní námitce nevyjádřil, a proto je jeho rozhodnutí v této části
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Porušení zákona prokazuje protokol
o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem ze dne 11. 9. 2006, jehož otisk nese datum
5. 1. 2007. Důkazní řízení je tak neúplné, skutková podstata, ze které vycházely správní
orgány a následně i krajský soud, nebyla náležitě zjištěna, a proto ani napadená rozhodnutí
nemohou být v souladu se zákonem. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek krajského
soudu zrušit.
Odvolací orgán se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti v rámci uplatněných důvodů [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Soud nejprve posoudil formální náležitosti
kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Poté
přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Přednostně se soud zabýval námitkou týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů je totiž vadou
tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel
nenamítal, tedy z úřední povinnosti (viz shora). Nelze se totiž zabývat hmotněprávní
argumentací, pokud přezkoumávané rozhodnutí soudu neobstojí ani po formální stránce.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo
nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i v důsledku jiné vady řízení před soudem, mohla-li
mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a to proto,
že se krajský soud žádným způsobem nevyjádřil k žalobní námitce týkající se požadavku
stěžovatelky na prošetření doby ve věci oznámení přestupku a přípravy věci v první
instanci.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka vytýká krajskému
soudu nevypořádání námitek, které v žalobě vůbec neuvedla. Žaloba v úvodní části
rekapituluje dosavadní řízení a namítá jednak to, že odvolací orgán nevyhověl její žádosti
o provedení v pořadí druhého znaleckého posudku, kterým by prokázala, že její zdravotní
stav je takový, že nemohla tušit, vzhledem k době požití vína a jeho množství, že má ještě
v době zahájení jízdy nějaký alkohol v krvi. Dále namítala nestandardní postup policie
spočívající v tom, že poté, co projednala ztrátu registračních značek na policejní stanici,
byla policisty sledována, zastavena a kontrolována, aniž by předtím provedla jakýkoliv
přestupek. S výsledkem dechové zkoušky totiž nebyla seznámena okamžitě, policista
s přístrojem poodešel více než 5 m. Stěžovatelka namítala nevěrohodnost krevních
zkoušek, neboť bylo odebráno jen malé množství krve, a to až na třetí pokus. Policie byla
dle jejího názoru podjatá. Je pravdou, že v žalobě uvedla, že k projednávání přestupku
došlo po více než 4 měsících, avšak v této okolnosti spatřovala důvod pro provedení
nového znaleckého posudku, neboť již prodělala léčení a lázeňskou léčbu, takže se její
zdravotní stav zlepšil, což znamená, že znalecký posudek byl povrchní a nedostatečný,
proto stěžovatelka opětovně žádá o provedení posudku odborného lékaře, který ihned
po vyhotovení připojí k žalobě.
Výše uvedený obsah žalobních námitek vyplývá také z protokolu o konaném
soudním jednání ze dne 29. 11. 2007, založeném na listu č. 17 soudního spisu.
Stěžovatelka k dotazu soudu potvrdila shora uváděné důvody podjatosti policejních
orgánů a setrvala na svém přesvědčení, že měl být vyžádán další znalecký posudek.
Na všechny shora uvedené námitky krajský soud v napadeném rozhodnutí reagoval.
Námitka stěžovatelky směřující do nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
proto nemůže obstát. Soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vnímat jako „odvolací
řízení“ v plné apelaci, neboť je nutné respektovat převážně uplatňovaný kasační princip
soudního řízení vedeného dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (od principu
revizního, vneseného do tohoto řízení §78 odst. 2 s. ř. s., lze odhlédnout), který lze
vyjádřit tak, že „správní tribunál nemá býti judex facti, a stížnost k tomuto tribunálu jest
opravný prostředek zkrácený o revisio in facto“ (viz Hácha, E., Slovník veřejného práva
československého, sv. II., Polygrafia – Rudolf M. Rohrer – Brno, Brno 1929, s. 851).
Žalobní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace a zásadou
dispoziční. To především znamená, že soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí
v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.), nejde-li o skutečnosti, k nimž musí přihlížet
z úřední povinnosti. Ze žalobních bodů musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71
odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Je tedy plně v dispozici žalobce stanovit meze soudního
přezkumu, a to nejen kvantitativně – označením výroků, které napadá, ale také
kvalitativně – uvedením žalobních důvodů, v nichž žalobce soustředí své výtky proti
napadenému rozhodnutí. Dále je nutno zdůraznit, že jedná-li se o nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů, musí být tato vada založena na nedostatku
důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění. Musí se přitom jednat
o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody (srov. např.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne
8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, ze dne 27. 10. 2004, č. j. 7 As 60/2003 - 75, či ze dne
25. 11. 2004, č. j. 7 Afs 3/2003 - 93; veškeré zde citované rozsudky Nejvyššího správního
soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Vady takového druhu však zdejší soud
v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal.
Stěžovatelka dále soudu vytýká, že nepřisvědčil námitce, že měl být ohledně jejího
zdravotního stavu vypracován nový znalecký posudek, který by se hlouběji zabýval
zdravotním stavem stěžovatelky a jeho vlivem na výsledek spalování alkoholu v krvi.
Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel ze shora uvedeného posudku, který
dospěl k závěru, že i při uvážení nejnižší vylučovací rychlosti 0,07 g/kg/hod. by hladina
alkoholu, pokud by se vycházelo z údajů uvedených samotnou stěžovatelkou, byla nulová
do 11.30 hod. Zdůraznil, že to byla stěžovatelka, která svá tvrzení ohledně zažívacích
potíží a onemocnění jater způsobujících pomalé odbourávání alkoholu neprokázala.
Ke svému tvrzení totiž předložila pouze nález z gastroenterologické ambulance ze dne
27. 11. 2006 se závěrem, že u ní jde o mírně hyperchodenní játra bez sonografických
známek portální hypertenze, s normálním nálezem na biliárním systému, pankreatu,
slezině a ledvinách. Dále nálezy, ze kterých je zřejmé, že je sledována pro vyšší glykémii,
a propouštěcí zprávu ze dne 22. 7. 2007 z Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku.
Se závěry krajského soudu, že nový zdravotní posudek by byl nadbytečný, se plně
ztotožňuje také Nejvyšší správní soud. Soud souhlasí se stěžovatelkou, že je bezpochyby
jejím právem navrhnout v řízení důkazy na svou obhajobu. Na druhou stranu je třeba
zdůraznit, že samotné provádění dokazování je věcí správního orgánu a záleží na jeho
uvážení, které z navržených důkazů provede a které nikoli, pokud svůj postup náležitě
a přesvědčivě odůvodní a pokud pro svůj závěr ve věci nalezne dost podkladů
a argumentů. Podle názoru kasačního soudu vyhotovený posudek nevykazuje žádné
známky nevěrohodnosti či nelogičnosti, ostatně ani stěžovatelka žádným konkrétním
způsobem jeho závěry nevyvrací, omezuje se pouze na obecná tvrzení o povrchnosti
posudku a jeho vyhotovení od stolu. Její argumentace týkající se nesprávných závěrů
ohledně jejího zdravotního stavu zůstává pouze v obecné rovině ničím nepodložených
tvrzení, stěžovatelka nenabízí žádné přesvědčivé důvody, ze kterých by bylo zřejmé,
že provedený posudek nemůže obstát. Stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní skutečnosti,
které by závěr znalce jakýmkoliv způsobem zpochybnily. Ten uvedl, že pokud
by stěžovatelka vypila dne 10. 9. 2006 v době od 19.00 hod. do 22.00 hod. 0,5 l
červeného vína, pak při její hmotnosti 56 kg, resorpčním deficitu 10 % a vylučovacím
faktoru 0,12-0,20 g/kg/hod. by hladina alkoholu v krvi dne 11. 9. 2006 byla nulová
v 04.30 hod., přičemž i při nejnižší možné rychlosti vylučování 0,07 g/kg/hod.
by se tak stalo do 11.30 hod. Vzhledem k tomu, že nebylo diagnostikováno žádné
závažnější onemocnění jater jako těžká jaterní dystrofie, je nepravděpodobné, že hladina
alkoholu stanovená v krvi stěžovatelky v 17.25 hod. (0,39 g/kg) byla způsobena pomalým
vylučováním alkoholu. Stěžovatelka musela vypít větší množství alkoholu, než uvádí,
nebo pila ještě po udaném časovém limitu. Tento závěr nezpochybňuje ani přiložená
zdravotní dokumentace stěžovatelky, neboť z ní nevyplývá nic, co by verzi stěžovatelky
podporovalo.
Obdobně ani námitka podjatosti policejních orgánů není namístě. Podle §4 zákona
o silničním provozu je účastník provozu na pozemních komunikacích (dále jen „účastník
silničního provozu“) povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích
upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu
na pozemních komunikacích podle §75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle §79
odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis (např. zákon
č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů), vydanými k zajištění
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. V ustanovení §5 odst. 1
písm. f) téhož zákona je pak řidiči stanovena povinnost podrobit se na výzvu policisty
nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu (zákon
č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky,
alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Uvedené zákonné
povinnosti účastníka silničního provozu a jim odpovídající zákonná práva policejních
orgánů nejsou omezeny v tom smyslu, že by předchozí návštěva stěžovatelky na policejní
stanici ohledně zcela jiné záležitosti jakýmkoliv způsobem oslabovala či dokonce
vylučovala výše uvedená práva policejních orgánů a jim odpovídající povinnosti účastníků
silničního provozu. Domněnka stěžovatelky, že policejní orgány postupovaly nekorektně
či snad dokonce, že policisté byli podjatí, pokud ji poté, co se dostavila na stanici
k projednání odcizení registračních značek, následně podrobili kontrole, tak nemá žádné
opodstatnění. K namítané absenci dokladu o dechové zkoušce, který stěžovatelka nikdy
nepodepsala, Nejvyšší správní soud uvádí, že na listu č. 5 správního spisu je vylepen
záznam o orientační dechové zkoušce provedené přístrojem Dräger ze dne 11. 9. 2006
z 16.53 hod., který je stěžovatelkou podepsán.
K námitkám směřujícím do nedodržení zákonných lhůt pro projednání přestupku,
když policie neprovedla oznámení o tomto přestupku ve stanovené lhůtě 30 dnů
a v návaznosti na to správní orgán, tj. Magistrát města Frýdku-Místku, nemohl dodržet
předepsanou 60denní lhůtu k zahájení řízení o přestupku, jakož i k porušení
přestupkového zákona, konkrétně jeho ustanovení §58 odst. 2 a §67 odst. 3, jakož
i k porušení §82 odst. 4 a §89 odst. 2 správního řádu, Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. věcně nepřihlédl, neboť se jedná o skutečnosti,
které stěžovatelka uplatnila až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí krajského
soudu, ačkoliv tak mohla učinit již v žalobě. Ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. brání tomu,
aby kasační důvody byly v kasační stížnosti rozšiřovány o skutečnosti dříve neuvedené,
resp. aby byly na těchto novotách dodatečně založeny. Pokud stěžovatelka výše uvedená
procesní pochybení správních orgánů nenamítla již v žalobě, nemohl krajský soud
tato pochybení zkoumat (§75 odst. 2 s. ř. s.), a nemůže tak učinit ani Nejvyšší správní
soud v řízení o kasační stížnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). V této souvislosti soud pro úplnost
uvádí, že v souzené věci nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek marným uplynutím
zákonných lhůt pro jeho projednání, ke kterému by byl povinen přihlédnout ex officio,
tedy z úřední povinnosti. Přestupek byl spáchán dne 11. 9. 2006, rozhodnutí žalovaného
nabylo právní moci dne 24. 5. 2007. Je tedy nepochybné, že napadená rozhodnutí
správních orgánů byla vydána v rámci zákonem stanovených lhůt.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, neshledal ani žádné vady, ke kterým by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), a proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení, správnímu orgánu náklady řízení nad rámec
jeho činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. srpna 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu