ECLI:CZ:NSS:2009:9.AZS.96.2008:91
sp. zn. 9 Azs 96/2008 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. L., zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou
Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2006, č. j. OAM-1022/VL-20-HA08-2006,
ve věci mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 17. 6. 2008, č. j. 1 Az 3/2007 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové,
se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 4800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
shora označeného pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“), jímž byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“),
ze dne 19. 12. 2006, č. j. OAM-1022/VL-20-HA08-2006, kterým mu nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném v rozhodné době.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS,
www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V podané kasační stížnosti, resp. v jejím následném doplnění stěžovatel
konstatoval, že se závěry správního orgánu a městského soudu nesouhlasí. Dle jeho
názoru nedostatečně zjistily skutkový stav věci a situaci v zemi původu a důvody, které
stěžovatele vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, hodnotily toliko
obecně vycházeje při tom z obecných zpráv Ministerstev zahraničí USA a České
republiky, Zprávy o dodržování lidských práv v Arménii za rok 2005 a Informace
UNHCR bez zjištění bližších konkrétních údajů k problémům stěžovatele, které uvedl
na počátku správního řízení. K těmto důvodům stěžovatel uvedl, že nebyly pouze
soukromého charakteru a stejně tak důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany
nebyla snaha o legalizaci pobytu v České republice, jak uvedl správní orgán ve svém
rozhodnutí. Poukázal přitom, že se kriticky vyjadřoval proti arménské politice, vyjadřoval
své názory, které se obecně nelíbily, a z těchto důvodů byl opakovaně urážen, zastrašován
a bylo mu i vyhrožováno.
Současně stěžovatel přiložil kopie článků (v arménském i českém jazyce)
z Arménsko-evropského nezávislého časopisu ORER, ze kterých je dle jeho názoru
patrné, že v zemi původu by mohl být ohrožen jeho život nebo lidská důstojnost
z důvodů svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo ozbrojeného konfliktu,
jak má na mysli ustanovení §14a odst. 2 zákona o azylu, neboť v zemi původu
stěžovatele je omezena svoboda slova a objevují se zde politické nepokoje, v jejichž
důsledku byl vyhlášen (v březnu 2008) i výjimečný stav v Jerevanu. Závěrem stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že co se týče rozsahu
zjišťování skutkového stavu věci a opatřování důkazů ohledně situace v zemi původu,
včetně okolností azylově relevantních, ze strany správního orgánu, existuje ustálená
judikatura, podle které má správní orgán povinnost zjistit skutečný stav věci pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu řízení o mezinárodní ochraně uvedl;
srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz.
Tyto důvody, které stěžovatel uvedl v žádosti o udělení mezinárodní ochrany
ze dne 11. 9. 2006, jakož i v následném pohovoru před správním orgánem ze dne
10. 10. 2006, lze shrnout jako obecnou nespokojenost se situací v zemi původu a potíže
se spoluobyvateli pramenící ze stěžovatelem blíže nespecifikovaných kritických vyjádření
proti arménské politice. Takto vymezenému rámci zjišťování skutkového stavu věci
přitom odpovídá i postup správního oránu, který vycházel z obecných informací o situaci
v zemi původu, jež představují jeden ze standardních důkazních prostředků, kterým lze
zjistit stav věci a který je pro tyto účely v řízení ve věci mezinárodní ochrany běžně
využíván.
Současně je nutno poznamenat, že stěžovatel nebyl v zemi původu nijak politicky
angažovaný, což vyplývá přímo z jeho vyjádření v protokolu o pohovoru k žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, a jím popisované problémy se spoluobyvateli nelze
vnímat jinak, než jako problémy se soukromými osobami, k nimž se Nejvyšší správní
soud ve své judikatuře již opakovaně vyjádřil, zejména v rozsudcích ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, či ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, www.nssoud.cz,
které konstatovaly, že skutečnost, že žadatel o azyl (nyní mezinárodní ochranu) má v zemi
původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem
pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, pokud problémy se soukromými
osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy
pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině či pro zastávané politické názory. V daném případě je přitom zřejmé, že problémy
stěžovatele žádným z azylově relevantních důvodů způsobeny nebyly, když sám stěžovatel
v žádosti o udělení mezinárodní ochrany mimo jiné uvedl: „…O azyl žádám, protože se nechci
vrátit do Arménie. Chci žít se svými příbuznými v ČR. Dříve jsem o možnosti požádat o azyl nevěděl.“
Ohledně stěžovatelem namítaného ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti
z důvodů svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo ozbrojeného konfliktu podle
ustanovení §14a odst. 2 zákona o azylu zdejší soud konstatuje, že daná námitka byla
uplatněna až poté, kdy byl vydán napadený rozsudek městského soudu, nicméně i přesto
poukazuje na svůj rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, www.nssoud.cz,
který řešil existenci skutečného nebezpečí vážné újmy zakotvené v §14a odst. 2 písm. c)
zákona o azylu, konkrétně pak i naplnění definice vnitřního ozbrojeného konfliktu, jenž
zahrnuje jak ozbrojené konflikty mezi vládní autoritou a organizovanými ozbrojenými
skupinami (tzv. vertikální konflikty), tak ozbrojené konflikty mezi organizovanými
ozbrojenými skupinami, z nichž ani jedna nereprezentuje vládu (tzv. horizontální
konflikty); u vnitrostátního konfliktu, který nesplňuje kritéria stanovená v čl. 1 odst. 1
Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí
ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (č. 168/1991 Sb.), je nutné
zkoumat, zda-li dosahuje intenzity vnitřního ozbrojeného konfliktu, tj. zda-li naplňuje dvě
kritéria: dlouhodobost bojů a organizovanost stran konfliktu. Stěžovatelem zmiňovaný
výjimečný stav v Jerevanu však souvisel s výsledky prezidentských voleb a byl
předpokládán jako dočasný, jak ostatně vyplývá i z doložené kopie článku „Arménský
premiér Sarkisjan vyhrál prezidentské volby“, z čehož nelze dovodit hrozbu vážné újmy
v případě návratu stěžovatele do Arménie ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona
o azylu.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v případě napadeného rozsudku
nebylo shledáno žádné zásadní pochybení ze strany městského soudu, který se svým
postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená
a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle
ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věci mezinárodní ochrany je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32
odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu
byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát. V předmětné věci Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni – Mgr. Dagmar
Rezkové Dřímalové – přiznal náhradu nákladů podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí + příprava
zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé) v částce 4200 Kč a v náhradě
hotových výdajů v částce 600 Kč, tj. v částce 4800 Kč. Tato částka bude shora jmenované
zástupkyni zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu