ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.10.2010:47
sp. zn. 1 As 10/2010 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: L. P., zastoupen
Mgr. Radkem Chocholou, advokátem se sídlem Nad Rokoskou 10, Praha 8, adresa
pro doručování: Ostružnická 6, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého
kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. 6. 2009, čj. KUOK 61060/2009, sp. zn. KÚOK/49830/2009/ODSH-SD/7228,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 10. 2009, čj. 58 Ca 37/2009 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobce obdržel oznámení Městského úřadu Šternberk (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ze dne 12. 1. 2009, čj. MEST 818/2009/ODSH/kro, o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění.
Žalobce podal proti provedení záznamu bodů v registru řidičů námitky, které však správní orgán
I. stupně rozhodnutím ze dne 10. 3. 2009, čj. MEST 6526/2009/ODSH 121/2009/kro, zamítl.
V průběhu správního řízení o námitkách byla správnímu orgánu doručena plná moc udělená
žalobcem Mgr. Radku Chocholovi, advokátovi se sídlem Nad Rokoskou 10, Praha 8. Žádná jiná
adresa nebyla na plné moci uvedena a ani v průběhu správního řízení zástupce žalobce nepožádal
o doručování na jinou adresu. Správní orgán I. stupně proto nechal doručit rozhodnutí
o zamítnutí námitek zástupci žalobce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu
Nad Rokoskou 10, Praha 8. Žalobce podal dne 20. 4. 2009 k poštovní přepravě blanketní
odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalovaný zamítl odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím
jako opožděné, neboť lhůta pro odvolání začala běžet ode dne 22. 3. 2009 a uplynula dne
6. 4. 2009.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. Ten ji výše uvedeným
rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že správní orgán I. stupně zaslal rozhodnutí
v souladu s procesními normami na adresu sídla advokátní kanceláře, neboť z obsahu spisu
se nepodává, že by měl poznatky o jiné adrese zástupce žalobce. Případné pochybení,
ke kterému došlo při doručování, je proto přičitatelné doručovacímu poštovnímu orgánu,
nikoliv správnímu orgánu I. stupně. Doručení správního rozhodnutí podle §24 odst. 1 správního
řádu nastává marným uplynutím desetidenní lhůty, pozdější faktické převzetí nemá na právní
účinky doručení žádný vliv. Zástupce žalobce nesdělil správnímu orgánu I. stupně,
na jakou adresu mu má být doručováno a teprve po vyzvednutí písemnosti doručené fikcí tvrdí,
že v době doručování bylo jeho sídlo odlišné. Taková námitka nemůže účinky doručení zvrátit
(srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2008, čj. 5 As 44/2007 - 93). Daná situace mohla být
napravena žádostí o prominutí zmeškání úkonu, žalobce však takovou žádost neuplatnil.
Dle krajského soudu žalovaný rozhodl v souladu s §92 odst. 1 správního řádu a odvolání zamítl
jako opožděné.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V doplnění kasační stížnosti žalobce uvedl,
že krajský soud nebral v úvahu žalobcem zdůrazňovanou skutečnost, že prvostupňové
rozhodnutí bylo zástupci žalobce řádně doručeno dne 8. 4. 2009. Krajský soud tak nebere v potaz
zásadu ochrany dobré víry v to, že pokud je stěžovateli doručeno správním orgánem nějaké
rozhodnutí, pak má právo uplatnit proti němu opravné prostředky, a to i s ohledem na příslušné
poučení obsažené v závěru rozhodnutí. Dle stěžovatele nelze k jeho tíži přičítat, že správní orgán
pochybil a doručoval jedno a totéž rozhodnutí dvakrát bez toho, aby posečkal na proběhnutí
příslušných lhůty již u prvního doručování rozhodnutí. Správní orgán je dle §4 odst. 4 správního
řádu povinen umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Z obsahu správního spisu vyplývá, že správnímu orgánu I. stupně byla v průběhu řízení
o námitkách předložena plná moc udělená stěžovatelem advokátovi Mgr. Chocholovi, na níž byla
uvedena pouze jedna adresa, a to sídlo advokáta na adrese Nad Rokoskou 10, Praha 8. Zástupce
stěžovatele nepožádal v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně o doručování zásilek
na jinou adresu (tzv. adresu pro doručování dle §19 odst. 3 správního řádu) a ani z jiných listin
nemohl tento správní orgán seznat, že zástupce stěžovatele žádá o doručování písemností
na jinou adresu než do svého sídla. Správní orgán I. stupně tudíž postupoval v souladu s §34
odst. 2 a §20 odst. 1 správního řádu a doručoval rozhodnutí o zamítnutí námitek pouze zástupci
stěžovatele do místa jeho podnikání (tj. sídla advokáta).
[7] Zástupce stěžovatele v řízení před krajským soudem doložil potvrzení o úhradě poplatku
za změnu místa dodání (dosílka) vystavené Českou poštou, s. p. a žádost o změnu místa dodání
opatřené razítkem poštovní úřadovny a podpisem odpovědného pracovníka. Touto žádostí
požádal zástupce stěžovatele Českou poštu, s. p. o dosílání zásilek z adresy Nad Rokoskou 10,
Praha 8, na adresu Ostružnická 6, Olomouc, a to v období od 15. 12. 2008 do 15. 6. 2009.
Z doručenky založené ve správním spise vyplývá, že poštovní doručovatel (pošta Praha 82)
zanechal dne 12. 3. 2009 adresátovi (tj. zástupci stěžovatele) na adrese Nad Rokoskou 10,
Praha 8, výzvu k vyzvednutí zásilky a poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Zásilka byla
připravena k vyzvednutí dne 12. 3. 2009. Dne 24. 3. 2009 byla tato zásilka doslána
provozovatelem poštovních služeb na adresu Ostružnická 6, Olomouc. Dne 8. 4. 2009
si zástupce stěžovatele zásilku vyzvedl na poště Olomouc 1. Stěžovatel nemá pravdu, že správní
orgán I. stupně zasílal rozhodnutí jeho zástupci dvakrát „bez toho, aby posečkal na proběhnutí
příslušných lhůt již u prvního doručování rozhodnutí“. Jak vyplývá ze shora uvedeného, správní
orgán I. stupně zaslal své rozhodnutí zástupci stěžovatele pouze jedinkrát, provozovatel
poštovních služeb se pokoušel o doručení této zásilky postupně na dvou místech (adresách).
To ostatně muselo být zástupci stěžovatele zřejmé ze záznamů na obálce.
[8] Zbývá tedy posoudit, jaký vliv na stanovení okamžiku doručení zásilky měl postup České
pošty, s. p. Dle §19 odst. 2 správního řádu lze písemnost doručit prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb. Správní orgán musí zvolit takovou službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy
vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto
zákona na doručení písemností. Poštovní smlouva je dle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních
službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), dvoustrannou smlouvou
mezi odesílatelem a osobou poskytující poštovní služby. Osoba poskytující poštovní služby
se zavazuje dodat poštovní zásilku v ní určeným způsobem příjemci a odesílatel se zavazuje
uhradit osobě poskytující poštovní služby dohodnutou cenu (§5 odst. 1). Příjemce poštovní
zásilky není smluvní stranou poštovní smlouvy.
[9] Konkrétní obsah poštovní smlouvy, a tedy i podmínky pro dodání poštovních zásilek,
je stanoven v poštovních podmínkách České pošty, s. p. (sdělení č. 20/2005 Českého
telekomunikačního úřadu o vyslovení souhlasu s poštovními podmínkami uveřejněno
v Poštovním věstníku č. 5/2005). Dle čl. 27 odst. 1 poštovních podmínek může Česká pošta, s. p.
dodat poštovní zásilku v jiném místě než uvedeném v poštovní adrese, jestliže se o novém místě
pobytu nebo o novém sídle adresáta dozvěděla od adresáta nebo jiným hodnověrným způsobem.
Takto však nelze postupovat, jestliže odesílatel uvedl na poštovní zásilku poznámku „Nedosílat“
(odst. 2).
[10] Česká pošta, s. p. přikročí k dodání poštovní zásilky do jiného místa, než je uvedeno
v poštovní adrese, zejména tehdy, jestliže si adresát zřídil službu zvanou dosílka. Tato služba je
placená, nezakládá však v žádném případě právní vztah mezi Českou poštou, s. p. a odesílatelem
zásilky. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že dle poštovní smlouvy, která se řídí poštovními
podmínkami a zákonem o poštovních službách, je Česká pošta, s. p. povinna doručit poštovní
zásilku na adresu uvedenou na zásilce. Čl. 27 odst. 1 poštovních podmínek pouze stanoví,
že Česká pošta, s. p. splní svůj závazek i tehdy, pokud doručí zásilku v jiném místě, než je adresa
uvedená na zásilce.
[11] Zástupce stěžovatele coby profesionál v oboru práva nemohl být v dobré víře, že mu
Česká pošta, s. p. bude veškeré zásilky doručovat na adresu Ostružnická 6, Olomouc. Stačilo by
totiž, aby odesílatel napsal na obálku poznámku „Nedosílat“, a pošta by nebyla oprávněna zásilku
doručit na adresu uvedenou v žádosti o dosílku, ale toliko na adresu uvedenou na zásilce.
Pokud by správní orgán I. stupně učinil tuto poznámku na obálku, zcela nepochybně by
nepostupoval v rozporu se zákonem a jednalo by se o řádné doručování. Jestliže si zástupce
stěžovatele přál, aby mu byly písemnosti zasílány na adresu Ostružnická 6, Olomouc, měl
správnímu orgánu I. stupně sdělit adresu pro doručování a požádat o doručování na ni.
Doručování písemností na adresu pro doručování je prioritním způsobem doručování (§19
odst. 3 ve spojení s §20 odst. 1 správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009), i když sám
správní řád stanoví poměrně striktní podmínky, za nichž lze žádosti účastníka (resp. jeho
zástupce) vyhovět.
[12] Poštovní zásilka obsahující rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla proto správně
adresována správním orgánem I. stupně do místa podnikání zástupce stěžovatele. Při pokusu
o doručení nebyl adresát v tomto místě zastižen, a proto mu poštovní doručovatel zanechal
výzvu k vyzvednutí zásilky a poučení o právních následcích nevyzvednutí si zásilky. Zásilka byla
téhož dne (tj. 12. 3. 2009) uložena na poštovní úřadovně a připravena k vyzvednutí.
Jelikož si zástupce stěžovatele zásilku nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena
k vyzvednutí, považuje se zásilka posledním dnem této lhůty za doručenou (§24 odst. 1
správního řádu). Desátý den od uložení zásilky připadl na neděli 22. 3. 2009, fikce doručení
proto nastala až první následující pracovní den, tj. 23. 3. 2009 [srov. nález sp. zn. II. ÚS 157/03
ze dne 21. 4. 2004 (N 57/33 SbNU 81); dále též Vedral, J. Správní řád. Komentář. BOVA
POLYGON, Praha, 2006, s. 191 – 192]. Ke shodným závěrům dospěl ve vztahu k doručování
dle občanského soudního řádu Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 703/06 ze dne 22. 11. 2007
(N 205/47 SbNU 641).
[13] Jak uvedl již krajský soud ve svém rozsudku, pokud si zástupce stěžovatele nemohl
zásilku pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu bez svého zavinění
ve stanovené lhůty vyzvednout, mohl požádat o prominutí zmeškání úkonu (§24 odst. 2
ve spojení s §41 správního řádu; shodně Vedral, J. Správní řád. Komentář. BOVA POLYGON,
Praha, 2006, s. 296), což ovšem neučinil. V této souvislosti je však třeba opětovně zdůraznit,
že zástupce stěžovatele je advokátem a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručováno
do jeho sídla. Povinností advokáta je, aby zajistil přebírání pošty ve svém sídle, pokud nepožádal
soudy a správní orgány o zasílání písemností na adresu pro doručení, neboť je to nezbytné
pro ochranu a prosazování práv a zájmů klienta (§16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).
Advokát je povinen vykonávat advokacii především ve svém sídle (čl. 16 usnesení č. 1/1997
představenstva České advokátní komory, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla
soutěže advokátů České republiky).
[14] Zřízením služby označované dosílka u České pošty, s. p. nelze proto dosáhnout shodné
právní pozice, pokud jde o doručování dle správního řádu, jako podáním žádosti o doručování
na adresu pro doručování. Jestliže byl zástupce stěžovatele přesvědčen o opaku, jednal coby
profesionál v oboru práva značně lehkomyslně a musí nést nepříznivé důsledky svého počínání,
a tedy i odpovědnost vůči svému mandantovi.
[15] Lze tedy shrnout, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo stěžovateli řádně
doručeno prostřednictvím jeho zástupce dne 23. 3. 2009. Patnáctidenní lhůta pro podání
odvolání (§83 odst. 1 správního řádu) uplynula dne 7. 4. 2009. Právě v této lhůtě mohl stěžovatel
(resp. jeho zástupce) podat opravný prostředek v souladu s poučením uvedeným v závěru
rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Stěžovatel však podal odvolání k poštovní přepravě
až dne 20. 4. 2009. Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, když odvolání zamítl
jako opožděné dle §92 odst. 1 správního řádu.
IV.
Závěr a náklady řízení
[16] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu