ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.59.2010:66
sp. zn. 2 As 59/2010 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. P. G.,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2010, č. j. 5 A
73/2010 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení městského soudu, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních
poplatků a byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 1. 2010, č. j. S-MHMP 1002504b/2009.
Městský soud v napadeném usnesení v prvé řadě poukázal na ustanovení §36 odst. 3
a §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“) a na nevěrohodnost žalobcova tvrzení, že nemá vůbec žádné příjmy
a prostředky, z nichž by zajišťoval základní životní potřeby. Dále vycházel i ze zjevné
neúspěšnosti žaloby, kterou bylo napadeno rozhodnutí žalovaného o námitce podjatosti, tedy
úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle §70 písm. c) s. ř. s.
Stěžovatel proti tomu v obtížně přehledné kasační stížnosti obsahující řadu osobních
invektiv uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Rozhodnutí považuje
za nezákonné pro vydání osobami strojícími proti němu vražedné úklady, přičemž řízení
neprobíhalo řádně a nebyly správně posouzeny podmínky nouze a nutnosti ustanovení právního
zástupce; cílem soudu byla snaha o neprojednání žaloby. Vady řízení spočívaly ve zmatečnosti
a neschopnosti sestavit senát k řádnému rozhodnutí a v porušení trestního řádu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s,
pokud splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.). Přes problematickou formulaci důvodů
kasační stížnosti z ní lze seznat důvody odpovídají označeným ustanovením §103 odst. 1
písm. a), d) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž nebylo
přiznáno osvobození od soudních poplatků a zamítnuta žádost o ustanovení právního zástupce,
byla kasační stížnost projednána, aniž byla splněna poplatková povinnosti a aniž byl stěžovatel
zastoupen.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel především poukazuje na nepřezkoumatelnost usnesení městského soudu
a vady řízení. Jak Nejvyšší správní soud již vyslovil v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, za nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze
zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně
jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat,
co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových,
nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady
skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Obdobně se Nejvyšší správní
soud vyslovil i v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaném
pod č. 244/2004 Sb. NSS či v rozsudku ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003 - 78,
publikovaném pod č. 523/2005 Sb. NSS.
Takovými vadami ovšem usnesení městského soudu netrpí, je z něho jednoznačně
patrno, jak soud o žádostech stěžovatele rozhodl a závěry soudu jsou řádně a dostatečně
odůvodněny.
Vady řízení stěžovatel blíže nespecifikoval a za důvodnou nelze označit námitku porušení
trestního řádu. O žádostech bylo rozhodováno podle soudního řádu správního a řízení o nich
je součástí řízení o věci hlavní. Tato řízení nestojí na obsáhlém dokazování, soud vychází zejména
z hodnověrného tvrzení žadatele a ze skutečností zřejmých mu z obsahu spisu. V daném případě
soud opatřil prohlášení žadatele o jeho majetkových a výdělkových poměrech a tento postup
odpovídá zákonu.
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti
napadeného usnesení a ani v postupu soudu neshledal vadu, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí; důvod podle §103 odst. 1 písm. d) naplněn nebyl.
Pokud jde o zákonnost rozhodnutí, je třeba pojednat o obou výrocích napadeného
usnesení samostatně.
Podle §1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) se soudní poplatky vybírají za řízení
před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, který je uveden
v příloze k tomuto zákonu. Zákon o soudních poplatcích vychází z předpokladu, že za soudní
řízení se poplatky v zásadě platí, a to ve výši stanovené sazebníkem. Osvobození od soudních
poplatků pak je výjimkou z tohoto pravidla a zákon o soudních poplatcích ji vztahuje buď
k určitým typům řízení – věcné osvobození (§11 odst. 1) nebo k určitým osobám – osobní
osvobození (§11 odst. 2).
Procesní předpisy pak umožňují soudu přiznat v určité míře osvobození nad rámec
výslovného zákonného osvobození, a to v zájmu zachování přístupu k soudu i těm osobám, které
by povinnost zaplacení soudního poplatku z něho vyloučila, neboť tím by bylo porušeno
jedno ze základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny (srovnej nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 289/03, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Možnost individuálního posouzení
a osvobození od soudních poplatků však je limitována určitými, byť obecnými, podmínkami
stanovenými v daných procesních předpisech. Pro daný případ je rozhodný soudní řád správní.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být osvobozen od soudních poplatků účastník, který
doloží, že nemá dostatečné prostředky. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Stěžovatel v „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech“ uvedl, že není
v pracovním poměru a nemá příjmy ani z podnikání či jiné činnosti, nepobírá žádný důchod
ani sociální či jiné dávky, nemá příjem z jiných zdrojů a nemá žádný majetek, pouze dluhy;
připojil potvrzení o tom, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání, jemuž již není poskytována
podpora v nezaměstnanosti.
Městskému soudu je třeba přisvědčit v závěru, že prohlášení, z něhož plyne, že žadatel
nemá žádné prostředky, z nichž by uspokojoval své základní životní potřeby, není věrohodné.
Správně městský soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88 (publikováno pod č. 1962/2010 Sb. NSS); zde byl vysloven názor,
že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků stíhá důkazní břemeno žadatele.
Mimo to je důvodný i závěr městského soudu, že stěžovatel podal žalobu proti úkonu,
který není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., ale úkonem z přezkumu soudu vyloučeným
podle §70 písm. c) s. ř. s. Tato zjevná nemožnost úspěchu ve sporu je důvodem k nepřiznání
osvobození od soudních poplatků i v případě, že by žadatel skutečně řádně doložil nedostatek
prostředků. Osvobození od soudních poplatků má totiž zajistit možnost soudní ochrany tam,
kde podle zákona její poskytnutí vůbec přichází v úvahu; zde tomu tak není.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit zástupce, jímž může být i advokát, navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv.
Pro ustanovení zástupce je tedy rozhodné splnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků; ty splněny nebyly. Potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv sama o sobě nestačí,
navíc i ta je oslabena zjevnou neúspěšností podaného návrhu.
Není tedy naplněna ani kasační námitka podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť právní
posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce odpovídá
zákonu. Městskému soudu nelze přičítat neschopnost sestavit senát ani nepodložený záměr
nezabývat se podanou žalobou; stěžovateli nic nebrání, aby v řízení pokračoval, ovšem nemůže
tak činit na náklady státu.
Kasační stížnost proto byla podle §110 odst. 1 s. ř. s. věty první před středníkem jako
nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel podle §60 odst. 1, §120 s. ř. s. nemá právo na náhradu nákladů řízení;
úspěšnému žalovanému náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť mu v tomto kasačním řízení
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu