ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.142.2009:38
sp. zn. 6 Ads 142/2009 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: R. L.,
zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Vejvanovského 468,
Kroměříž, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
3. 7. 2009, č. j. 33 Cad 90/2009 - 18,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2009, č. j. 33 Cad 90/2009 - 18,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
3. 7. 2009, č. j. 33 Cad 90/2009 - 18, jímž byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí žalované o jeho plném invalidním důchodu. Krajský soud žalobu odmítl s tím,
že žaloba nesplňuje náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť ani původní podání stěžovatele ze dne 24. 2. 2009, ani jeho
doplnění ze dne 29. 4. 2009 učiněné na výzvu soudu neobsahuje požadované náležitosti žaloby,
a to označení napadeného rozhodnutí a označení žalobních bodů, proto soud jeho žalobu odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že napadené usnesení krajského soudu je
nezákonné. Stěžovatel poukazuje na to, že je dle obsahu jeho podání najisto postaveno, čeho
se v soudním řízení domáhá. Jako účastníky stěžovatel správně označil sebe a žalovanou, dále
označil dostatečně přezkoumávané rozhodnutí tím, že uvedl číslo tohoto rozhodnutí a kopii
rozhodnutí ke svému podání přiložil. Je tedy zřejmé, jaké rozhodnutí stěžovatel napadá. Pokud
jde o žalobní body, stěžovatel vylíčil své zdravotní problémy a sdělil soudu své výhrady ohledně
posouzení svého zdravotního stavu žalovanou. Stěžovatel upozorňuje na to, že je právní laik
a že podstatné náležitosti uvedl tak, aby jeho podání bylo nezaměnitelné a řádně soudem
projednatelné. Stěžovatel zdůrazňuje, že nepovažuje za zákonný přísně rigidní postup krajského
soudu a že je tento postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti,
kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) uplatňuje námitku nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
svého návrhu, tedy námitku z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tento důvod shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněného
kasačního důvodu podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud stejně jako Ústavní soud zastává názor, že základní role soudu je
zajistit jednotlivci právo na spravedlivý proces a dbát na to, aby nedošlo k odmítnutí
spravedlnosti (denegatio iustitiae). K této otázce se ve vztahu ke správnímu soudnictví vyjádřil
Ústavní soud tak, že správní soud musí vždy vycházet z obsahu a smyslu návrhu, který je
mu předkládán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 460/2000,
č. 148/2001 Sb. ÚS, sv. 24). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře také odmítá přepjatý
formalismus (srov. např. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikováno pod č. 534/2005 Sb. NSS) a v této věci
odkazuje zejména na své rozhodnutí č. j. 6 Ads 62/2009 - 27 ze dne 29. 7. 2009, dostupné
na www.nssoud.cz, v němž dospěl k závěru, že rozhoduje-li soud o odmítnutí žaloby z důvodu,
že účastník řízení přes výzvu soudu svou žalobu nedoplnil, je povinen posoudit, zda i přes tento
nedostatek není možno v řízení pokračovat (§37 odst. 5 s. ř. s.). Takový postup je obzvláště
nezbytný ve věcech důchodového pojištění, kde je soudní přezkum správního rozhodnutí
naplněním nejen práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny), ale i práv sociálních
(čl. 30 Listiny).
V případě posuzování podané žaloby je samozřejmě důvodný požadavek, aby žaloba jako
procesní úkon, který pro svoji povahu musí splňovat určité náležitosti, tyto formální náležitosti
skutečně měla, a to nejen z důvodu procesní ekonomie, ale také správnosti a účelnosti budoucího
rozhodnutí, které může být vadným podáním zásadně ovlivněno. I podle Ústavního soudu,
pokud soud odmítne zabývat se podáním, které evidentně nesplňuje náležitosti stanovené
pro žalobu, nelze takový postup soudu vytknout jako odepření spravedlnosti (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 20. 2. 1995, sp. zn. IV. ÚS 145/1994, č. 11/1995 Sb. ÚS, sv. 3). Soudy
jsou tedy povinny při uplatňování procesních pravidel zamezit jak nadměrnému formalismu,
který by byl v rozporu se spravedlivostí řízení, tak přílišné volnosti, která by ve svém důsledku
vedla k odbourání procesních náležitostí upravených zákonem. Při soudním rozhodování je třeba
zvážit obě uvedená hlediska a poměřit, které z nich v konkrétním případě převažuje. V tomto
duchu je třeba také posuzovat konkrétní vady správní žaloby vytčené v této věci stěžovateli.
V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že naplnění požadavku
týkajícího se označení napadeného rozhodnutí by mělo být hodnoceno v kontextu celého textu
návrhu, pokud pak návrh nebo jeho doplnění obsahovaly číslo napadeného rozhodnutí, napadené
rozhodnutí bylo k podání připojeno a stěžovatel uvedl, že se jeho podání týká plného invalidního
důchodu, je jasné, které rozhodnutí stěžovatel napadal. Pokud soud požadoval po stěžovateli
označení žalobních bodů, měl vycházet z obsahu obou podání, z nichž vyplývá, že stěžovatel
nesouhlasí se závěry odborného posouzení jeho zdravotního stavu, vyvrací některé závěry
a argumenty z lékařských posudků a poukazuje na podjatost lékařů, kteří posuzovali jeho
zdravotní stav.
Pokud tedy krajský soud v této věci dovodil, že žalobcem podaná žaloba brání
meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí a žalobu podle §37 odst. 5 s. ř. s.
odmítl, je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto podle §110
odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu