ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.18.2010:41
sp. zn. 6 Ads 18/2010 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. M.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čížkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 20, Prostějov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 33 Cad 118/2009 - 7,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009, č. j. 33 Cad 118/2009 - 7,
se zrušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
30. 9. 2009, č. j. 33 Cad 118/2009 - 7, jímž byla odmítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí žalované o jeho částečném invalidním důchodu. Krajský soud žalobu odmítl s tím,
že žaloba nesplňuje náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť ani původní podání stěžovatele ze dne 31. 8. 2009, ani jeho
doplnění ze dne 18. 9. 2009 učiněné na výzvu soudu neobsahuje požadované náležitosti žaloby,
a to označení napadeného rozhodnutí, označení žalovaného účastníka řízení a označení žalobních
bodů, proto soud jeho žalobu odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že napadené usnesení krajského soudu je
nezákonné. Stěžovatel poukazuje na to, že je dle obsahu jeho podání najisto postaveno, čeho
se v soudním řízení domáhá. Jako účastníky stěžovatel správně označil sebe a žalovanou, dále
sdělil soudu, že se napadené rozhodnutí týká částečného invalidního důchodu a označil
dostatečně přezkoumávané rozhodnutí tím, že uvedl číslo tohoto rozhodnutí, orgán, který ho
vydal, i datum jeho vydání i doručení. Výrok rozhodnutí byl jen jeden, proto je z logiky věci jasné,
který výrok napadá. Žalobní body i důkazy byly uvedeny dostatečně s tím, že u některých důkazů
stěžovatel uvedl, že je dodá později a vysvětlil proč. Stěžovatel krajskému soudu sdělil návrh
výroku rozsudku. K stěžovatelovu podání byl připojen opis napadeného správního rozhodnutí.
Podle stěžovatele je tedy napadené usnesení krajského soudu nezákonné, neboť odmítl podání,
které mělo všechny zákonem požadované náležitosti.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti,
kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje námitku nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
svého návrhu, tedy námitku z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tento důvod shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněného
kasačního důvodu podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud stejně jako Ústavní soud zastává názor, že základní role soudu je
zajistit jednotlivci právo na spravedlivý proces a dbát na to, aby nedošlo k odmítnutí
spravedlnosti (denegatio iustitiae). K této otázce se ve vztahu ke správnímu soudnictví vyjádřil
Ústavní soud tak, že správní soud musí vždy vycházet z obsahu a smyslu návrhu, který je
mu předkládán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS 460/2000,
č. 148/2001 Sb. ÚS, sv. 24). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře také odmítá přepjatý
formalismus (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS) a v této věci
odkazuje taktéž na svůj rozsudek ze dne 29. 7. 2009, č. j. 6 Ads 62/2009 - 27, dostupný
na www.nssoud.cz, kde upozornil, že přepjatý formalismus není na místě zejména ve věcech
důchodového pojištění, kde je soudní přezkum správního rozhodnutí naplněním nejen práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny), ale i práv sociálních (čl. 30 Listiny).
V případě posuzování podané žaloby je samozřejmě důvodný požadavek, aby žaloba
jako procesní úkon, který pro svoji povahu musí splňovat určité náležitosti, tyto formální
náležitosti skutečně měla, a to nejen z důvodu procesní ekonomie, ale také správnosti a účelnosti
budoucího rozhodnutí, které může být vadným podáním zásadně ovlivněno. I podle Ústavního
soudu, pokud soud odmítne zabývat se podáním, které evidentně nesplňuje náležitosti stanovené
pro žalobu, nelze takový postup soudu vytknout jako odepření spravedlnosti (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 20. 2. 1995, sp. zn. IV. ÚS 145/1994, č. 11/1995 Sb. ÚS, sv. 3). Soudy
jsou tedy povinny při uplatňování procesních pravidel zamezit jak nadměrnému formalismu,
který by byl v rozporu se spravedlivostí řízení, tak přílišné volnosti, která by ve svém důsledku
vedla k odbourání procesních náležitostí upravených zákonem. Při soudním rozhodování je třeba
zvážit obě uvedená hlediska a poměřit, které z nich v konkrétním případě převažuje. V tomto
duchu je třeba také posuzovat konkrétní vady správní žaloby vytčené v této věci stěžovateli.
V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že naplnění požadavku
týkajícího se označení napadeného rozhodnutí, označení žalovaného účastníka řízení a označení
žalobních bodů by mělo být hodnoceno v kontextu celého textu návrhu, pokud pak návrh
nebo jeho doplnění obsahovaly číslo napadeného rozhodnutí, napadené rozhodnutí bylo
k podání připojeno a stěžovatel uvedl, že se jeho podání týká částečného invalidního důchodu, je
jasné, které rozhodnutí stěžovatel napadal. Pokud soud požadoval po stěžovateli označení
žalobních bodů, měl vycházet z obsahu obou podání, z nichž vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí
se závěry odborného posouzení jeho zdravotního stavu, vyvrací některé závěry a argumenty
z lékařských posudků a poukazuje na to, že napadené správní rozhodnutí neodpovídá
skutkovému stavu.
Pokud tedy krajský soud v této věci dovodil, že žalobcem podaná žaloba brání
meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí a žalobu podle §37 odst. 5 s. ř. s.
odmítl, je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto podle §110
odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.) i o odměně zástupce ustanoveného pro řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu