ECLI:CZ:NSS:2010:6.AZS.77.2009:56
sp. zn. 6 Azs 77/2009 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D.,
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. D., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 1. 2008, č. j. OAM - 37/VL - 18 - 11 - 2008, o udělení azylu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2009,
č. j. 61 Az 10/2008 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 1. 2008, č. j. OAM - 37/VL - 18 - 11 - 2008, o zamítnutí o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný
z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Stěžovatel výslovně uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
Nutno uvést, že jako důvod žádosti ze dne 14. 1. 2008 o udělení mezinárodní ochrany
stěžovatel uvedl obavy z jednání cizích osob - mafie, a to poté, kdy začal v zemi původu -
na Ukrajině podnikat. Bylo po něm mafií požadováno výpalné, které dvakrát zaplatil a když zjistil,
že mu z výdělku nic nezbývá, obrátil se na policii a podal oznámení. Téhož dne večer za ním
přišli vymahači výpalného, ukázali mu citované oznámení a zbili ho. Uvedené stěžovatel nikde
nenahlásil a začal si kvůli obavám o život vyřizovat vízum do České republiky. Mezitím pracoval,
mafiánům dále platil výpalné a nakonec z Ukrajiny odjel. Při pohovoru, který byl se stěžovatelem
proveden 17. 1. 2008, uvedl totožné důvody, pro něž žádá o udělení mezinárodní ochrany
v České republice s tím, že po ukončení platnosti víza pobýval v ČR nezákonně za situace,
kdy ho podvedli zprostředkovatelé, jimž poskytl zálohu 10 000 Kč za slib vyřízení legálního
pobytu. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany za této situace chce legalizovat svůj další pobyt
v České republice. Stěžovatel se obává návratu do vlasti, v zemi původu se státními orgány žádné
problémy neměl.
V kasační stížnosti pak stěžovatel s odkazem na obsah odůvodnění napadeného rozsudku
napadá tento rozsudek v celém rozsahu z důvodů podávaných v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky,
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu, a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
Stěžovatel však tyto důvody nekonkretizuje, toliko namítá, že v průběhu řízení poukazoval
na pronásledování své osoby dle §12 zákona o azylu a pro hrozící vážnou újmu dle ust. 14a
téhož zákona. Dále stěžovatel uvedl, že krajský soud k jeho námitkám porušení §3 a §68 odst. 3
správního řádu nezaujal žádné stanovisko. Z toho není jisté, zda-li soud tyto námitky považuje
za oprávněné či nikoliv, ani není jisté jakými právními úvahami se soud v této věci zabýval,
což vede podle stěžovatele k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Jako důkaz navrhuje
správní spis žalovaného a soudní spis sp. zn. 61 Az 10/2008, a dokládá v příloze napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a článek „Vražda, ke které nemuselo dojít“ z deníku
„Vysoký hrad“, a to jak v původní jazykové verzi, tak v překladu do jazyka českého. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu
řízení. Současně bylo požádáno o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný správní orgán popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a stejně
tak i napadený rozsudek krajského soudu, byly podle jeho názoru vydány v souladu se zákony.
Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání ve věci žádosti stěžovatele,
na výpovědi stěžovatele učiněné během správního řízení a na vydané rozhodnutí. Žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná v souladu
s ustanovením §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti
svědčící o tom, že by v zemi původu - na Ukrajině mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu nebo že by mu hrozi la vážná újma ve smyslu §14a citovaného
zákona. Stěžovatel měl ve vlasti problémy čistě soukromého charakteru, nebyl nikterak politicky
činný, neměl žádné problémy se státními orgány, nebyl vystaven žádnému jednání,
které by se dalo posoudit jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Pro případ
svého návratu do vlasti neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla představovat ohrožení
vážnou újmou ve smyslu §14a zákona o azylu. Stejně tak legalizaci dalšího pobytu stěžovatele
v České republice, pro níž požádal o udělení mezinárodní ochrany, nelze považovat za důvod
pro udělení mezinárodní ochrany, neboť zákonné instituty podle zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, v platném znění, nelze nahrazovat udělením
mezinárodní ochrany. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovat el v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy
přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování jeho azylových
důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně
a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Ke kasačním důvodům podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud uvádí, že vadu řízení před správním orgánem lze shledávat, pokud skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech
nebo je se spisy v rozporu, popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu,
pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata
nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení
však nebyly zjištěny. K námitce stěžovatele, že krajský soud k námitkám týkajícím se porušení §3
a §68 odst. 3 správního řádu nezaujal žádné stanovisko, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že v odůvodnění napadeného rozsudku je uvedeno, že krajský soud dospěl k závěru, že žalobní
námitka spatřovaná v porušení §2 a §3 správní řádu, konkrétně, že žalovaný nezjistil stav věci
a neobstaral si dostatečné podklady pro své rozhodnutí, je nedůvodná, neboť žalovaný si obstaral
dostatečné množství skutečností a důkazů pro své rozhodnutí, kterými jsou zejména vlastní
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, tak i podrobně provedený pohovor k důvodu
této žádosti. Námitka týkající se porušení ust. §68 odst. 3 správního řádu nebyla uplatněna
v žalobním řízení, proto nelze v postupu krajského soudu spatřovat pochybení,
že se touto námitkou nezabýval, a Nejvyšší správní soud vzhledem k uvedenému
se k této námitce nevyjadřuje. Postup krajského soudu, tak nebyl v rozporu se zákonem
a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
K námitce stěžovatele, že správní orgán měl jeho osobní situaci podřadit důvodům
obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu, odkazuje Nejvyšší
správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130,
publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
Obava z jednání ze strany soukromých osob není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu
stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů,
a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. V tomto směru soud odkazuje
např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Azs 22/2004.
Rovněž tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není zákonným důvodem
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O odkladném účinku
Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu