ECLI:CZ:NSS:2010:8.AZS.7.2010:87
sp. zn. 8 Azs 7/2010 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. M., zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou
se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2007,
čj. OAM-10-511/LE-C06-C09-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2009, čj. 4 Az 58/2007 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky Mgr. Bohdaně Novákové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2007, čj. OAM-10-511/LE-C06-C09-2007, žalovaný zamítl
žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
II.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 21. 10. 2009, čj. 4 Az 58/2007 - 37, jako nedůvodnou zamítl.
III.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností.
Dovolala se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tj. jiné vady v řízení před městským soudem, jež měla za následek nezákonnost
rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatelka namítla, že v průběhu správního řízení došlo k porušení zásady pečlivosti
a vstřícného jednání správního orgánu vůči účastníkovi řízení, vyplývající z §4 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že v replice k vyjádření
žalovaného naprosto detailně popsala své problémy na Ukrajině. Městský soud konstatoval,
že se jedná o skutečnosti nové, proto nevěrohodné a účelové. Dle stěžovatelky je s podivem,
že žalovaný takto zásadní informace neobdržel. Žalovaný nevycházel stěžovatelce vstříc,
nespolupracoval s ní, nevedl řízení pečlivě.
Městský soud podle stěžovatelky pochybil, protože byl povinen vzít v úvahu i nové
skutečnosti, pokud by následkem jejich ignorace mohl být zásah do základního lidského práva
stěžovatelky.
Dále stěžovatelka namítla, že žalovaný byl povinen se i při posouzení žádosti jako zjevně
nedůvodné zabývat důvody pro udělení doplňkové ochrany.
V podstatě totéž se dle stěžovatelky týká i zásahu do rodinného a soukromého života.
Stěžovatelka výslovně uvedla, že má v České republice snoubence, chtějí spolu žít a založit
rodinu. Správní rozhodnutí nelze vydat bez posouzení následků tohoto rozhodnutí
do stěžovatelčina života ve smyslu článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Soud i žalovaný chybně omezili své právní hodnocení pouze na normy obyčejného práva
a nepoužili normy práva mezinárodního a ústavního.
Konečně stěžovatelka namítla, že správní orgán ani soud si neobstarali žádné informace
ze země původu, zejména pak o postavení žen, které jsou oběťmi násilí.
IV.
Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, příp. její zamítnutí
pro nedůvodnost.
V.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost
odkazuje.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani pochybení v postupu městského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
v posuzované věci dostatečná vodítka. Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že správní
orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu
jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 téhož zákona
zamítne (srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb.
NSS). Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné podle §16 zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti podle §12 téhož
zákona (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud dále poukazuje na svá rozhodnutí, v nichž konstatoval, že vedle
pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona o azylu stanoví tento zákon
v §15 a §16 rovněž vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze
(srov. např. rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004 - 45, č. 349/2004 Sb. NSS).
V tomto ohledu je třeba připomenout, že ekonomické potíže nemohou být azylově relevantním
důvodem (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003,
čj. 4 Azs 23/2003 - 65, a ze dne 19. 6. 2008, čj. 6 Azs 35/2008 - 57, www.nssoud.cz).
Namítla-li v nyní posuzované věci stěžovatelka, že městský soud byl povinen vzít v úvahu
nové skutečnosti uvedené v replice k vyjádření žalovaného, Nejvyšší správní soud odkazuje
na vypořádání obdobné námitky např. v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2009, čj. 2 Azs 4/2009 - 180,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud navíc sdílí závěr městského soudu, že ani tyto dodatečně
tvrzené skutečnosti nelze považovat za azylově relevantní důvody (srov. např. rozsudek ze dne
23. 5. 2007, čj. 6 Azs 243/2006 - 65, www.nssoud.cz). Dále Nejvyšší správní soud přisvědčil
městskému soudu, že neuvedla-li stěžovatelka tyto skutečnosti v žádosti o udělení mezinárodní
ochrany ani v průběhu správního řízení, jeví se její argumentace účelovou.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že se žalovaný ani městský soud neopomněli ve svých
rozhodnutích zabývat otázkou, zda stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu. Dospěli však k závěru, že podmínky pro udělení tohoto typu
ochrany nejsou v dané věci splněny.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
neshledal, proto ji jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil
odměnu advokáta částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání doplnění
kasační stížnosti a dále 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. d), a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem tedy 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. července 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu