ECLI:CZ:NSS:2010:9.AFS.32.2010:136
sp. zn. 9 Afs 32/2010 - 136
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: P. K., zastoupeného Mgr. Romanem Havlínem, bytem Otakarova 789, Liberec,
adresa pro doručování: P. O. BOX 13, Dobruška, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 2. 2009, č. j. 1066/09-1500-602525, o zastavení odvolacího řízení,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.
2. 2010, č. j. 31 Ca 21/2009 - 100,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2009,
č. j. 1066/09-1500-602525. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti
rozhodnutí Finančního úřadu v Dobrušce (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 11. 2008,
č. j. 33751/08/254930/8750, kterým správce daně zastavil řízení o odvolání podaném
proti dodatečnému platebnímu výměru, a to z důvodu nevyhovění výzvě k doplnění
náležitostí odvolání dle §48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Neztotožňuje se se závěry krajského soudu ohledně běhu lhůty k doplnění
náležitostí odvolání a jejího prodlužování, avšak sám konstatuje, že krajský soud zcela
respektoval právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem, v plném rozsahu
převzatý do odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že krajský soud již dříve
v předmětné právní věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 23. 6. 2009,
č. j. 31 Ca 21/2009 - 25, kterým napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Ke kasační
stížnosti žalovaného byl uvedený rozsudek krajského soudu zrušen rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2009, č. j. 9 Afs 89/2009 - 55, a věc byla
krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud vyslovil pro krajský soud
závazný právní názor vztahující se k posouzení náležitostí odvolání, odstraňování vad
odvolání a možnosti prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání dle příslušných
ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Nejvyšší správní soud přitom dospěl
k závěru, že stěžovatel ani v prodloužené lhůtě své odvolání nedoplnil, a proto správce
daně nepochybil, pokud řízení o odvolání z důvodu nevyhovění výzvě k doplnění
náležitostí odvolání zastavil.
Krajský soud, vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem,
znovu přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů
a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský
soud vycházel z argumentace obsažené ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud
neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Vázanost právním názorem Nejvyššího správního soudu vyplývá z ustanovení
§110 odst. 3 s. ř. s. a znamená povinnost krajského soudu, jehož rozhodnutí bylo
zrušeno, respektovat v novém rozhodnutí právní názor vyslovený Nejvyšším správním
soudem ve zrušujícím rozhodnutí. V případě opakované kasační stížnosti směřující proti
novému rozhodnutí krajského soudu lze toliko namítat, že se tento soud závazným
názorem Nejvyššího správního soudu neřídil. Uvedené závěry korespondují také
s dosavadní judikaturou zdejšího soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 8. 4. 2005,
č. j. 7 Azs 338/2004 - 106, dostupném na www.nssoud.cz, k této otázce uvedl: „Pokud
se stěžovatel v kasační stížnosti podané proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, dovolává stížních důvodů v předchozí kasační
stížnosti již jednou uplatněných a Nejvyšším správním soudem věcně přezkoumaných, je kasační stížnost
v této části nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.“
Z výše uvedeného vyplývá, že smyslem ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
je zamezit opakovanému přezkumu těch věcí, v nichž Nejvyšší správní soud již jednou
svůj právní názor na výklad práva závazný pro soud nižšího stupně vyslovil, a to v situaci,
kdy se soud prvního stupně vysloveným právním názorem řídil, jako tomu bylo v právě
projednávané věci. Podrobení rozhodnutí krajského soudu opětovnému přezkumu
v rámci řízení o kasační stížnosti by tak bylo nadbytečným a postrádajícím smysl.
V nyní posuzované věci byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena kasační
stížnost podaná prvním z účastníků předcházejícího řízení (žalobcem), jehož žaloba byla
krajským soudem zamítnuta rozsudkem, v němž respektoval právní závěry Nejvyššího
správního soudu vyjádřené v předchozím rozhodnutí. V kasační stížnosti stěžovatel
nesouhlasí se závěry krajského soudu a namítá nesprávné právní posouzení věci, avšak
sám připouští, že krajský soud ve svém rozhodnutí zcela respektoval právní názor
vyslovený Nejvyšším správním soudem. Za dané procesní situace tak Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh (zde kasační stížnost), je-li podle tohoto zákona nepřípustný. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu