ECLI:CZ:NSS:2010:9.ANS.1.2010:149
sp. zn. 9 Ans 1/2010 - 149
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
V. D., zastoupená JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti
žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem nám. Republiky 1, Plzeň, ve věci
ochrany proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2009, č. j. 17 Ca 13/2009 – 107,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky JUDr. Jaroslavu Vovsíkovi, advokátovi
se sídlem Malá 6, Plzeň, se odměna za poskytnutou právní službu
nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá usnesení Krajského
soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 16. 12. 2009, č. j. 17 Ca 13/2009 – 107,
kterým jmenovaný soud zrušil ustanovení advokáta Mgr. Romana Seidlera zástupcem
stěžovatelky, a to na základě žádosti tohoto advokáta ze dne 7. 12. 2009 odůvodněné tím,
že stěžovatelka přes poučení advokátem o tom, že její pokyny jsou v rozporu s právním
předpisem, trvala na tom, aby tento přesto postupoval podle jejích pokynů (viz ust. §20
odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že shora označené rozhodnutí
krajského soudu, v němž bylo řádné poučení o možnosti podat proti němu kasační
stížnost do dvou týdnů od doručení písemného vyhotovení usnesení k Nejvyššímu
správnímu soudu prostřednictvím krajského soudu, bylo podle doručenky (viz č. l. 108
soudního spisu) stěžovatelce doručováno do vlastních rukou na adresu trvalého
bydliště. Protože však stěžovatelka (adresátka písemnosti) nebyla zastižena,
byla předmětná písemnost dne 18. 12. 2009 uložena a zároveň byla stěžovatelce
zanechána písemná výzva, aby si písemnost vyzvedla. Z doručenky dále vyplývá,
že stěžovatelka si písemnost v úložní době nevyzvedla a učinila tak až dne 4. 1. 2010.
S ohledem na shora předestřené je proto třeba kasační stížností napadené usnesení
krajského soudu považovat za doručené dnem 28. 12. 2009 [viz ust. §49 odst. 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení
s ust. §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust. §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího
správního soudu.
Podle ust. §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
dle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem,
který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce. Dle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost
je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
V daném případě byl ve smyslu ust. §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím počátek
běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného vyhotovení
usnesení krajského soudu, tj. pondělí 28. 12. 2009. Konec lhůty pro podání kasační
stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den,
který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tj. pondělí
11. 1. 2010. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti, tj. pro
její předání příslušnému krajskému soudu, kterým byl Krajský soud v Plzni, nebo zaslání
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání
orgánu, který má povinnost ji doručit.
Protože kasační stížnost byla jmenovanému krajskému soudu osobně doručena
stěžovatelkou až dne 18. 1. 2010, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně a z tohoto důvodu mu nezbylo, než ji podle ust. §46 odst.
1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s., odmítnout. Tento závěr potvrzuje
i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 5 Afs 13/2003 - 58,
publikované pod č. 57/2004 Sb. NSS, podle něhož „počátek lhůty, v níž lze podat kasační
stížnost (§40 a §106 odst. 2 s. ř. s.), je dán dnem doručení písemného vyhotovení rozsudku krajského
soudu. Následujícího dne začíná běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončí
dnem, jenž se svým označením shoduje se dnem doručení. Byl-li tedy rozsudek krajského soudu doručen
v pracovní den v pátek, je posledním dnem, kdy lze kasační stížnost podat, opět pátek druhého týdne,
je-li pracovním dnem.“
Pokud jde o žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o této kasační
stížnosti (tj. kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zrušení ustanovení
zástupce), podle Nejvyššího správního soudu je třeba poznamenat, že řízení o zrušení
ustanovení zástupce není, jak správně uvedl i krajský soud, řízením samostatným, ale svou
povahou řízením akcesorickým k řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. 17 Ca 13/2009-65. Zdejší soud proto neshledal důvod,
proč by měl být stěžovatelce pro předmětné řízení ustanoven zástupcem advokát,
když ustanovení JUDr. Jaroslava Vovsíka zástupcem stěžovatelky je třeba vztáhnout
i na toto řízení. V podobném směru je nezbytné přistupovat rovněž k žádosti stěžovatelky
o osvobození od soudního poplatku, a to zejména s ohledem na problematiku následného
řetězení téhož problému, ke které se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší správní soud
(viz například rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, či rozsudek téhož soudu
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, oba dostupné na www.nssoud.cz).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (ust. §35 odst. 8,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci
stěžovatelky odměnu za zastupování nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl,
jaké úkony v tomto řízení vykonal, a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento
nějaký úkon právní služby, za který by mu dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náležela
odměna, vykonal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu