ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.37.2010:110
sp. zn. Nao 37/2010 - 110
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2004, č. j. KUOK/3028/04/OSV - DS/142/SD - 250,
ze dne 2. 12. 2004, č. j. KUOK/3028/04/OSV - DS/142/SD - 277, a ze dne 2. 12. 2004,
č. j. KUOK/3028/04/OSV - DS/142/SD - 278, o námitce podjatosti soudců, vznesené
žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 30/2004,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Ježoviczová ne ní v yloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 38 Cad 30/2004.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě, vedenou pod sp. zn. 38 Cad
30/2004, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci dávek sociální péče. Podáním ze dne
12. 3. 2010 doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 3. 2010 uplatnil žalobce ve vztahu
k několika soudním řízením včetně řízení výše označeného námitku podjatosti proti soudcům
tohoto krajského soudu, kteří už dříve ve stejné věci rozhodovali. Poukázal na to, že soudci
Krajského soudu v Ostravě ignorují závazné názory Nejvyššího správního soudu a porušují práva
žalobce zaručená Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod a že opakují a opisují své
rozsudky a rozsudky svých kolegů jako na plzeňské právnické fakultě.
Krajský soud v Ostravě předložil tuto námitku podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí podle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soudkyně
JUDr. Miroslava Ježoviczová nemá podle svého vyjádření žádný osobní vztah k účastníkovi
řízení ani jeho zástupci a necítí se ve věci podjata. Shodně se vyjádřili i soudci Krajského soudu
v Ostravě JUDr. Bohuslava Drahošová, JUDr. Jana Záviská a JUDr. Petr Indráček.
Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení, protože čtvrtý senát
Nejvyššího správního soudu v jiné věci stěžovatele usnesením ze dne 8. 10. 2009,
č. j. 4 Ads 93/2009 - 199, podle §17 s. ř. s. předložil ohledně jiné právní věci žalobce
rozšířenému senátu spornou právní otázku, a to zda je účastník, který nemá způsobilost
k právním úkonům v plném rozsahu, způsobilý samostatně činit úkony v řízení ve správním
soudnictví, nebo zda takový účastník nemá procesní způsobilost a musí být zastoupen
opatrovníkem. Rozšířený senát o této otázce doposud nerozhodl. Nejvyšší správní soud
však v této věci konstatuje, že o žalobcově námitce podjatosti ze dne 12. 3. 2010 doručené
Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 3. 2010 již dvakrát rozhodoval jeho třetí senát,
a to usneseními č. j. Nao 27/2010 - 87 a č. j. Nao 25/2010 - 116, obě z 5. 5. 2010, bez přerušení
řízení, a proto z důvodů zachování stejného postupu, odpovídajícího principu právní jistoty,
v této věci rovněž rozhodl bez přerušení.
Nejvyšší správní soud v návaznosti na obě svá výše citovaná rozhodnutí posoudil
vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Žalobce ve své námitce podjatosti nesouhlasil s tím, jak Krajský soud v Ostravě rozhodl
o jeho návrzích v jiných věcech. To však podle výslovného znění zákona nemůže být důvodem
pro vyloučení soudce tohoto soudu z nyní projednávané věci žalobce. Citované ustanovení §8
odst. 1 s. ř. s. uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V projednávané
věci nejde o případ, kdy by soudkyně JUDr. Miroslava Ježoviczová o téže věci rozhodovala
v „předchozím soudním řízení“, neboť tímto je zde myšleno řízení u nižší soudní instance.
V námitce podjatosti poukázal žalobce také na to, že soudci Krajského soudu v Ostravě
ignorují závazné názory Nejvyššího správního soudu. Této námitce nelze přisvědčit. Ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. požaduje posuzovat podjatost soudců vždy ve vztahu k dané konkrétní věci,
ke konkrétním účastníkům a jejich zástupcům. V čistě hypotetickém případě, kdyby soudci
Krajského soudu v Ostravě skutečně ignorovali závazné názory Nejvyššího správního soudu
v jiných věcech, jak tvrdí žalobce, nedá se z tohoto samotného faktu vyvodit žádný jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům v právě projednávané věci žalobce. Zároveň
jde opět o postup soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech,
pro který podle §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. není možno soudce pro podjatost vyloučit.
Žalobce také poukázal na fakt, že soudci Krajského soudu v Ostravě opakují a opisují své
rozsudky a rozsudky svých kolegů. Ani z této námitky se nedá podjatost vysledovat. Ze zásady
právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a rovnosti před zákonem, jež jsou integrálními
součástmi pojmu právní stát v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, plyne, že v právně a skutkově shodných
či obdobných věcech by měly státní orgány rozhodovat shodně či obdobně. Jsou-li tedy věci
projednávané před Krajským soudem v Ostravě natolik právně i skutkově podobné věcem,
které zde byly již rozhodnuty, nespatřuje Nejvyšší správní soud žádné pochybení v převzetí
vhodných pasáží již učiněných rozhodnutí do rozhodnutí nových. V daném případě jde vlastně
o potvrzení zásady právní jistoty a rovnosti, jelikož krajský soud tak de facto poměřuje právě
projednávané případy s obdobnými případy řešenými v minulosti, a najde-li dostatečnou právní
i skutkovou shodu, rozhodne stejně, jak rozhodl v minulosti. Z výše vyloženého požadavku
na shodné rozhodování shodných věcí v žádném případě podjatost soudce vyvodit nelze
také proto, že nepoukazuje na žádný poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
v právě projednávané věci. Ostatně i zde jde o postup soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, pro které podle §8 odst. 1 věty druhé soudce vyloučit
nelze. Ani této žalobcově námitce tedy nelze přisvědčit.
Ačkoli žalobce vznesl námitku podjatosti proti všem soudcům Krajského soudu
v Ostravě, kteří už dříve v jeho věci rozhodovali, zabýval se Nejvyšší správní soud
námitkou podjatosti pouze ve vztahu k soudkyni JUDr. Ježoviczové, neboť z rozvrhu práce
je zřejmé, že věc byla právě jí přidělena. Otázkou podjatosti jiných soudců by bylo účelné zabývat
se jen za předpokladu, že by byl shledán důvod k vyloučení zákonného soudce. V případě,
že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudkyně, jíž věc byla přidělena, ji vyřizovala,
postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl.
Nejvyšší správní soud uzavřel shodně jako ve svých výše citovaných rozhodnutích,
že žádná ze žalobcem uvedených skutečností nebyla shledána důvodem pro vyloučení soudkyně
JUDr. Ježoviczové, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu