ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.51.2010:3
sp. zn. Nao 51/2010 - 3
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: JUDr. K.
H., proti žalovaným: 1) rektor Západočeské univerzity v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň,
2) Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, 3) Akademický senát
Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, se sídlem Sady Pětatřicátníků 14, Plzeň,
a 4) předsednictvo Akademického senátu Fakulty právnické Západočeské univerzity
v Plzni, se sídlem Sady Pětatřicátníků 14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 109/2009 - 54, o vyloučení soudce
Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy z projednávání a rozhodnutí v této věci,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 109/2009 - 54.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 109/2009 - 54, odmítl
žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsednictva Akademického senátu Fakulty
právnické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 16. 10. 2009, rozhodnutí Akademického senátu
Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 2. 11. 2009 o výsledcích prvního kola
první volby kandidáta na děkana Fakulty právnické a dále zrušení výsledků volby JUDr. Pospíšila
a uložení povinnosti Akademickému senátu provést nové volby děkana s jediným řádně
přihlášeným kandidátem (žalobcem) do dvou měsíců od právní moci rozsudku a konečně zrušení
rozhodnutí rektora Západočeské univerzity v Plzni o jmenování JUD r. Jiřího Pospíšila děkanem
Fakulty právnické.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, která byla v souladu s rozvrhem
práce Nejvyššího správního soudu přidělena JUDr. Josefu Baxovi jako soudci zpravodaji
a je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 1 As 58/2010.
Soudce JUDr. Josef Baxa v záznamu ze dne 16. 6. 2010 uvedl, že tato věc se skutkově
týká volby děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni JUDr. Jiřího Pospíšila
konané dne 2. 11. 2009 v Plzni, žalobce zpochybňuje regulérnost této volby a sám byl
kandidátem na děkana, který nebyl zvolen. JUDr. Josef Baxa konstatoval, že je učitele m
na Fakultě právnické, aktivně se účastnil dění na této fakultě v průběhu roku 2009,
kdy opakovaně vystupoval jako člen akademické obce na zasedáních Akademického senátu
fakulty s kritikou poměrů a zejména postupů bývalého vedení fakulty. Po vyvrcholení krize
a rezignaci bývalého děkana doc. JUDr. Jaroslava Zachariáše veřejně podpořil kandidaturu
JUDr. Jiřího Pospíšila na nového děkana fakulty. Byl rovněž osobně přítomen zasedání
Akademického senátu fakulty dne 2. 11. 2009, na němž proběhla volba děkana - zvolen byl
JUDr. Jiří Pospíšil a nezvolen zůstal JUDr. K . H. (žalobce). Podle JUDr. Josefa Baxy by uvedené
skutkové okolnosti objektivně mohly zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti při rozhodování
této věci. Jakkoliv se subjektivně necítí podjatý, připustil, že vnější pohled na jeho účast v
rozhodujícím senátu by objektivně mohl vyvolávat pochybnosti o jeho nestrannosti. Z tohoto
důvodu učinil oznámení ve smyslu §8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uzavřel, že vzhledem k jeho funkci předsedy soudu
musí otázku vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci posoudit jiný senát Nejvyššího správního
soudu.
Dne 17. 6. 2010 byla věc předložena k rozhodnutí čtvrtému senátu Nejvyššího správního
soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnut í věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou oko lnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést j en takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má -li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy Č eské republiky).
Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektiv ní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno n ikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6,
nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících ob jektivních skutečností, které
k subjektivním pochybnostem osob, jež se řízení účastní, vedou. K vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce
k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je vě c odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70,
www.nssoud.cz, uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům říz ení,
jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně nee xistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjekti vní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otá zce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob z účastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01). Rovněž judikatura Evropského soudu
pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobníh o
přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu
vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (III. ÚS 448/04).
Lze tak shrnout, že při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat
též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím
osobám (z novější judikatury Ústavního soudu k tomu viz např. nález ze dne 7. 3. 2007,
sp. zn. I. ÚS 722/05).
Skutkové okolnosti popsané soudcem JUDr. Josefem Baxou z objektivního hlediska
vyvolávají pochybnosti o jeho nestrannosti, neboť tento soudce se osobně účastnil událostí
bezprostředně spjatých s volbou děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni,
již učinil žalobce předmětem soudního přezkumu. Soudce JUDr. Josef Baxa rovněž opakovaně
vyjadřoval svou podporu žalobcovu protikandidátovi na funkci děkana JUDr. Jiřímu Pospíšilovi,
jenž v žalobcem zpochybňované volbě uspěl.
Jakkoliv Nejvyšší správní soud nepochybuje o profesionálních kvalitách soudce
JUDr. Josefa Baxy a akceptuje jeho tvrzení, že subjektivně se podjatý necítí, za dané procesní
situace musel soud akcentovat objektivní pohled a konstatovat, že ze strany účastníků řízení
i třetích osob nelze vyloučit pochybnost o jeho nestrannosti.
Důvodem vyloučení soudce pro podjatost je totiž garantovat spravedlivý proces, jehož
základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto připustit, aby soudci
rozhodovali v případech, kdy by jejich osobní účast na dané věci ve stádiu před zah ájením
soudního řízení mohla vyvolávat zdání, že soudce nestranný není.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudce JUDr. Josef Baxa je vyloučen
z projednávání a rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 3. 2010, č. j. 57 Ca 109/2009 - 54.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu