ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.11.2010:65
sp. zn. Vol 11/2010 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Lenky
Matyášové, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: J. T., Dr., proti
odpůrci: Státní volební komise, se sídlem Náměstí Hrdinů 3, Praha 4, , v řízení o návrhu na
„neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny České republiky, konaných ve dnech 28. – 29.5.2010“,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky ve volbách konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, se v části týkající
se kandidátů zvolených v Moravskoslezském kraji zamítá .
II. Návrh na neplatnost volby kandidátů do Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky ve volbách konaných ve dnech 28. a 29. 5. 2010, se v části týkající
se kandidátů zvolených v ostatních volebních krajích odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 6. 2010 se navrhovatel
domáhal rozhodnutí o vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech
28. a 29. 5. 2010. Důvod neplatnosti voleb spatřuje navrhovatel v tom, že „organizace a samotné
volby organizované státní moci nesloužila všem, neboť pro nevlastnění žádného osobního
dokladu se nemohl účastnit těchto voleb.“
Odpůrce č. 1 ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že ustanovení §19 odst. 3 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky stanoví, že volič je povine n
po příchodu do volební místnosti prokázat svou totožnost a státní občanství České republiky,
a to platným cestovním, diplomatickým nebo služebním pasem České republiky anebo ces tovním
průkazem, nebo platným občanským průkazem. Citované ustanovení uvádí taxativní výčet
dokladů, kterými může volič prokázat svou totožnost a státní občanství. Neprokáže -li volič
svou totožnost a státní občanství, nebude mu hlasování umožněno. Závěrem odpůrce uvádí,
že z uvedeného, ani ze samotného návrhu nelze dovodit porušení ustanovení zákona o volbách
do Parlamentu a tudíž ani nemohlo dojít k ovlivnění volby kandidáta.
Návrh není důvodný.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan,
politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení
politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí
soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.
Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky,
podle jehož §87 odst. 1 se může podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta domáhat
ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice,
jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována,
přičemž návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební
komisí.
Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů, zvolených
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Navrhovatel se domnívá, že všic hni
kandidáti byli zvoleni neplatně, neboť on se pro nevlastnění žádného osobního dokladu
nemohl účastnit těchto voleb z důvodu nemožnosti předložit osobní doklad okrskové volební
komisi. Osobní doklad nemá k dispozici proto, že se několik let soudí o vydání dokladů
ve spojení se změnou rodného čísla, s níž nesouhlasí. Návrh je obsáhle odůvodněn a doplněn
četnými přílohami, které se v rozhodující míře vztahují právě k jeho sporu o vydání dokladů,
resp. o rodné číslo.
Nejvyšší správní soud posoudil předmětnou námitku navrhovatele následovně:
Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti voleb jako celku. Jak již Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006 - 37, v rámci voleb
do Poslanecké sněmovny se nelze návrhem domáhat vyslovení neplatnosti celých voleb,
nýbrž lze toliko zpochybnit volbu určitého kandidáta.
Podle ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. je možno podat návrh
na neplatnost volby kandidáta, přičemž je zřejmé, že lze napadnout platnost volby jednoho i více
kandidátů (argumentum a minus ad maiori), a to vždy podle povahy konkrétní věci. V praxi
tak může být napadena volba jediného kandidáta např. z důvodu jeho individuálního excesu
ve volebním procesu (např. o sobě uváděl nepravdivé informace) anebo proto, že právě
v jeho případě došlo k pochybením při sčítání a vyhodnocování odevzdaných hlasů (např. nebyly
zohledněny preferenční hlasy, došlo k matematické chybě při sčítání apod.). Lze si nicméně
představit i případy, kdy bude namítáno porušení volebního zákona v takové int enzitě a rozsahu,
že to mohlo ovlivnit volbu vícero (nebo dokonce všech) kandidátů.
Volební zákon nicméně s touto diferenciací důsledně počítá, když v ustanovení §87
odst. 1 přiznává právo aktivní legitimace k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta každému
občanovi zapsanému do stálého seznamu „ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen“, a každé
politické straně nebo koalici, jejíž kandidátní listina „ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována“. Této zákonné úpravě je nutno rozumět tak, že zatímco
občan může předmětný návrh podat jen ve vztahu ke kandidátům, zvoleným ve volebním kraji
tam, kde mohl vykonat svoje aktivní volební právo, je politická strana aktivně legitimována
k podání tohoto návrhu vůči všem kandidátům, zvoleným v krajích, kde také kandidovala,
což může v konečném důsledku znamenat zpochybnění i všech zvolených kandidátů v celé
republice. Výklad, podle něhož by kterýkoliv občan byl aktivně legitimován k podání návrhu
na neplatnost volby kandidátů zvolených i v jiných krajích, než ve kterém mohl vykonat
svoje aktivní volební právo, je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu v přímém rozporu
se zněním citovaného zákonného ustanovení a odporuje rovněž srovnání tohoto řízení
se soudním přezkumem jiných typů voleb (volby do Senátu, volby do krajských a obecních
zastupitelstev).
Ze shora nastíněných úvah pro daný případ především vyplývá, že podaný návrh,
původně z hlediska svého obsahu koncipovaný vůči všem kandidátům, je věcně projednatelný
toliko ve vztahu k těm kandidátům, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je stěžovatel zapsán
do stálého seznamu, což je v projednávané věci Moravskoslezský kraj. Zbývající část návrhu
(tzn. ve vztahu k volbě kandidátů z ostatních 13 volebních krajů) proto musel Nejv yšší správní
soud odmítnout z důvodu chybějící aktivní legitimace navrhovatele.
Návrh tedy míří na neplatnost volby kandidátů zvolených v Moravskoslezském kraji.
Podle §19 odst. 3 a 4 zákona 247/1995 Sb. „Volič po příchodu do volební místnosti prokáže
svou totožnost a státní občanství České republiky platným cestovním, diplomatickým nebo služebním pasem
České republiky anebo cestovním průkazem (dále jen "cestovní pas"), nebo platným občanským průkazem.
Po záznamu ve výpisu ze stálého seznamu neb o zvláštního seznamu obdrží od okrskové volební komise
nebo zvláštní okrskové volební komise prázdnou úřední obálku. Na žádost voliče mu okrsková volební komise
nebo zvláštní okrsková volební komise dodá za chybějící, škrtané nebo jinak označené hlasovací lístky jiné.
Neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno. “
Navrhovatel nezpochybňuje, že se při vstupu do volební místnosti nemohl prokázat
platným občanským průkazem či cestovním pasem a výslovně uvádí, že mu nový občanský
průkaz dosud nebyl vydán. Porušením volebního zákona tak nemohlo být, že neměl-li
k dispozici žádný osobní doklad, kterým by jako volič mohl po příchodu do volební místnosti
prokázat svou totožnost a státní občanství České republiky, nemohl se účastnit těchto voleb.
Nejvyšší správní soud neshledal ve skutečnostech uváděných navrhovatelem žádné
porušení zákona, a proto zamítl návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů do Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je stěžovatel
zapsán do stálého seznamu, tzn. v Moravskoslezském kraji, jako nedůvodný. Skutečnost,
že navrhovatel nemá žádný osobní doklad v souvislosti s tím, že mu bylo změněno rodné číslo,
s čímž nesouhlasí a požaduje vydání dokladů s původním rodným číslem, o což se několik let
soudí, není pro posouzení věci rozhodná.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává,
že z rozhodovací činnosti je mu známo, že jeho návrhy na soudní rozhodnutí stran vydání
dokladů ve spojení s jím odmítanou změnou rodného čísla nejsou úspěšné. V tomto smyslu
rozhodl v dané věci i Ústavní soud usnesením ze dne 17. 12. 2009, sp.zn. II. ÚS 888/09.
Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu v souladu s §90 odst. 3 větou druhou s. ř. s.
bez jednání.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu