ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.34.2011:70
sp. zn. 1 As 34/2011 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., zastoupen
Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Radnická 14/16, Brno, o podání ze dne
4. 10. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 8. 2. 2011, čj. 10 Na 966/2010 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobce doručil dne 7. 10. 2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích podání
datované dne 4. 10. 2010. Podání trpělo dle krajského soudu vadami, pro něž nebylo zřejmé, jaké
věci se týká a čeho se žalobce domáhá. Proto vyzval žalobce k odstranění vad. Jelikož žalobce
ve stanovené lhůtě vady neodstranil, soud odmítl podání usnesením ze dne 3. 11. 2010,
čj. 10 Na 966/2010 – 7.
[2] Proti usnesení krajského soudu o odmítnutí podání brojil žalobce kasační stížností.
V rámci přípravných úkonů řízení o kasační stížnosti dle §108 odst. 1 s. ř. s. vyzval krajský s oud
žalobce k uhrazení soudního poplatku z podané kasační stížnosti. Na to žalobce reagoval tím,
že požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský
soud oba návrhy usnesením ze dne 24. 1. 2011, čj. 10 Na 966/2010 – 29, zamítl. Posledně
uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 26. 1. 2011 spolu s novou výzvou k uhrazení
soudního poplatku (usnesení čj. 10 Na 966/2010 – 35). Lhůtu pro zaplacení soudního poplatku
stanovil soud v délce 7 dnů, přičemž žalobce poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku
v této lhůtě. Jelikož žalobce neuhradil ve stanovené lhůtě soudní poplatek, krajský soud zastavil
řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 8. 2. 2011, čj. 10 Na 966/2010 – 36.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti
[3] Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení o kasační stížnosti podal žalobce (dále
jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V prvé řadě se stěžovatel domnívá, že vyzvat účastníka
k zaplacení soudního poplatku v době, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, není
nešikanózním postupem s cílem zmařit procesní i hmotné práv o. Dále namítá, že s ohledem
na jeho majetkové poměry a výši soudního poplatku nelze považovat lhůtu pro zaplacení
soudního poplatku v délce 7 dnů za přiměřenou. Konečně namítá, že v řízení o kasační stížnosti,
v němž bylo vydáno nyní přezkoumávané rozhodnutí, nebyl stěžovatel v rozporu s §105 odst. 2
s. ř. s. zastoupen advokátem. Přesto krajský soud činil ve věci procesní úkony vedoucí k zastavení
řízení o kasační stížnosti.
[4] Stěžovatel navrhuje, aby bylo zrušeno usnesení krajs kého soudu o zastavení řízení
o kasační stížnosti a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Kasační stížnost proti rozhodnutí o zastavení řízení lze podat jen z důvodu dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit důvody,
pro něž se domnívá, že rozhodnutí soudu o zastavení řízení je nezákonné (srov. rozsudek NSS
ze dne 31. 5. 2004, čj. 3 Azs 43/2003 – 48, všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná
na www.nssoud.cz). Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo
mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o zastavení řízení (rozsudek NSS ze dne
21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 – 98).
[7] Nejvyšší správní soud se neshoduje s hodnocením stěžovatele, že lhůta k zaplacení
soudního poplatku v délce 7 dnů je příliš krátká. Soud při svých úvahách vyšel z toho, že soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti byl splatný v okamžiku podání kasační stížnosti [§7 odst. 1
ve spojení s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/199 1 Sb., o soudních poplatcích], tj. dne
11. 11. 2010. Jestliže krajský soud poté vyzýval stěžovatele k uhrazení soudního poplatku, jednalo
se o stanovení lhůty náhradní. První výzva k úhradě soudního poplatku byla stěžovateli doručena
dne 17. 12. 2010, lhůta k zaplacení byla stanovena v délce 7 dnů. Poté, co krajský soud zamítl
návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, vyzval jej v souladu s judikaturou
Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 26. 1. 2006, čj. 1 As 27/2005 – 87) opětovně
k uhrazení soudního poplatku. Výzva byla stěžovateli doručena dne 26. 1. 2011 a lhůta
k zaplacení byla stanovena v délce 7 dnů. V obou případech byl stěžovatel poučen o následcích
nezaplacení soudního poplatku.
[8] Krajský soud vydal rozhodnutí o zastavení řízení šestý den poté, co uplynula lhůta
k zaplacení soudního poplatku. Soud tak stěžovateli fakticky poskytl k uhrazení soudního
poplatku lhůtu v délce 13 dnů, kterou však stěžovatel nevyužil. A to v situaci, kdy byl stěžovatel
již jednou vyzván k uhrazení soudního poplatku a kdy splatnost soudního poplatku nastala před
téměř 3 měsíci. Skutečnost, že lhůta k uhrazení soudního poplatku v délce 7 dnů je dostatečná,
potvrdil zdejší soud např. v rozsudku ze dne 18. 3. 2010, čj. 3 Aps 1/2010 – 81. Tato námitka
je nedůvodná.
[9] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud postupoval nesprávně, když v ydal usnesení
o zastavení řízení dříve, než uplynula lhůta pro podání kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí
návrhu na osvobození od soudních poplatků. Ze spisu se podává, že výzva k zaplacení soudního
poplatku i usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků byly stěžovateli
zaslány v jedné zásilce, kterou převzal dne 26. 1. 2011. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti
usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků tak uplynula dne 9. 2. 2011.
Krajský soud ovšem vydal usnesení o zastavení řízení o den dříve, tj. dne 8. 2. 2011, právní moci
nabylo dne 11. 2. 2011.
[10] Řízení před krajským soudem bylo vskutku stiženo vadou spočívající v tom, že krajský
soud vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než marně
uplynula lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na osvobození
od soudních poplatků. Pokud by totiž stěžovatel podal kasační stížnost proti posledně
uvedenému rozhodnutí, nebylo by možné řízení zastavit dříve, než by bylo rozhodnuto o této
kasační stížnosti (rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 132/2004 – 91).
[11] Tato vada ovšem nemohla mít v nyní posuzovaném případě vliv na zákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení. Stěžovatel totiž kasační stížnost proti usnesení ze dne 24. 1. 2011,
čj. 10 Na 966/2010 – 29, jímž byl zamítnut jeho návrh na osvobození od soudních poplatků,
nepodal. Navíc, pokud by byla kasační stížnost stěžovatele doručena krajskému soudu do dne
nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, byl by soud povinen toto usnesení zrušit
(analogicky viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 31/2008 – 41, část III/3). Jestliže
by tedy stěžovatel napadl včas rozhodnutí o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních
poplatků kasační stížností, což však neučinil, mohl by krajský soud své usnesení o zastavení řízení
zrušit. Pokud by tak neučinil krajský soud, přikročil by ke zrušení rozhodnutí o zastavení řízení
Nejvyšší správní soud (viz rozsudek NSS čj. 1 As 31/2008 – 41, část IV.). Z těchto důvodů
neshledal zdejší soud uvedenou kasační námitku důvodnou, neboť k vadám řízení před krajským
soudem se přihlíží jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci [§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V nyní posuzovaném případě však bylo postaveno najisto, že vada řízení
nezkrátila stěžovatele na jeho právech a zcela prokazatelně nevyústila ve v ydání nezákonného
rozhodnutí.
[12] V neposlední řadě stěžovatel namítá, že krajský soud činil v řízení o kasační stížnosti
úkony (včetně zastavení řízení), aniž byl stěžovatel zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud
podotýká, že vybrat si zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti je zásadně
povinností stěžovatele (§105 odst. 2 s. ř. s.). Pokud stěžovatel své povinnosti nedostojí, je soud
povinen vyzvat stěžovatele k odstranění tohoto nedostatku. Následkem nesplnění výzvy soudu
je odmítnutí kasační stížnosti na základě §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. Soud však
nemůže stěžovateli ustanovit z moci úřední zástupce z řad advokátů, nenese odpovědnost za to,
aby v průběhu celého řízení o kasační stížnosti jednal toliko se zástupcem st ěžovatele. Ba naopak
je povinností stěžovatele, aby byl po celou dobu tohoto řízení zastoupen, jinak mu hrozí procesní
sankce v podobě odmítnutí kasační stížnosti.
[13] Povinnost stěžovatele mít zvoleného zástupce z řad advokátů nelze zaměňovat
s povinností soudu dbát o to, aby v průběhu celého řízení byl účastník, který nemůže
před soudem jednat samostatně, zastoupen zákonným zástupcem, popř. aby mu byl ustanoven
opatrovník dle §29 odst. 1 o. s. ř., užitého přiměřeně na základě §64 s. ř. s.
[14] Stěžovatel v daném případě podal kasační stížnost sám, nedoložil soudu, že by byl
pro řízení o kasační stížnosti zastoupen. Usnesením krajského so udu ze dne 10. 12. 2010,
čj. 10 Na 966/2010 – 18, byl stěžovatel vyzván k předložení plné moci udělené advokátovi
k zastupování v řízení. Následně stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
soudem dle §35 odst. 8 s. ř. s. Tento návrh byl zamítnut us nesením ze dne 24. 1. 2011,
čj. 10 Na 966/2010 – 29. Kasační stížnost proti tomuto usnesení nebyla podána. Ze soudního
spisu tedy plyne, že stěžovatel nebyl po celou dobu řízení o kasační stížnosti zastoupen,
nepředložil soudu plnou moc udělenou advokátovi a ten mu nebyl ustanoven ani rozhodnutím
soudu. Tato skutečnost nikterak nebránila postupu soudu v řízení o kasační stížnosti. Soud zcela
správně jednal v řízení přímo se stěžovatelem. Tato kasační námitka je rovněž nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (viz k tomu detailně rozsudek
NSS ze dne 25. 4. 2007, čj. 9 As 3/2007 – 77).
[16] S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo
žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní
soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
[18] Pro informaci stěžovatele Nejvyšší správní soud doplňuje, že tímto rozsudkem bylo
definitivním způsobem skončeno řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2010, čj. 10 N a 966/2010 – 7, jímž bylo odmítnuto podání
stěžovatele ze dne 4. 10. 2010. Toto řízení bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn.
1 As 98/2010. Jelikož bylo uvedené řízení o kasační stížnosti zastaveno usnesením krajského
soudu a zdejší soud tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost proti tomuto usnesení, odpadl jeho
předmět.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu