ECLI:CZ:NSS:2011:13.KSS.3.2011:51
sp. zn. 13 Kss 3/2011 - 51
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl dne 11. 10. 2011 v senátu pro řízení
ve věcech soudců složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů
JUDr. Pavla Krbka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Jana Mikše
a JUDr. Dany Hrabcové, Ph. D., ve věci navrhovatele předsedy Krajského soudu v Brně,
se sídlem Rooseveltova 16, Brno, proti kárně obviněnému JUDr. A. W., nar. X, soudci
Okresního soudu v Prostějově, o návrhu kárně obviněného - odsouzeného JUDr. A. W.
na obnovu řízení věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Ds 6/2007,
takto:
Návrh, aby soud povolil obnovu řízení ve věci Vrchního soudu v Olomouci
sp. zn. 1 Ds 6/2007, se zamítá .
Odůvodnění:
Dne 6. 4. 2007 podal navrhovatel předseda Krajského soudu v Brně návrh na kárné řízení
proti JUDr. A. W., soudci Okresního soudu v Prostějově. Věc byla u Vrchního soudu
v Olomouci vedena pod sp. zn. 1 Ds 6/2007. Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 28. 1. 2008, č. j. 1 Ds 6/2007 - 295, byl kárně obviněný soudce uznán
vinným, že jako soudce Okresního soudu v Prostějově postupoval v rozporu s povinností
rozhodovat bez průtahů, upravenou §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a v rozporu
s požadavkem trestní věci projednávat co nejrychleji, upraveným §2 odst. 4 tr. ř., když v období
od 6. 9. 2005 do 5. 4. 2007
a) jednak zavinil neodůvodněné průtahy při vyřizování věcí napadlých do senátu 2 T,
v nichž po dobu převyšující 6 měsíců neprovedl žádné či věcně účinné procesní úkony
směřující k rozhodnutí věci, a to ve věcech spisových značek :
2 T 209/2004, 2 T 29/2005, 2 T 132/2004, 2 T 266/2001, 2 T 88/2005, 2 T 98/2002,
2 T 118/2001, 2 T 14/2005, 2 T 267/2004, 2 T 238/2004, 2 T 144/2004, 2 T 157/2004 ,
2 T 259/2004, 2 T 62/2003, 2 T 22/2005, 2 T 48/2005, 2 T 85/2004, 2 T 37/2005,
2 T 13/2005, 2 T 115/2004, 2 T 21/2001, 2 T 25/2005, 2 T 166/2004, 2 T 176/2001,
2 T 161/2004, 2 T 175/2004, 2 T 145/2004, 2 T 185/2004 a 2 T 124/2004,
b) jednak u věcí, které mu byly přiděleny k vyřízení opatřením předsedy soudu č. 3/06
ze dne 23. 2. 2006, neprovedl jejich včasnou kontrolu z hlediska běhu promlčecích lhůt,
v důsledku čehož zavinil, že ve věcech sp. zn. 3 T 165/2000, 3 T 47/2003, 3 T 173/2003,
3 T 215/2003 a 3 T 226/2003 došlo k promlčení trestního stíhání,
a po dobu převyšující 9 měsíců neprovedl žádné či věcně účinné procesní úkony směřující
k rozhodnutí věci ve věcech spisových značek 3 T 174/97, 3 T 181/97, 3 T 125/98,
3 T 34/2000, 3 T 84/2000, 3 T 165/2000,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne
11. 11. 2005, č. j. 1 Ds 16/2005 - 27, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne
21. 6. 2006, č. j. 1 Skno 11/2005 - 49, byl uznán vinným kárným proviněním podle §87 zákona
č. 6/2002 Sb., za které mu bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 15 %
na dobu 5 měsíců, které vykonal dne 30. 11. 2006,
tedy zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
tím spáchal kárné provinění podle §87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů,
a za to mu bylo podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., uloženo kárné opatření
spočívající ve snížení platu o 25 % na dobu 5(pěti) měsíců.
O odvoláních navrhovatele předsedy Krajského soudu v Brně i kárně obviněného
JUDr. A. W. rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím ze dne 14. 5. 2008, č. j. 1 Skno
5/2008 - 374 tak, že podle §21 odst. 3 věty třetí zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, napadené rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci částečně zrušil, a to
ve výroku o uložení kárného opatření-snížení platu o 25 % na dobu 5 měsíců počínaje měsícem
následujícím po právní moci rozhodnutí a znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině
kárným proviněním podle §87 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložil JUDr.
A. W. podle §88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné
opatření odvolání z funkce soudce.
Podle §21 odst. 3 věta druhá zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
Nejvyšší soud České republiky odvolání kárně obviněného soudce JUDr. A . W. zamítl.
Řízení ve věci Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007 pravomocně skončilo
dne 14. 5. 2008.
Ústavní stížnost JUDr. A. W. proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.
1. 2008, č. j. 1 Ds 6/2007 - 295, a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5.
2008, č. j. 1 Skno 5/2008 - 374, Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS
2026/08.
Dne 31. 3. 2011 podal JUDr. A. W. u Nejvyššího správního soudu návrh na obnovu
řízení ve věci Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007. Podle něj rozsah a délka
nečinnosti v jednotlivých věcech byla známa řadu měsíců před podáním návrhu na kárné řízení a
nemůže být zpochybňována. Nyní podaným návrhem zpochybňuje závěr soudu o tom, že on
nese za zjištěný stav odpovědnost a že se dopustil kárného provinění. Doba nečinnosti
ve vytýkaných věcech byla vymezena datem 26. 2. 2006, kdy mělo dojít k přidělení věcí
3 T do jeho senátu a ukončena někdy v březnu či v dubnu 2007. Jak již v průběhu původního
řízení tvrdil, věci nebyly přiděleny k uvedenému datu, ale postupně v rozpětí týdnů až měsíců.
Od 1. 7. 2006 měl tyto věci na základě ústního pokynu předsedy soudu k dispozici vyšší soudní
úředník, jehož práci měl on jen kontrolovat. V únoru 2007 vydal takový pokyn předseda soudu
písemně. V březnu 2006 mu předseda Krajského soudu v Brně na rozšířené poradě veřejně
poděkoval za práci vykonanou pro Okresní soud v Prostějově. Za podstatnou považuje
skutečnost, že v původním řízení nebylo provedeno srovnání mezi věcmi mu vytýkanými
a věcmi, které průběžně projednával. Nebylo vysvětleno, kdy a z jakých důvodů bylo provedeno
přerozdělení jednacích dnů a on byl s největším počtem nedodělků odkázán jen na dva dny
jednání v týdnu. Poukazoval na to, že způsoby vedení Okresního soudu v Prostějově se značnou
měrou vymykaly obvyklým postupům. Od roku 2001 to namítal a navrhoval přijatelná opatření,
která však nebyla akceptována. Nedostatky na straně vedení okresního soudu signalizoval
Krajskému soudu v Brně a z jeho podnětu se uskutečnila schůzka k situaci na trestním úseku
okresního soudu dne 6. 3. 2006. K celkové situaci se vyjadřovali i další soudci a zápisy z těchto
porad byly založeny v kárném spisu. K situaci na okresním soudu navrhl vyslechnout svědky,
soudce Okresního soudu v Prostějově, včetně předsedy tohoto soudu, a předsedu Krajského
soudu v Brně. Poukazoval na to, že po svém odvolání z funkce soudce pracovalo na nedodělcích
(vytýkaných spisech) celkem 6 trestních soudců, přestože nápad věcí v tu dobu byl asi třetinový.
Přesto projednávání všech těchto věcí trvalo po dobu delší než dva roky. V této skutečnosti,
která sama o sobě a ve spojení s důkazy již provedenými může odůvodnit jiné rozhodnutí o vině,
spatřuje důvod pro povolení obnovy řízení podle §278 odst. 1 trestního řádu za použití §25
zákona č. 7/2002 Sb.
Předseda Krajského soudu v Brně se k návrhu na povolení obnovy řízení písemně
vyjádřil, a navrhl jeho zamítnutí. JUDr. W . v návrhu na obnovu řízení prakticky nic nového
nenavrhuje, co by mohlo odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, nebo o jiném uložení kárného
opatření, což je podmínka pro povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. řádu). Po odvolání
JUDr. W. z funkce soudce bylo z věcí původně jím vyřizovaných 24 přiděleno třem soudcům
krajského soudu a zbytek byl přerozdělen třem kmenovým soudcům Okresního soudu
v Prostějově, a to mimo jejich běžného nápadu. K 30. 4. 2008 měl JUDr. W. jako soudce
Okresního soudu v Prostějově celkem 138 nevyřízených věcí. Z návrhu na kárné řízení vyplývá,
že v té době vykazoval 67 věcí starších dvou let a některé napadly ještě v 90. letech. Za rok
po odchodu JUDr. W. z justice, tedy k 30. 4. 2009 měl celý Okresní soud v Prostějově
140 neskončených trestních věcí.
Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může
soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu
nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu
kárného řízení.
Podle §25 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci
něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.
K §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců,
podle něhož se v kárném řízení p řim ě ře n ě použijí ustanovení trestního řádu, se vyjádřil Ústavní
soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné, uvedl:
„To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno,
že ustanovení trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení,
jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců
a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.“
Kárný senát proto takto přiměřeně postupoval podle trestního řádu, když zákon
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, sice připouští
možnost podat návrh na obnovu kárného řízení ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu
podle §19 odst. 1 téhož zákona (tedy odsuzujícího), podrobnější úpravu tohoto řízení
však neobsahuje.
Trestní řád, zákon č. 141/1961 Sb., v §277 stanoví, že skončilo-li trestní stíhání vedené
proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným
usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení
trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením
o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skut ek pokračovat,
pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla -li povolena
obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění
osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy stanoví trestní řád v §278. Podle odst. 1 tohoto ustanovení obnova
řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou -li
najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy
o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí
o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem
k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažno sti trestného činu
nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném
upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené
v §48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou -li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými
už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
K otázce obnovy řízení podle §278 trestního řádu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR,
mimo jiné, v následujících rozhodnutích:
V usnesení Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 101/2006 ze dne 17. 1. 2007
takto:
„Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem
nebo trestním příkazem, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé,
které by mohly samy o sobě nebo ve s pojení se skutečnostmi a důkazy známými
už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu
škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl
ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem,
jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve,
než nastaly skutečnosti uvedené v §26 odst. 6 a 7 trestního zákona, také tehdy, vyjdou -li najevo
skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení
se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Návrh na obnovu řízení, resp. skutečnosti a důkazy v něm uvedené, hodnotí soud
jednak z hlediska okamžiku, kdy vyšly najevo, a jednak z hlediska jejich samostatného účinku
nebo účinku ve spojení s jinými již známými skutečnostmi či důkazy na pravomocné rozhodnutí.
Nová skutečnost je taková skutečnost, která nebyla předmětem dokazování nebo zjišťování
před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečnost dříve v řízení příslušným orgánům
neznámá je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění
skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Novým důkazem je důkaz, který nebyl
v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou nebo proveden.
Za dříve neznámý důkaz je pak třeba považovat též důkaz provede ný, jehož obsah
je však jiný než v původním řízení. Zde však musí být hodnoceny i okolnosti, popř. důvody,
které vedly k obsahové změně důkazů. Skutečnosti a důkazy známé orgánu, který původně
rozhodoval, jsou i ty již patrné ze spisu, s nimiž se orgán v r ozhodnutí nevypořádal
nebo je přehlédl. Nové důkazy se mohou týkat jak nových skutečností, tak i těch, které již dříve
obviněný namítal, nebo byly známy, pro které však nebyly v původním řízení dostatečné či žádné
důkazy. Obnově nebrání, že obviněný o existenci důkazů věděl a neuplatnil je. Novou skutečnost
je pak třeba v řízení o obnově prokázat důkazy. Nové skutečnosti a důkazy přitom nejsou v řízení
o obnově předmětem povinného zjišťování orgánů činných v trestním řízení, nýbrž jsou
předkládány soudu spolu s návrhem na obnovu k posouzení, zda jejich existence v případě
pravdivosti může vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí. Nezáleží
přitom na tom, proč byly nové skutečnosti nebo důkazy dosud neznámé.
Zkoumání, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé samy o sobě
nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy příslušným orgánům dříve známými odůvodnit
jiné než původní pravomocné rozhodnutí, musí být provedeno porovnáním dosud provedených
důkazů a dosavadního skutkového zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností
nebo nově navrhovaných důkazů. Výsledkem tohoto zkoumání nemusí být ještě nové úplně
změněné skutkové zjištění, nýbrž určitý stupeň pravděpodobnosti či důvodný předpoklad
pro možnou změnu rozhodnutí. Lze tudíž uzavřít, že nestačí nekritické převzetí nově tvrzených
skutečností či důkazů bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům,
z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Proto ne každá nová skutečnost či důkaz je způsobilá
vyvolat následky předvídané tímto ustanovením. Způsobilost nové skutečnosti nebo důkazu
změnit původní rozhodnutí je vždy třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době
vydání původního rozhodnutí, tedy ex tunc.“
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 4 Tz 16/2010
takto:
„Za nové skutečnosti se považují takové, které nebyly předmětem dokazování
nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Obnově nebrání, že obviněný
o existenci těchto skutečností věděl, ale z jakýchkoli důvodů je neuvedl, rozhodující
je, zda tyto skutečnosti byly známy orgánům činným v trestním řízení, které ve věci rozhodovaly.
Novou skutečnost je třeba zpravidla prokázat novými důkazy, novým důkazem je důkaz,
který nebyl v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou
nebo proveden. Při rozhodování, zda má být povolena obnova řízení, je povinností soudu
přezkoumat, zda navrhovaný důkaz je důkazem novým, soudu dříve neznámým,
a zda by na základě něho mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů v rámci
obnovovacího řízení tedy nemůže přesahovat zjištění, zda by navrhovaný důkaz
sám nebo ve spojení s již provedeným dokazováním mohl vést k jinému rozhodnutí ve věci.
Povolení obnovy řízení je přitom rozhodnutím obligatorním při splnění podmínek §278
odst. 1 tr. ř.“
Soud návrh na povolení obnovy řízení zamítne podle §283 písm. d) tr. ř., neshledá-li
důvody obnovy podle §278 tr. ř.
Kárně obviněný soudce podal návrh na obnovu kárného řízení ve lhůtě stanovené
v §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.
Vzhledem k obsahu návrhu na povolení obnovy řízení, porovnal kárný senát tvrzení
v něm obsažená s obsahem spisu Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007 a v něm
provedenému dokazování. Z obsahu spisu Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007
vyplývá, že návrh na kárné řízení podal předseda Krajského soudu v Brně dne 6. 4. 2007, součástí
spisu je mimo jiné Opatření předsedy Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 2. 2006 č. 3/06
k přidělení neskončených věcí předsedy senátu 3T zastupujícím soudcům JUDr. P. V. (59 věcí/88
osob), JUDr. A. W. (61 věcí/88 osob) a Mgr. V . Ř. (11 věcí/15 osob), pracovní hodnocení JUDr.
W. vypracované předsedou Okresního soudu v Prostějově dne 3. 5. 2007 (č. l. 55 - 57),
hodnocení JUDr. W. vypracované předsedou Krajského soudu v Brně dne 14. 5. 2007 (č. l. 80,
81), výkonnost soudců uvedeného okresního soudu v létech 1997 až 2006 ( č. l. 58 - 61 a další
trestní výkazy soudců na trestním úseku za měsíce září 2005 až duben 2007 na č. l. 152 - 171),
zpráva o pracovní neschopnosti JUDr. W. v letech 2005 a 2006 ze dne 2. 5. 2007, přehled
projednávaných věcí JUDr. W. od 2. 1. 2007 do 27. 4. 2007 (č. l. 238 - 243), a od 2. 11. 2006 do
28. 12. 2006 (č. l. 247 - 249), rozpisy jednacích síní (č. l. 250 - 259). Z obsahu uvedeného spisu,
rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2008 č. j. 1 Ds 6/2007 - 295, také vyplývá,
že ke dni vydání Opatření předsedy Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 2. 2006 č. 3/06
se nepodařilo fyzicky nalézt 7 spisů předsedy senátu 3 T, bylo uloženo vedoucí oddělení, aby tyto
spisy dohledala a předala je zastupujícím soudcům. Ze spisů uvedených v citovaném opatření
tak nebyly JUDr. W. přiděleny 3 spisy sp. zn. v rozhodnutí uvedených a ze zbývajících 4 spisů
byly JUDr. W. přiděleny 2 spisy, které nebyly předmětem kárného řízení. V řízení byla
vyslechnuta svědkyně Y. H., vedoucí kanceláře, která vypověděla, že spisy z oddělení 3 T byly
z kanceláře uvedeného předsedy senátu nejprve přeneseny do kanceláře předsedy soudu, pak byly
nějakou dobu fyzicky v trestní kanceláři, odkud je přenesli do kanceláře JUDr. W .
Porovnáním obsahu návrhu na obnovu řízení a obsahu spisu Vrchního soudu
v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007, došel kárný senát k závěru, že JUDr. W . v návrhu na obnovu
řízení neuvedl žádné nové skutečnosti, to je takové, které nebyly předmětem dokazování
nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Otázka přidělení spisů senátu
3 T a doby jejich přidělení JUDr. W. byla zkoumána a byly k ní provedeny důkazy. Před mětem
dokazování bylo zjišťování výkonnosti JUDr. W. a to i v porovnání s ostatními soudci trestního
úseku Okresního soudu v Prostějově, a také rozpis jednacích dnů. K pracovnímu hodnocení
JUDr. W. se vyjadřoval předseda Okresního soudu v Prostějově i předseda Krajského soudu
v Brně. JUDr. W. spatřuje novou skutečnost odůvodňující povolení obnovy řízení Vrchního
soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007 v tom, že po nabytí právní moci odsuzujícího rozhodnutí,
jímž byl odvolán z funkce soudce, byly jemu vytýkané neskončené trestní věci rozděleny mezi 6
soudců, kteří je vyřizovali po dobu asi dvou let. Tento objektivní poznatek nebyl znám v době
probíhajícího kárného řízení a je podle něj zásadní. Chtěl tím vyjádřit to, že nemohl sám množství
přidělených věcí zvládnout bez průtahů, když 6 soudcům jejich vyřízení trvalo asi 2 roky.
Způsobilost nové skutečnosti nebo důkazu změnit původní rozhodnutí je vždy třeba
posuzovat podle právního stavu existujícího v době vydání původního rozhodnutí, tedy ex tunc.
JUDr. W. tvrzená nová skutečnost, že po nabytí právní moci odsuzujícího rozhodnutí, jímž byl
odvolán z funkce soudce, byly jemu vytýkané neskončené trestní věci rozděleny mezi 6 soudců,
kteří je vyřizovali po dobu asi 2 let, však není skutečností ve smyslu §278 tre stního řádu,
odůvodňující povolení obnovy řízení. Podle odst. 1 tohoto ustanovení by muselo jít o skutečnost
soudu dříve neznámou, která by mohla sama o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy
známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo uloženém kárném opatření. Skutečnost
dříve v řízení příslušným orgánům neznámá je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl
důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
Skutečnost, která nastala až po p rávní moci odsuzujícího rozhodnutí (kolik soudců a jak dlouho
vyřizovali neskončené spisy dříve přidělené JUDr. W ., jemu vytýkané kárným návrhem, avšak i
jiné, které nebyly předmětem kárného návrhu a odsuzujícího rozhodnutí) nemohla odůvodnit jiné
rozhodnutí o vině nebo uloženém kárném opatření. Tato skutečnost v době vydání původního
rozhodnutí neexistovala, nebyla tedy objektivně existujícím jevem. Z důvodu tohoto závěru
kárný senát v této věci neprováděl důkazy o tom, kolik soudců a po jakou dobu vyřizovali spisy
původně přidělené JUDr. W. po nabytí právní moci odsuzujícího rozhodnutí, jímž byl odvolán
z funkce soudce. Kárný senát v této věci neprováděl ani jiné důkazy, to je navržené výslechy
svědků, soudců a předsedy Okresního soudu v Prostějově a předsedy Krajského soudu v Brně,
k situaci na trestním úseku Okresního soudu v Prostějově od roku 2001, poněvadž jejich
provedením nemohly být zjištěny žádné nové skutečnosti, to je takové, které nebyly předmětem
dokazování nebo zjišťování před původním odsuzujícím rozhodnutím.
Vzhledem k závěrům výše uvedeným kárný senát návrh JUDr. W . na obnovu řízení
Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Ds 6/2007 zamítl podle §283 písm. d) tr. ř.,
protože neshledal důvody obnovy podle §278 tr. ř. (za použití §25 záko na č. 7/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 11. října 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu