ECLI:CZ:NSS:2011:13.KSS.4.2011:60
sp. zn. 13 Kss 4/2011 - 60
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl dne 11. 5. 2011 v senátu pro řízení
ve věcech soudců složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů
JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUD r. Stanislava Potužníka, JUDr. Jana Mikše
a JUDr. Dany Hrabcové, Ph. D., ve věci navrhovatele předsedy Krajského soudu v Ústí
nad Labem, Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti kárně obviněnému JUDr. R. P.,
zastoupenému JUDr. Jitkou Mothejzíkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské náměstí
56, o návrhu kárně obviněného soudce JUDr. R. P. na obnovu řízení věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 týkající se bodu I. výroku rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 - 415,
takto:
Podle §22 odst. 1 a §25 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů za přiměřeného
použití §284 odst. 1 trestního řádu
s e p o v o l u je o b n o v a ř í z e n í
ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 ve výroku I. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 – 415, jímž byl kárně obviněný JUDr. R . P.
uznán vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 14. 10. 2010
č. j. 13 Kss 3/2010 – 415
s e ve výroku I. zrušuje v c e l é m r o z s a h u ,
tj. ve výroku o vině i uloženém kárném opatření.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 – 415 rozhodl Nejvyšší správní
soud jako soud kárný tak, že JUDr. R. P., soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem,
I. podle §19 odst. 2 zákona č. 7/ 2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uznal vinným,
že jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, neoprávněně manipuloval s protokolem
o jednání, když ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 v době od vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2008 do předání
písemného vyhotovení rozsudku kanceláři soudu dne 18. 9. 2008, pozměnil výrok rozsudku
v protokole o jednání založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil
od výroku vyhlášeného při jednání soudu dn e 14. 8. 2008,
tedy zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné,
odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž se dopustil kárného provinění
podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a za to se mu uložil
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., kárné
opatření – snížení platu o 30 % (třicet) na dobu 12 (dvanácti) měsíců, počínaje měsícem
následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí,
II. podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zprostil kárného
obvinění pro skutek spočívající v tom, že
jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, neoprávněně manipuloval s protokolem
o jednání, když
? ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 68/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 5. 2. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 17. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 5. 2. 2009,
? ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 Cm 2/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 22. 1. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 3. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 22. 1. 2009,
? ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 52/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 17. 2. 2009 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 19. 3. 2009, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 17. 2. 2009,
? ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 55/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 16. 10. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 8. 12. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 16. 10. 2008,
? ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 45/2008 v době
od vyhlášení rozsudku dne 15. 10. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku
kanceláři soudu dne 8. 12. 2008, pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání
založeném ve spise a v písemném vyhotovení rozsudku tak, že se lišil od výroku
vyhlášeného při jednání soudu dne 15. 10. 2008,
čímž se měl dopustit kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, protože skutek nebyl prokázán.
Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2010.
Dne 6. 4. 2011 podal kárně obviněný soudce u Nejvyššího správního soudu, jako soudu
kárného, návrh na povolení obnovy řízení výše uvedeného řízení a to v části týkající bodu
I. výroku rozhodnutí, to je vytýkaného skutku, že jako soudce Krajského soudu v Ústí
nad Labem, neoprávněně manipuloval s protokolem o jednání, když ve věci vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 v době od vyhlášení rozsudku
dne 14. 8. 2008 do předání písemného vyhotovení rozsudku kanceláři soudu dne 18. 9. 2008,
pozměnil výrok rozsudku v protokole o jednání založeném ve spise a v písemném vyhotovení
rozsudku tak, že se lišil od výroku vyhlášeného při jednání soudu dne 14. 8. 2008.
V návrhu uvedl, že kárný soud dospěl ke svému rozhodnutí k závěru na základě výpovědí
svědků H. a Mgr. P., kteří v řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 18
Cm 111/2000 byli v postavení účastníků (Mgr. P. na straně žalobce, coby právní zástupce
žalobce, kterým je N. T. advokát v řízení coby správce konkurzní podstaty úpadce M .) a M. H. na
straně žalované coby správce konkurzní podstaty úpadce KETNER spol. s r. o.).
V době po vydání rozhodnutí o kárné žalobě, konkrétně v únoru 2011 kárně obviněný
soudce zjistil, že v incidenčním řízení vedeném Krajs kým soudem v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 18 Cm 111/2000 (které rozhodoval) došlo k situaci, která je patrně za hranou zákona.
Jednoznačně účastníci řízení, tedy žalobce (resp. jeho právní zástupce Mgr. P .) a žalovaná H. jako
správce konkurzní podstaty) pletichařili v tomto řízení. Krajský soud v Ústí na d Labem v
uvedeném řízení rozhodoval dne 14. 8. 2008, přičemž ještě při závěrečných návrzích oba
účastníci řízení resp. obě sporující se strany tvrdily, ž e předmět sporu je existentní a požadovali,
aby krajský soud předmět sporu, a to nemovitosti v k. ú. Severní Terasa v Ústí nad Labem
přisoudil právě jejich konkurzní podstatě. V žádném případě nesdělili soudu skutečnost, že žalobce
(a ani žalovaný) v době rozhodování krajského soudu již neměl sepsány nemovitosti ve „své“
konkurzní podstatě (resp. pokud ano, tak neoprávněně) neboť uvedené nemovitosti již v držení a
moci ani jednoho z konkurzních správců ke dni 14. 8. 2008 nebyly. V konkurzním řízení úpadce
KETNER spol. s r. o., žalovaná správkyně konkurzní podstaty H. bez vědomí incidenčního
soudu prodala předmět sporu (nemovitosti k. ú. Dobětice) již 5. 8. 2008 v dražbě novým
vlastníkům (patrně vietnamské národnosti). Vlastnictví k nemovitostem přešlo na nové vlastníky
příklepem tedy dnem 5. 8. 2008. To je více jak jeden týden přede dnem, kdy krajský soud dne 14.
8. 2008 rozhodoval ve věci sp. zn. 18 Cm 111/2000 rozhodl (do které konkurzní podstaty
nemovitosti připadnou). Vysvětluje se tak skutečnost, proč žalovaná H . v řízení 18 Cm 111/2000
nepodala řádně a včas odvolání do rozsudku soudu prvního stupně, když nebyla ve sporu
úspěšná. Zakrývala skutečnost, že v řízení 18 Cm 111/2000 došlo k velmi nestandardní věci, na
hraně či pravděpodobně dokonce za hranou zákona (navíc má taková skutečnost dopad na
zákonnost obou konkurzů). Kárně obviněný nemá dalších informací z obou konkurzů, neboť na
něj bylo uvaleno kárným žalobcem informační embargo. Oba svědci v řízení před krajským
soudem (H. a Mgr. P.) coby účastníci řízení 18 Cm 111/2000 zamlčeli krajskému soudu, ž e
předmět řízení byl již prodán, resp. není součástí konkurzní podstaty žádného z nich, a tedy
vědomě a úmyslně pletichařili v řízení 18 Cm 111/2000 (a patrně i v obou konkurzech). Vědomě
uvedli incidenční soud v omyl (a v omylu jej ponechali až do rozhodnutí) a porušili obecně platné
právní předpisy (OSŘ a zákon o konkurzu a vyrovnání), neboť v takovém případě měly
následovat patřičné procesní návrhy účastníků a řízení 18 Cm 111/2000 mělo být zastaveno.
Jedná se o flagrantní porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení povinnosti úřední
osoby a pletich proti konkurznímu řízení‘. Krajský soud v řízení 18 Cm 111/2000 tak jednal o
uplatněném fiktivnímu „nároku“ obou účastníků, kteří předstírali soudní spor a předstírali, že v
době vyhlášení rozsudku ve věci byl předmět sporu existentní. V kárném řízení coby svědci dále
zakrývali uvedenou skutečnost, která má nezákonný rozměr.
Kárně obviněný předložil kárnému soudu jako důkaz příslušné listiny, a to dražební
vyhlášku č. HERJ2008/08/01 ze dne 5. 8. 2008, vydanou dražebníkem společností
HERBST, a. s., a Protokol o provedené veřejné dražbě dobrovolné ze dne 6. 8. 2008.
Vydražitelem je N. N. X., licitátor Ing. V. J., úpadce KETNER, spol. s r.o., navrhovatel - správce
konkurzní podstaty M. H. a dražebníkem byla společnost HERBST, a. s.
Kárný soud v řízení 13 Kss 3/2010 dospěl k závěru, že právě M. H. a Mgr. P. podali
důvěryhodná a přesvědčivá svědectví, která jsou rozhodnými pro právní závěr kárného soudu; že
jako kárně stíhaný soudce je vinen. Podle dodatečně objevených důkazů je tomu právě naopak.
Svědkyně M. H. má motiv a důvodnou potřebu zakrýt shora uvedenou skutečnost, neboť se
nabízí prošetření a rozkrytí konkurzu KETNER spol. s r. o. a stejně tak i žalobce, který se patrně
podílel na uvedených skutečnostech. Kárně obviněný je přesvědčen, že je naprosto zpochybněna
věrohodnost obou svědků (H. a Mgr. P.); je prokázáno, že mají důvodně opačný zájem ve věci
předmětné kárné žaloby. Již v průběhu kárného řízení jsem poukazoval na skut ečnost, že tím,
kdo měl motiv v incidenčním řízení „něco měnit“ je sv ědkyně H. (případně též žalobce), a nikoli
soud, anebo dokonce soudce.
Kárně obviněný soudce žádal kárný soud, aby ve světle shora uvedeného povolil obnovu
řízení týkající se části I. rozhodnutí, kterým jej uznal vinným a uložil mu k árné opatření.
Aby kárný soud projednal namítané skutečnosti ve vazbě na důvěryhodnost svědků a jimi podaná
svědectví; aby zvážil ještě jednou, do jaké míry lze jejich svědectví uvěřit, když sami osobně měli
důvodnou potřebu a motiv zastřít skutečnosti, které velmi závažně zas ahují do jejich zákonného
výkonu správy cizího majetku (jedná se o 7 250 000 Kč). S ohledem na výše uvedené
mám značné pochyby o regulérnosti jimi vedených konkurzů, neboť důvěryhodnost uvedených
aktérů této kauzy je nulová. Je věcí kárného soudu, aby ve s větle takto prokázaných pletich
ze strany obou svědků v řízení 18 Cm 111/2000 posoudil všechny okolnosti věci, neboť pletichy
proti krajskému soudu a jím vedenému řízení 18 Cm 111/2000 jsou bezpochyby prokázány
listinami, které kárnému soudu předložil. Dodatečně po rozhodnutí kárného soudu dále zjistil,
že při jednání kárného soudu vyslovila svědkyně H. další nepravdu, neboť při jednání coby
svědkyně uvedla, že kontaktovala Ing. T ., zástupce Deutsche Bank, o tom, že spor vyhrála. Žádný
Ing. T. nezastupuje a nezastupoval v konkurzu Deutsche Bank. Naopak, zástupcem banky je
advokátní kancelář Rudolf a partneři se sídlem Praha L což je doloženo konkurzním spisem Krajského soudu v
Ústí nad Labem úpadce KETNER spol. s r. o. To samo o sobě svědčí o nevěrohodnosti svědkyně a
dopadá to na nevěrohodnost její výpovědi. Na závěr nutno ještě uvést, že Ústavní soud judikoval,
že v kárném řízení musí být naplněna nejenom procesní stránka provinění, ale současně musí kýt naplněna i
hmotněprávní stránka provinění, což v daném případě nebylo naplněno, neboť v době, kdy kárně
obviněný vyhlašoval rozsudek ve věci 18 Cm 111/2000, tj. dne 14. 8. 2008, předmět sporu mezi
účastníky již neexistoval. Takže nemohly nastat negativní účinky rozhodnutí. Nemohla tak být
soudním rozhodnutím založena žádná práva a povinnosti účastníků řízení (třetích osob).
Nemohla tedy být naplněna hmotněprávní stránka provinění kárně obviněného.
V příloze předložil listiny, které získal dne 24. 2. 2011 a dokládal tak dodržení subjektivní
lhůty k podání návrhu na obnovu řízení (přiměřeně dle ust. §282 až 286 tr. ř.).
Kárné řízení soudců se vede přiměřeně dle trestního řádu, a proto navrhl, aby kárný soud
přerušil výkon trestu jemu pravomocně uloženého.
Kárný žalobce se k návrhu kárně obviněného soudce na obnovu řízení písemně vyjádřil
podáním ze dne 22. 4. 2011. Upozornil, že spis Krajského soudu v Ústí nad Labem
sp. zn. 18 Cm 111/2000 měl kárný senát v původním řízení k dispozici a provedl jím důkaz.
Jakým způsobem je tento dotaz vyhodnocen, je věcí kárného senátu. Dále k návrhu na obnovu
řízení uvedl, že se naprosto nezakládají na pravdě v ýroky kárně obviněného soudce
o „pletichaření svědků M. H. a Mgr. P. ve věci 18Cm 111/2000 a v příslušných konkurzech“.
Tyto výroky pouze opět dokreslují úroveň je ho znalostí právních předpisů a odborné literatury.
Dle §19 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání do uply nutí lhůty k podání žaloby
a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou
majetkovou hodnotu zpeněžit ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací škodu na maj etku,
který je předmětem žaloby. Dle komentáře k zákonu o konkurzu a vyrovnání autorů
JUDr. Ing. Zelenky Ph.D. a JUDr. Maršíkové může správce s od kazem na hrozící škodu
(např. u budovy v havarijním stavu, nebo v případě, kdy se ukazuje pokles hodnoty majetku,
zpeněžit předmět vylučovací žaloby i v průběhu řízení tak, aby zabránil krácení konkurzní
podstaty s tím, že tímto zpeněžením není dotčen uplatněný vylučovací nárok a výsledkem
vylučovacího sporu je určen subjekt, kterému případně výtěžek zpeněžení. Současná praxe
ukázala, že tento způsob bývá vhodným řešením pro oba účastníky vylučovacích žalob,
neboť tím nedochází ke zkrácení konkurzní podstaty (což opět zcela mylně dovozoval kárně
obviněný soudce). Skutečnost, že svědkyně M. H. neinformovala soud o proběhlé dražbě, je také
zcela logická, neboť v době jednání patrně nemohla mít informace, zda byla ve 30 denní lhůtě
zaplacena cena vydražené nemovitosti, tudíž zda nebyla dražba zmařena. Ve spise 77Cm
12/2010, kde správce konkurzní podstaty úpadce KETNER s. r. o. žaluje opětovně zpět do
konkurzní podstaty výtěžek z vydražené nemovitosti (právě pro vady v řízení 18Cm 111/2000
způsobené kárně obviněným soudcem) je na č. l. 27 založen zápis z jednání správce M. H. a
zástupce správce T. Mgr. K. o tom, že výtěžek z dražby bude ponechán (v souladu s praxí) na
zvláštním účtu do doby pravomocného skončení sporu 18Cm 111/2000. Důvodem zpeněžení
před pravomocným skončením sporu bylo předejití škodám, neboť objekt byl nepronajatý, navíc
na rizikovém místě. Ze shora uvedeného je naprosto zřejmé, že správci rozhodně nepletichařili,
ale činili kroky v souladu s §19 odst. 3 ZKV tak, aby nedošlo ke škodě na majetku, který měl dle
rozhodnutí v řízení 18 Cm 111/2000 připadnout té či oné straně. Dále upozornil, že zcela chybný
by byl též kárně obviněným soudcem naznačovaný postup, že v případě, že by se vědělo o tom,
že předmět sporu již není „existentní“ pak by řízení zastavil. V daném případě by bylo nutno
postupovat dle §118a o. s. ř, nikoli řízení zastavit. Chybné je i tvrzení kárně obviněného so udce o
osobě Ing. T. Ing. T. je zástupcem odděleného věřitele DEUTSCHE BANK AG, což lze zjistit
jednoduchým dotazem na shora uvedeného odděleného věřitele. Jako kárný žalobce neshledal
zákonných důvodů dle §278 odst. 1 tr. ř. k povolení obnovy řízení a proto žádal, aby návrh kárně
obviněného soudce byl jako nedůvodný zamítnut.
Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věc ech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může
soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu
nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu
kárného řízení.
Podle §25 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci
něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu.
K §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců,
podle něhož se v kárném řízení přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu, se vyjádřil Ústavní
soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné , uvedl:
„To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřený m použitím je míněno,
že ustanovení trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení,
jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců
a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.“
Kárný senát proto takto přiměřeně postupoval podle trestního řádu, když zákon
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, sice připouští
možnost podat návrh na obnovu kárného řízení ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu
podle §19 odst. 1 téhož zákona (tedy odsuzujícího), podrobnější úpravu tohoto řízení
však neobsahuje.
Trestní řád, zákon č. 141/1961 Sb., v §277 stanoví, že skončilo-li trestní stíhání vedené
proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným
usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení
trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením
o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat,
pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena
obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění
osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy stanoví trestní řád v §278. Podle odst. 1 tohoto ustanovení obnova
řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou -li
najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, kte ré by mohly samy
o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dř íve odůvodnit jiné rozhodnutí
o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem
k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu
nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném
upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené
v §48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými
už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
K otázce obnovy řízení podle §278 trestního řádu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR,
mimo jiné, v následujících rozhodnutích:
V usnesení Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 101/2006 ze dne 17. 1. 2007
takto:
„Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení, které skon čilo pravomocným rozsudkem
nebo trestním příkazem, povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé,
které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečn ostmi a důkazy známými
už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu
škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl
ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem,
jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve,
než nastaly skutečnosti uvedené v §26 odst. 6 a 7 trestního zákona, také tehdy, vyjdou -li najevo
skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení
se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Návrh na obnovu řízení, resp. skutečnosti a důkazy v něm uvedené, hodnotí soud
jednak z hlediska okamžiku, kdy vyšly najevo, a jednak z hlediska jejich samostatného účinku
nebo účinku ve spojení s jinými již známými skutečnostmi či důkazy na pravomocné rozhodnutí.
Nová skutečnost je taková skutečnost, která nebyla předmětem dokazování nebo zjišťování
před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Skutečnost dříve v řízení příslušným orgánům
neznámá je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění
skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Novým důkazem je důkaz, který nebyl
v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou pro cesní stranou nebo proveden.
Za dříve neznámý důkaz je pak třeba považovat též důkaz prov edený, jehož obsah
je však jiný než v původním řízení. Zde však musí být hodnoceny i okolnosti, popř. důvody,
které vedly k obsahové změně důkazů. Skutečnosti a důkazy známé org ánu, který původně
rozhodoval, jsou i ty již patrné ze spisu, s nimiž se orgán v rozhodnutí nevypořádal
nebo je přehlédl. Nové důkazy se mohou týkat jak nových skutečností, tak i těch, které již dříve
obviněný namítal, nebo byly známy, pro které však nebyly v původním řízení dostatečné či žádné
důkazy. Obnově nebrání, že obviněný o existenci důkazů věděl a neuplatnil je. Novou skutečnost
je pak třeba v řízení o obnově prokázat důkazy. Nové skutečnosti a důkazy přitom nejsou v řízení
o obnově předmětem povinného zjišťování orgánů činných v trestním řízení, nýbrž jsou
předkládány soudu spolu s návrhem na obnovu k posouzení, zda jejich existence v případě
pravdivosti může vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí. Nezáleží
přitom na tom, proč byly nové skutečnosti nebo důkazy dosud neznámé.
Zkoumání, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé samy o sobě
nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy příslušným orgánům d říve známými odůvodnit
jiné než původní pravomocné rozhodnutí, musí být provedeno porovnáním dosud provedených
důkazů a dosavadního skutkového zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností
nebo nově navrhovaných důkazů. Výsledkem tohoto zkoumání nemusí být ještě nové úplně
změněné skutkové zjištění, nýbrž určitý stupeň pravděpodobnosti či důvodný předpoklad
pro možnou změnu rozhodnutí. Lze tudíž uzavřít, že nestačí nekritické převzetí nově tvrzených
skutečností či důkazů bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům,
z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Proto ne každá nová skutečnost či důkaz je způsobilá
vyvolat následky předvídané tímto ustanovením. Způsobilost nové skutečnosti nebo důkazu
změnit původní rozhodnutí je vždy třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době
vydání původního rozhodnutí, tedy ex tunc.“
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 4 Tz 16/2010
takto:
„Za nové skutečnosti se považují takové, které n ebyly předmětem dokazování
nebo zjišťování před rozhodnutím, jehož se návrh na obnovu týká. Obnově nebrání, že obviněný
o existenci těchto skutečností věděl, ale z jakýchkoli důvodů je ne uvedl, rozhodující
je, zda tyto skutečnosti byly známy orgánům činným v trestním řízení, které ve věci rozhodovaly.
Novou skutečnost je třeba zpravidla prokázat novými důka zy, novým důkazem je důkaz,
který nebyl v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou
nebo proveden. Při rozhodování, zda má být povolena obnova řízení, je povinností soudu
přezkoumat, zda navrhovaný důkaz je důkazem novým, soudu dříve neznámým,
a zda by na základě něho mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů v rámci
obnovovacího řízení tedy nemůže přesahovat zjištění, zda by navrhovaný důkaz
sám nebo ve spojení s již provedeným dokazováním mohl vést k jinému rozho dnutí ve věci.
Povolení obnovy řízení je přitom rozhodnutím obligatorním při splnění podmínek §278 odst. 1
tr. ř.“
Kárně obviněný soudce podal návrh na obnovu kárného řízení ve lhůtě stanovené
v §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., a návrh doložil kopií protokolu o provedené veřejné
dobrovolné dražbě podle dražební vyhlášky HER/2008/08/01, podle něhož dne 5. 8. 2008
dražebník akciová společnost HERBST na návrh navrhovatele – správce konkurzní podstaty
úpadce KETNER, spol. s r. o., M. H., provedl dražbu nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví
251, obec Ústí nad Labem, KÚ Dobětice – budovy č. p. 3218 na parc. č. 176/193, zastavěné
plochy a nádvoří parc. č. 176/193, ostatní plochy p. č. 176/240, ostatní plochy p. č. 176/241,
ostatní plochy p. č. 176/332, přičemž vydražitelem byl N. N. X. a cena dosažená vydražením
7 250 000 Kč. Kárně obviněný soudce navrhl, aby soud provedl důkaz výše uvedeným
protokolem a dále dražební vyhláškou č. HER /2008/08/01 ze dne 17. 6. 2008, podle níž M. H.
uzavřela smlouvu o dražbě s dražebníkem se sjednaným termínem dražby dobrovolné na 5. 8.
2008. Dále kárně obviněný soudce tvrdil, že až dne 8. 4. 2011 se dozvěděl o tom, že dne 29. 7.
2008 proběhlo jednání mezi M. H., J. Š., Mgr. M. K. a A. M. o skutečnostech, které mají zásadní
vliv na okolnosti tvrzené, a navrhl provedení důkazu výslechem uvedených osob o obsahu
uvedeného jednání. Poté, když kárný žalobce předložil soudu fotokopii zápisu o jednání ze dne
29. 7. 2008 mezi zástupcem SKP M. – Mgr. K. a SKP Kettner – M. H., prohlásil kárně obviněný
soudce, že činí nesporným, že to je důkaz, který c htěl soudu předložit a znovu ho již předkládat
nebude. Ze zápisu o jednání ze dne 29. 7. 2008 vyplývá, že se ho zúčastnili za SKP Kettner M. H.
a J. Š. a za SKP M. Mgr. M. K. a A. M. M. H. informovala, že 30. 6. 2008 uzavřela s dražebníkem
HERBST a. s. smlouvu o provedení dobrovolné dražby v k. ú. Dobětice, které jsou
stále předmětem sporu o vyloučení sp. zn. 18 Cm 111/20 00. Důvodem tohoto postupu
před skončením sporu, podle zápisu, je předejití škodám, které hrozily a stávající zájem
o zpeněžení. Zástupce SKP M. proti tomuto postupu nic nenamítal a souhlasil s tím, aby dražba
proběhla dne 5. 8. 2008, to je v den, na kdy je podle dražební vyhlášky nařízeno dražební jednání.
Strany dojednaly, že SKP úpadce Kettner ponechá výtěžek dražby na bankovním účtu do doby
pravomocného rozhodnutí věci vedené před KS ÚL sp. zn. 18 Cm 111/2000.
Důkazy, které kárně obviněný soudce současně s návrhem na povolení obnovy řízení
předložil, respektive, jejichž provedení navrhl a které jsou uvedeny výše, a jimiž kárný senát
v řízení o povolení obnovy řízení vedeném pod sp. zn. 13 Kss 4/2011 provedl důkaz, kárný
senát při svém rozhodování věci 13 Kss 3/2010 dne 14. 12. 2010 ani před tímto datem v průběhu
celého řízení neměl k dispozici. Jde tedy o nové důkazy, které nebyly v původním řízení
obsaženy ve spise, ani uplatněny některou procesní stranou ani provedeny. Zkoumání, zda nové
skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé samy o sobě nebo ve spojení se skuteč nostmi a důkazy
kárnému senátu dříve známými odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí, musí být
provedeno porovnáním dosud provedených důkazů a dosavadního skutkového zjištění
s důkazním významem nově tvrzených skutečností nebo nově navrhovaných důkazů (viz výše
citované usnesení Nejvyššího soudu ČR 4 Tz 101/2006 ze dne 17. 1. 2007).
Kárný senát v původním řízení pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 o tvrzení kárného žalobce
o rozpornosti vyhlášeného rozsudku dne 14. 8. 2008 ve věci 18 Cm 111/2000 a pís emného
vyhotovení tohoto rozsudku ve spisu založeného a účastníkům řízení doručeného, provedl důkaz
spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 18 Cm 111/2000 a výslechem svědků,
kteří byli u jednání a u vyhlášení uvedeného rozsudku vedle kárně obviněn ého soudce přítomni,
to je zapisovatelky Krajského soudu v Ústí nad Labem N. L. a účastníků řízení, respektive
zástupců účastníků, to je Mgr. A. P. (za žalobce N. T., SKP úpadce J. M.) a M. H., SKP úpadce
KETNER. Rozhodnutí kárného senátu vychází především z výpovědí svědků Mgr. A. P. a M. H.
Návrhem na obnovu řízení a v něm předloženými a navrženými důkazy kárně obviněný soudce
zpochybňuje věrohodnost těchto svědků, protože podle něho to byli oni, kdo v řízení vedeném
u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci 18 Cm 111/2000 jako účastnice řízení a zástupce
účastníka řízení nepostupovali řádně. M. H., SKP úpadce KETNER uzavřela smlouvu o dražbě
nemovitostí, které byly předmětem sporu mezi účastníky ve věci 18 Cm 111/2000 s dražebníkem,
přičemž sjednaný termín dražby dobrovolné byl dohodnut na 5. 8. 2008, a SKP úpadce J. M.,
tedy protistrany sporu o jejím postupu věděl. Přitom však oba tyto pro rozhodnutí soudu ve
věci 18 Cm 111/2000 podstatné skutečnosti uvedené výše a hlavně, že sporné nemovitosti byly
dne 5. 8. 2008 skutečně vydraženy a že tedy již nebyly v dispozici žádného z účastníků uvedeného
sporu soudu při jednání dne 14. 8. 2008 ve věci 18 Cm 111/2000 nesdělili, tedy zamlčeli a tím
úmyslně uvedli incidenční soud v omyl, a způsobili, že jednání v uvedené věci bylo, podle něj,
zmatečné.
Kárný senát porovnal důkazy provedené v řízení vedeném pod sp. zn 13 Kss 3/2010
a nové důkazy předložené v tomto řízení vedeném o návrhu na obnovu řízení a dospěl k závěru,
že zde existuje určitý stupeň pravdě podobnosti či důvodný předpoklad pro možnou změnu
rozhodnutí (výsledkem tohoto zkoumání pro povolení obnovy řízení nemusí být ještě nové úplně
změněné skutkové zjištění), protože otázku důvěryhodnosti obou svědků Mgr. A. P. a M. H. je
nutné znovu posoudit.
Kárný senát proto podle §22 odst. 1 a §25 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů za přiměřeného použití §284 odst. 1 trestního řádu p o v o l i l o b n o v u
ř í z e n í ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako s oudu kárného
pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 ve výroku I. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 – 415, jímž byl kárně obviněný JUDr. R. P.
uznán vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 14. 10. 2010
č. j. 13 Kss 3/2010 – 415 ve výroku I. z r u š i l v c e l é m r o z s a h u , tj. ve výroku
o vině i uloženém kárném opatření.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně kárného senátu 13 Kss
pro řízení ve věcech soudců
13 Kss 4/2011 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl dne 25. 5. 2011 předsedkyní senátu 13 Kss
pro řízení ve věcech soudců JUDr. Ludmilou Valentovou ve věci navrhovatele předsedy
Krajského soudu v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti kárně
obviněnému JUDr. R. P., zastoupenému JUDr. Jitkou Mothejzíkovou, advokátkou se sídlem
Praha 1, Václavské náměstí 56, o návrhu kárně obviněného soudce JUDr. R. P. na obnovu řízení
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 týkající se bodu I. výroku
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 - 415,
takto:
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 11. 5. 2011
č. j. 13 Kss 4/2011 – 60 se o p r a v u j e
takto:
Podle §22 odst. 1 a §25 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů za přiměřeného
použití §284 odst. 1 trestního řádu
se p o v o l u je o b n o v a ř í z e n í
ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
pod sp. zn. 13 Kss 3/2010 ve výroku I. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného ze dne 14. 12. 2010 č. j. 13 Kss 3/2010 – 415, jímž byl kárně obviněný JUDr. R. P.
uznán vinným kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 14. 12. 2010
č. j. 13 Kss 3/2010 – 415 se ve výroku I. zrušuje v c e l é m r o z s a h u ,
tj. ve výroku o vině i uloženém kárném opatření.
Odůvodnění:
Při vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
ze dne 11. 5. 2011 č. j. 13 Kss 4/2011 - 60 došlo ke zřejmé chybě v jednom případě v uvedení
data vydání původního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne
14. 12. 2010, č. j. 13 Kss 3/2010 – 415, neboť bylo uvedeno nesprávně datum 14. 10. 2010.
Že jde o naprosto zřejmou nesprávnost, vyplývá i z obsahu dalších částí výroku rozhodnutí.
Tuto zřejmou nesprávnost bylo třeba opravit.
Zákon č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
nemá žádné ustanovení týkající se opravy rozhodnutí. Podle §25 téhož zákona, nestanoví-li
tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně
použijí ustanovení trestního řádu.
K §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců,
podle něhož se v kárném řízení přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu, se vyjádřil Ústavní
soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné, u vedl:
„To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno,
že ustanovení trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení,
jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezáv islosti a nestrannosti soudců
a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.“
Opravu vyhotovení a opisu rozsudku obsahuje trestní řád v §131.
Podle jeho odst. 1 předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské
chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech,
tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může
nařídit i soud vyššího stupně.
Podle jeho odst. 2 opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis
rozsudku.
Podle znění uvedeného ustanovení lze podle trestního řádu opravit jen písemné
vyhotovení rozsudku tak, aby bylo v souladu s rozsudkem vyhlášeným. Jiné nedostatky,
například zřejmé nesprávnosti při vyhlášení rozsudku, zřejmě lze napravit jen v řízení o řádných
a mimořádných opravných prostředcích. Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců,
státních zástupců a soudních exekutorů však, oproti trestnímu řádu, připouští jen řízení
o obnovu řízení, jiné opravné prostředky nepřipouští. Za této situace je možné dojít k závěru,
že v řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., může opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti
vzniklé ať při vyhlášení rozhodnutí, nebo při písemném vyhotovení rozhodnutí jen kárný soud,
který takové rozhodnutí vydal.
Kárný soud proto tak postupoval a opravil zřejmou nesprávnost spočívající v uvedení
v jednom případě nesprávného data vydání původního rozhodnutí (ačkoliv v jiných částech
výroku rozhodnutí je uvedeno jeho správné datum), jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně kárného senátu 13 Kss
pro řízení ve věcech soudců