ECLI:CZ:NSS:2011:2.AZS.23.2010:70
sp. zn. 2 Azs 23/2010 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: A. T., zastoupený JUDr. Alenou Lněničkovou,
advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 1. 9. 2009, č. j. 46 Az 23/2009 – 35,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, č. j. 46 Az 23/2009 – 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata případu
[1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení výše
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele
ze dne 24. 4. 2009, č. j. OAM -100/LE-05-05-2009, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
[2.] Zmíněným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako
zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „zákon o azylu“).
[3.] O udělení ochrany žalobce požádal 1. 4. 2009. V pohovoru v kurdském jazyce, doplněném
10. 4. 2009 o další informace, vypověděl žalobce, že Turecko opustil 28. 3. 2009. Jako hlavní
důvody pro opuštění vlasti uvedl strach o život ze strany rodiny dívky, do které se zamiloval.
Společně s onou dívkou rozdávali letáky jím podporované politické strany DTP. Kvůli
sympatiím s touto stranou prý byl vyslýchán policií za p oužití násilí po parlamentních volbách
v roce 2007 – protože policie se od někoho dozvěděla, že volil zmíněnou stranu. Policie se obává
i proto, že byl údajně zatčen při oslavě svátku Newroz v březnu 2007 a poté byl odsouzen na půl
roku odnětí svobody. Důvodem zatčení bylo nesení kurdské vlajky a provolávání hesla „Ať žije
Kurdistán!“
II. Námitky stěžovatele
[4.] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kterým napadá I. část
výroku rozsudku Krajského soudu, kterou bylo zrušeno jeho shora označené rozhodnutí
(poznámka NSS: výrokem II. krajský soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení a výrokem III. o odměně ustanovené advokátky).
[5.] Stěžovatel uvádí, že se soud plně ztotožnil s jeho názorem, že výpovědi žalobce ve správním
řízení byly nekonzistentní, stále se měnící a protiřečící si. Důvod zrušení správního rozhodnutí
a vrácení věci spočíval v tom, že soud shledal správní rozhodnutí vadným. Vadu spatřoval
v neřešení otázky udělení doplňkové ochrany a zjištění možné újmy, která by žalobci hrozila
při návratu do vlasti.
[6.] Stěžovatel své tvrzení, že není povinen současně se žádostí o azyl posuzovat i možnost
udělení doplňkové ochrany, opírá o nesjednocenou judikaturu Nejvyššího správního soudu
(konkrétně usnesení NSS č. j. 4 Azs 51/2009 - 65 ze dne 29. 9. 2009, kde NSS konstatuje
judikatorní rozkol; všechna rozhodnutí NSS jsou vyhledatelná na www.nssoud.cz).
[7.] Dalším důvodem, proč není nutné o doplňkové ochraně rozhodovat současně, je podle
stěžovatele údajná duplicita v jeho správní činnosti. O udělení doplňkové ochrany podle §14a
zákona o azylu by se mělo rozhodovat kvůli naplnění zásady „non-refoulement“, aby se vyloučila
možnost újmy, která by mohla být žadateli o azyl způsobena, kdyby vycestoval zpět do vlasti.
K uvedené duplicitě (kdyby o doplňkové ochraně rozhodl současně v jednom rozhodnutí
s odmítnutím žádosti o azyl) by došlo podle stěžovatele proto, že již zásadu „non-refoulement“
naplnil v rámci závazného stanoviska, které podal Policii ČR v souvislosti s rozhodnutím
o správním vyhoštění – Závazné stanovisko č. j. CPR -1174-10/PŘ-2009-004112, e. č. ZS10586,
ze dne 30. 3. 2009. Možná újma tedy již zkoumána byla.
[8.] Stěžovatel se dále domnívá, že svým názorem na rozhodnutí o doplňkové ochraně se soud
snaží měnit ustanovení zákona o azylu, což je protiústavní jednání. Kromě toho přímo sám zákon
o azylu ukládá povinnost zkoumat existenci vážné hrozící újmy jen v případech, kdy je žádost
o azyl zamítnuta podle §16 odst. 1 písm., e) a f), nikoliv však podle písmene g).
[9.] Obhajobu svého rozhodnutí uzavírá stěžovatel konstatováním, že zmatené měnící
se výpovědi žalobce, ve spojení s jeho platným cestovním dokladem s razítkem letištní kontroly,
jasně dokazují, že by žalobci ve vlasti žádná újma hrozit neměla.
[10.] Stěžovatel je přesvědčen, že pro zrušení správního rozhodnutí nebyl dán zákonný důvod.
Na podporu závažnosti kasační stížnosti dodává, že tato přesahuje jeho zájmy (§104a s. ř. s.),
a tudíž by měla sloužit ke sjednocení judikatury NSS.
[11.] Od NSS tímto požaduje vyřešení otázky duplicity posuzování existence hrozící vážné újmy
dle §14a odst. 2 zákona o azylu a dle §179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dále by měla být
podle stěžovatele judikaturou postihnuta existence závazného stanov iska dle §120a zákona
o pobytu cizinců.
III. Vyjádření žalobce
[12.] Žalobce má za to, že napadený rozsudek byl vydán v souladu s právními předpisy a nejsou
proto dány důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[13.] Dále se žalobce domnívá, že možnostmi uložení doplňkové ochrany by se žalovaný měl
zabývat ze své úřední povinnosti automaticky, což však v daném případě neučinil.
[14.] Žalobce dále míní, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje zájmy
stěžovatele. Judikatura uvedená v jeho argumentaci tento názor vyvrací. Věc již byla řešena. Proto
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
IV. Vlastní argumentace soudu
[15.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený ro zsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných argumentů a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[16.] Stěžovatel uplatnil pouze jeden žalobní důvod, a to nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení - §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[17.] Usnesením ze dne 10. 6. 2010, č. j. 2 Azs 23/2010 – 64, bylo řízení přerušeno z důvodu
předložení otázky relevantní pro rozhodnutí v této věci rozšířenému senátu zdejšího soudu.
Za této situace, kdy důvodem předložení označené věci byla nejednota judikatury zdejšího soudu,
je současně zřejmé, že kasační stížnost musela být shledána přijatelnou.
[18.] Rozšířený senát rozhodl dne 8. 3. 2011 rozsudkem č. j. 7 Azs 79/2009 – 84, přičemž pro
tento případ je zásadní právní věta, kterou uvedl ve výroku I.: „ Krajský soud je oprávněn zrušit
rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání
přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů.“ Dále je zde uvedeno, že „uvedení žalobních bodů
je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zák onem stanovené k podání
žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a str učným - nicméně srozumitelným
a jednoznačným - vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního
aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat “ (viz shodně rozsudek
rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
Dále rozšířený senát konstatoval, že „pokud tedy soud má k dispozici poznatky o tom, že žadateli o azyl
je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu podle §14a zákona o azylu, neboť její neposkytnutí by bylo
narušením zásady non-refoulement a ochranu již nelze poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného zruší,
aniž by taková skutečnost musela být žalobou výslovně namítána.“
[19.] Z uvedených citací a po zvážení konkrétních okolností případu žalobce soudu vyplynuly
následující závěry. Žalobcovou povinností je v žalobě uvést všechny žalobní důvody, které v jeho
řízení přicházejí v úvahu. V případě řízení o udělení mezinárodní ochrany tedy zmínit i možnost,
že nebylo rozhodnuto o doplňkové ochraně podle ustanovení §14a zákona o azylu. Pokud tento
žalobní důvod žalobce sám nezmíní, je krajský soud vázán rozsahem žaloby a nad její rámec
může jít a zrušit tak správní rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje, pouze v omezených
případech. Těmito případy jsou takové sit uace, kdy by vady řízení žalobcem neuplatněné bránily
přezkoumatelnosti správního rozhodnutí v rozsahu bodů, které žalobce namítal. Jde tedy
o případ, kdy sám krajský soud na základě dostupných materiálů uzná, že je nutné doplňkovou
ochranu poskytnout.
[20.] V rozsudku napadeném nyní projednávanou kasační stížností vycházel krajský soud
z právního názoru, který s citovaným názorem rozšířeného senátu není souladný a v tom spočívá
nutnost jeho zrušení. Konkrétně se jedná o otázku uplatněných žalobních bodů. Pokud totiž
žalobce v žalobě doplňkovou ochranu vůbec nezmínil a jeho argumenty směřovaly pouze
do nesprávného posouzení skutkové stránky případu, na základě níž se domníval, že mu má být
udělen azyl podle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, nemůže sou d rozhodnout nad rámec
rozsahu podané žaloby. Jak totiž plyne z obsahu spisu, krajský soud zjevně neměl k dispozici
ani žádné podklady, z nichž by ve shora nastíněných intencích vyplývala nutnost uložení
doplňkové ochrany.
V. Shrnutí
[21.] Lze proto shrnout, že kasační důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl
naplněn a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.
Krajský soud je v dalším řízení vázán shora uvedeným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.),
[22.] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu