ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.97.2011:78
sp. zn. 4 Ads 97/2011 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: P. Ž., zast.
JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalované: Policie
České republiky, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011,
č. j. 8 Ca 125/2008 - 48,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011, č. j. 8 Ca 125/2008 - 48,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 1. 2008,
č. j. PPR-1263/K-PK-2007, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele
Policie České republiky správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru ze dne
18. 12. 2003, č. SJMK-2535/2003. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce podle §55
odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušn íků Policie České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“, s účinností od 1. 1. 2007
nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
- pozn. soudu), §4 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost
v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 143/1992 Sb.“) , a podle §2 a §3 nařízení vlády č . 330/2003 Sb., o platových
poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „nařízení vlády č. 330/2003 Sb.“) , zařazen dnem 1. 1. 2004 do 7. platové třídy .
V odůvodnění rozhodnutí o odvolání policejní prezident uvedl, že žalobce byl dnem
1. 1. 2004 zařazen do 7. platové třídy, funkce 3. 2. 1., jako policejní inspektor skupiny dopravní
policie správy Jihomoravského kraje. Současně mu byla započtena délka praxe 23 let a 38 dnů
a byl zařazen do 10. platového stupně. Podle bodu 3. 2. 1. Katalogu prací obsaženého v Příloze
nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog pra cí a kvalifikační předpoklady
a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zamě stnanců ve veřejných službách
a správě (dále jen „nařízení vlády č. 469/2002 Sb.“), se do 7. platové třídy zařadí zaměstnanec,
který plní základní úkoly policie v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností,
dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území České republiky
s případným odhalováním a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém
řízení a s případným využitím služebního psa. Do 8. platové třídy se pak zařadí policista,
který vykonává službu policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností,
dopravou, režimem ochrany státní hranice, zbraněmi, střelivem a výbušninami, vstupem
a pobytem cizinců na území České republiky s možným využíváním technických pomůcek,
prostředků nebo služebních zvířat, jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování
přestupků svěřených do působnosti policie. Policejní prezident uvedl, že při plnění základních
úkolů policie podle charakteristiky 7. platové třídy není výslovně zmíněna možnost využívání
technických prostředků a pomůcek. To však neznamená, že by policista zařazený do 7. platové
třídy nevyužíval přidělené technické prostředky. Jedná se o obecné či běžné technické prostředky
a pomůcky, které slouží k plnění základních úkolů policie i k případnému odhalování a vyřizování
přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení. Činnost policisty zařazeného
v 8. platové třídě je kvalitativně odlišná a náročnější, než je odhalování a vyřizování přestupků
v blokovém řízení u policistů v 7. platové třídě, využívají se zde také speciální technické
prostředky a pomůcky v rámci odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti policie. Důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové třídy byla podle policejního
prezidenta zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. K tomu žalobce
disponuje technickými prostředky a pomůckami (CESIG TRAVIMO, R7CCD, váhy nápravných
tlaků HAENNI, videotechnika, přenosné PC s pátráním po osobách a motorových vozidlech,
alkotester Dräger), bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně přestupků v silniční
dopravě, nebylo možno dostát. Přisvědčení žalobcově argumentaci by vedlo k absurdním
závěrům, že policista zařazený v 7. platové třídě by nemohl používat žádné přidělené technické
prostředky a pomůcky, čímž by nemohl vyřizovat přestupky v blokovém řízení, neboť by nemohl
spolehlivě zjistit skutkový stav. Proto policejní prezident shledal zařazení žalobce do 7. platové
třídy nejen odpovídající organizačnímu řádu Policie České republiky, platné systemizaci
pracovních míst popisem funkce, ale i s charakteristikou platové třídy a katalogem prací.
V souladu s §3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. byl žalobce zařazen do pl atové třídy,
v níž jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s požadovanou prací z hlediska
složitosti, odpovědnosti, psychické a fyzické náročnosti.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011, č. j. 8 Ca 125/2008 - 48,
bylo rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 24. 1. 2008,
č. j. PPR-1263/K-PK-2007, zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění
tohoto rozsudku soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2007,
č. j. 3 Ads 113/2007 - 78, a ze dne 12 . 9. 2008, č. j. 6 Ads 13/2008 - 77, týkající se zařazování
do platových tříd, podle nichž není podstatné užívání technických prostředků a pomůcek,
nýbrž záleží jen na tom, k činnosti jaké povahy je policista užívá. Důvodnou shledal soud
námitku, že žalovaný se nevypořádal s rozdílem mezi plněním základních úkolů dopravní policie
(7. platová třída) a výkonem služby dopravní policie (8. platová třída). I podle katalogu prací
je zřejmé, že existuje rozdíl mezi úkoly spadajícími do 7. platové třídy a do 8. platové třídy.
Ve správním spise se podle soudu nachází kopie listiny s označením „Náplň služební činnosti“,
nprap. Ž. P., číslo průkazu 217208, ze dne 8. 1. 2004, v níž je pod bodem 3. „Hlavní úkoly
a povinnosti“ uvedeno: „výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností
a dopravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků.“ Takto popsaný úkol žalobce
se přitom shoduje s definicí výkonu služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným
pořádkem, bezpečností a dopravou v 8. platové třídě podle katalogu prací 3. 2. 1., jenž je přílohou
nařízení vlády č. 469/2002 Sb.
Soud citoval §4 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb ., z něhož vyplývá, že žalobce
měl být zařazen do takové platové třídy, do níž náleží na něm p ožadovaná nejnáročnější práce
a plnění kvalifikačních předpokladů. Podle výše citované „Náplně služební činnosti“ ze dne
8. 1. 2004 patří mezi hlavní úkoly žalobce též činnost, která se svým popisem shoduje s jednou
z činností, které jsou zařazeny pod bodem 3. 2. 1. katalogu prací do 8. platové třídy. Za tohoto
stavu věci pak je třeba učinit závěr, že žalobci by měla náležet právě 8. platová třída.
Závěr policejního prezidenta, že zařazení žalobce do 7. platové třídy bylo v souladu
mj. s charakteristikou platové třídy a katalogem prací, je tak podle soudu nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost. Pokud bylo žalobci v rámci „Náplně služební činnosti“ uloženo vykonávat
činnost uvedenou v 8. platové třídě podle katalogu prací, pak jeho zařazení do 7. platové třídy
odporuje právnímu předpisu. V případě, že by tedy policejní prezident trval na tom, že žalobci
náleží nejvýše 7. platová třída, musel by upravit „Náplň služební činnosti“ žalobce tak,
aby v ní nebyla žádná činnost náležející do 8. platové třídy, případně objasnit, z jakých důvodů
považuje činnost označenou jako „výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřej ným pořádkem,
bezpečností a dopravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků“ za činnost náležející
do 7. platové třídy, ačkoliv je v katalogu prací zařazena do 8. platové třídy. Soud tedy rozhodnutí
policejního prezidenta zrušil pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení.
Ve včasné kasační stížnosti žalovaná (dále též „stěžovatelka“) uplatnila důvody kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 S b., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla
nesprávnost závěru soudu, podle něhož úkol žalobce vyplývající z náplně služební činnosti
se shoduje s definicí výkonu služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem,
bezpečností a dopravou v 8. platové třídě podle katalogu prací 3. 2. 1. V 7. platové třídě
je zařazena taková činnost policisty, která je plněním základních úkolů policie, při které případně
dochází k odhalování a vyřizování přestupků, a to výhradně těch, které jsou vyřizovány
v blokovém řízení. Naproti tomu do 8. platové třídy je zařa zen výkon služby policie,
jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti
policie. Inspektor zařazený v 7. platové třídě odhaluje a vyřizuje přestupky pouze v blokovém
řízení. Objasňování a vyřizování přestupků jinak než v blokovém řízení jsou normou
kvalifikovány jako náročnější, a proto jsou zařazovány do 8. platové třídy. Zrušené rozhodnutí
policejního prezidenta konstatuje, že důvodem zařazení žalobce do 7. platové třídy je zejména
jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. Soud se ovšem s takto vymezeným
rozdílem mezi platovými třídami vůbec nezabýval, což činí jeho rozhodnutí nepřezkouma telným.
Stěžovatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2011,
č. j. 6 Ads 93/2010 - 160, podle něhož „(…) závěr městského soudu, že stěžovatelům, není svěřeno
objasňování a vyřizování přestupků, je tak správný, takže jejich zařazení, pokud jde o nejnáročnější práci,
kterou mají vykonávat, proto odpovídá 7. platové třídě“. Stěžovatelka dále obecně odkázala na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 3 Ads 113/2007, 3 Ads 11/ 2008,
6 Ads 130/2007, 6 Ads 93/2008, 6 Ads 125/2009 i na usne sení Ústavního osudu ze dne
28. 5. 2009, sp. zn. IV ÚS 786/08. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011, č. j. 8 Ca 125/ 2008 - 48, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje za zcela zásadní existenci
zcela totožného výčtu jeho činností před přijetím nařízení vlády č. 330/2003 Sb., v důsledku
něhož došlo k přechodu na šestnáctitřídní platový systém. Žalobce odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2008, č. j. 3 Ad 11/2008 - 73, týkajícího se skutkově
zcela shodného případu. I v tomto případě Nejvyšší správní soud judikoval, že zůstala
nezodpovězena otázka, na základě čeho se žalovaná rozhodla považovat práci vykonávanou
žalobcem napříště za příslušející do 7. platové třídy, když ji dříve považovala za náležející
do 8. platové třídy. Žalobce dále uvedl, že vykonával stále stejnou činnost bez ohledu na to,
jak je uvedena v náplni služební činnosti ze dne 8. 1. 2004. Obě činnosti se liší kromě dat pouze
v tom, že místo původní platové třídy 8.01 bylo napsáno 7.01 a místo slov „výkon služby policie“
se nově uvádí „plnění základních úkolů policie“. Žalobce také namítl, že žalovaná nebere v potaz
skutečnost, že některé přestupky jím zjištěné při výkonu služby za pomoci technických
prostředků nelze řešit v blokovém řízení. Zásadní je nejenom ta skutečnost, že žalobce nevyužíval
pouze technických prostředků určených do 8. platové třídy, ale zejména to, že těmito prostředky
prokazatelně nevyřizoval pouze ty přestupky, které se řeší v blokovém řízení, ale i ty, které se řeš í
mimo blokové řízení. Jako příklad uvedl žalobce váhy Haenni na zjištění překročení váhy vozidla,
které měl k dispozici jedině útvar, u něhož sloužil, přičemž zjištěné přestupky nebylo možné řešit
v blokovém řízení. To samé platí i pro přestupky zjištěné alkoholtesterem Dräger
nebo videozařízením GESIG TRAVIMO měřícím rychlost či měřičem rychlosti RAMER.
Stanovená 7. platová třída tedy neodpovídala běžné náplni činnosti žalobce.
K odkazu žalované na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce uvedl, že v případě
věci vedené pod sp. zn. 3 Ads 11/2008 Nejvyšší správní soud vytkl Městskému soudu v Praze
opomenutí zásadní vady správního rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti. V rozsudku
vydaném ve věci sp. zn. 6 Ads 130/2007 považuje Nejvyšší správní soud za základní kritérium
při zařazování do platových tříd podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb. charakteristiku
těch prací, které policista skutečně vykonává. Ty přitom spočívají i ve vy řizování těch přestupků,
které nelze vyřešit v blokovém řízení. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační
stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Policista má podle §55 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb. nárok na služební příjem
podle zvláštních zákonů. Mezi ně v posuzovaném případě náleží zákon č. 143/1992 Sb.,
podle jehož §4 odst. 1 a 2 se zaměstnanec zařadí do platové třídy na základě druhu práce
a v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací a plnění kvalifikačních předpokladů,
přičemž mu náleží platový tarif stanovený pro platovou třídu, do které je zařazen, ve výši
a za podmínek stanovených prováděcích právním předpisem vydaným podle §23 . Jím je nařízení
vlády č. 330/2003 Sb., který v §2 odst. 1 a v §3 odst. 1 uvádí, že kvalifikační předpoklady
vzdělání potřebné pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd stanoví zvláštní
právní předpis (katalog prací) a že zaměstnavatel zařadí zaměstnance podle §4 odst. 1 zákona
č. 143/1992 Sb. do platové třídy, ve které je v katalogu prací zařazena nejnáročnější práce,
jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje.
Katalog prací je obsažen v Příloze nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Podle jejího bodu 3.2.1
(Policie, policejní inspektor) se do 7. platové třídy zařadí policista, který plní základní úkoly
policie v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany
státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území České repu bliky s případným odhalováním
a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení a s případným
využitím služebního psa (hlídková služba). Do 8. platové třídy se pak podle stejného ustanovení
Přílohy nařízení vlády č. 469/2002 Sb., zařadí policista, který vykonává službu policie
při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany
státní hranice, zbraněmi, střelivem a výbušninami, vstupem a pobytem cizinců na území České
republiky s možným využíváním technických pomůcek, prostředků nebo služebních zvířat,
jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie
(obchůzková služba, dozorčí služba, vedení směn, hlídkové služby).
Právní otázkou zařazení policisty do 7. nebo 8. platové třídy se Nejvyšší správní soud
již v minulosti několikrát zabýval. V rozsudku ze dne 29. 11. 2007, č. j. 3 Ads 113/2007 - 78,
který byl publikován pod č. 1497/2008 Sb. NSS, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
„Využíváním technických prostředků a pomůcek uvedených v 8. platové třídě podle přílohy k nařízení vlády
č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády
o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, se rozumí využívání speciálních technických
prostředků a pomůcek vztahujících se k charakteristice prací uvedených v této třídě, a nikoliv využívání
jakýchkoliv, tj. i zcela běžně užívaných, technických prostředků a pomůcek, které jsou užívány i policisty
zařazenými v nižších platových třídách. Důvodem pro zařazení policisty do 8. platové třídy není sama o sobě
skutečnost, že využívá jakékoliv přidělené technické prostředky a pomůcky, ale užívání speciálních a náročnějších
technických prostředků a pomůcek konkretizovaných ve větě první.“
Dále se v rozsudku ze dne 29. 11. 2007, č. j. 3 Ads 113/2007 - 78, uvádí, že „výkon služby
policie podle 8. platové třídy, spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti
policie, je činnost kvalitativně odlišná a náročnější, než je odhalování a vy řizování přestupků svěřených
do působnosti policie v blokovém řízení u policistů zařazených v 7. platové třídě. Podle Nejvyššího správního soudu
je důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové třídy zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém
řízení. Přidělené technické prostředky a pomůcky žalobce používá při odhalování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti policie, a to pouze v rámci blokového řízení. Jednou z charakteri stik blokového řízení podle §84
odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je, že přestupek v něm lze projednat
za předpokladu, že byl spolehlivě zjištěn. K tomu žalobce disponuje shora vyme zenými technickými prostředky
a pomůckami, bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně dopravních přestupků, nebyl s to dostát.
Přisvědčení argumentaci žalobce by vedlo k absurdním závěrům, že policista zařazený v 7. platové třídě by nemohl
používat žádné přidělené technické prostředky a pomůcky, čímž by zřejmě nemohl vyřizovat přestupky v blokovém
řízení, neboť při absenci běžných technických prostředků a pomůcek by přestupek nemohl být spolehlivě zjištěn.“
Také v dalších rozsudcích ze dne 19. 2. 2008, č. j. 4 Ads 111/2007 - 80, ze dne
11. 6. 2009, č. j. 6 Ads 93/2008 - 107, a ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ads 93/2010 - 160, které jsou
dostupné na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dovodil, že využívání přidělených
technických prostředků a pomůcek uvedených v 8. platové třídě není samo o sobě důvodem
pro zařazení policisty do této platové třídy a že důvodem pro jeho zařazení do 7. platové třídy
je zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. S těmito závěry
se ztotožňuje Nejvyšší správní soud i v nyní projednávané věci a nemá žádný důvod
se od nich odchýlit.
Městský soud v Praze v souladu s touto judikaturou správně nepřisvědčil tvrzení žalobce
o nutnosti jeho zařazení do 8. platové třídy kvůli využívání technických prostředků uvedených
v této platové třídě. Dále Městský soud v Praze vyšel z „Náplně služební činnosti“ ze dne
8. 1. 2004, podle níž patřil mezi hlavní úkoly žalobce též „výkon služby policie při zabezpečování dohledu
nad veřejným pořádkem, bezpečností a d opravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků.“
Tento úkol se podle závěru napadeného rozsudku shoduje s jednou z činností, které jsou
podle bodu 3.2.1. katalogu prací obsaženy v 8. platové třídě, takže žalo bce by měl být zařazen
právě do této platové třídy. Uvedený závěr Městského soudu v Praze je však v rozporu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž je rozlišujícím kritériem pro zařazení
policisty do 7. nebo 8. platové třídy zejména to, zda jeho činnost spočívá v odhalování
a vyřizování přestupků v blokovém řízení nebo zda spočívá v odhalování, objasňování
a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v přestupkovém řízení. Navíc „výkon
služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností a dopravo u s možným využíváním
technických pomůcek, prostředků.“ je obsažen v 7. i 8. platové třídě, takže tato činnost nemůže
být rozlišujícím kritériem pro zařazení policisty do jedné z nich.
Městský soud v Praze tedy pochybil, když dospěl k závěru o nutnosti zařazení žalobce
do 8. platové třídy na základě zjištění, že žalobce měl v náplni služební činnosti uveden též úkol
„výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností a dopravou s možným
využíváním technických pomůcek, prostředků.“ V tomto směru tedy došlo v předcházejícím řízení
k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, v důsledku
čehož došlo k naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V posuzované věci se měl Městský soud v Praze podle shora uvedené judikatury zabývat
skutečnou náplní žalobce, aby mohl posoudit, zda žalobce v rozhodné době vykonával činnosti
související s odhalováním a vyřizování přestupků v blokovém řízení nebo zda vykonával
rovněž činnosti spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených
do působnosti policie v přestupkovém řízení.
Žalobou napadené rozhodnutí učinilo závěr, že činnost žalobce souvisela s přestupky
v blokovém řízení, neboť pouze v jeho rámci žalobce používal přidělené technické prostředky
a pomůcky. Jednou z charakteristik blokového řízení je totiž podle policejního prezidenta to,
že přestupek v něm lze projednat za předpokladu jeho spolehlivého zjištění, přičemž k tomu měl
žalobce k dispozici technické prostředky a pomůcky (CESIG TRAVIMO, R7CCD, váhy
nápravných tlaků HAENNI, videotechnika, přenosné PC s pátráním po osobách a motorových
vozidlech, alkotester Dräger), bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně přestupků
v silniční dopravě, nemohl dostát. S tímto závěrem odvolacího orgánu však žalobce v žalobě
polemizoval a namítal, že některé přestupky jím zjištěné při výkonu služby za pomoci zmíněných
technických prostředků nelze řešit v blokovém řízení a že jimi prokazatelně vyřizoval i takové
přestupky, které se řeší mimo blokové řízení. Jako příklad žalobce uvedl váhy HAENNI
na zjištění překročení váhy vozidla, které měl k dispozici jedině útvar, u něhož sloužil,
přičemž přestupky zjištěné za pomoci tohoto zařízení nebylo mo žné řešit v blokovém řízení.
To samé platí podle žalobce i pro přestupky zjištěné alkoholtesterem Dr äger, videozařízením
GESIG TRAMINO měřícím rychlost či měřičem rychlosti RAMER.
Městský soud v Praze se však těmito žalobními námitkami zpochybňujícími závěr žalobou
napadeného rozhodnutí o činnosti žalobce související jen s přestupky řešenými v blokovém řízení
vůbec nezabýval, ačkoliv právě takové posouzení bylo podle uvedené judikatury rozhodující
pro zařazení žalobce do 7. platové třídy, které bylo v dané věci učiněno služebními funkcionáři.
Kasační stížností napadený rozsudek tak postrádá rozhodný důvod pro zařazení žalobce
do příslušné platové třídy, a proto je ho nutné v tomto směru považovat za nepřezkoumatelný.
V dané věci byl tedy naplněn i důvod kasační stížnosti u vedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude Městský soud v Praze
podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto
zrušovacím rozhodnutí. V dalším řízení se tedy bude Městský soud v Praze na základě žalobních
námitek zevrubně zabývat skutečnou pracovní náplní žalobce a posoudí, zda žalobce řešil
přestupky pouze v rámci blokového řízení a byl tak správně zařaz en do sedmé platové třídy,
nebo taktéž vykonával činnosti spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků
svěřených do působnosti policie v přestupkovém řízení a měl tak být oproti závěru služebních
funkcionářů zařazen do osmé platové třídy.
V novém rozhodnutí Městský soud v Praze podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu