ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.53.2011:94
sp. zn. 5 As 53/2011 - 94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze Břevnově, se sídlem
Markétská 1, Praha 6, zastoupený JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem Markétská 1,
Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2010,
č. j. 6 Ca 336/2007 - 47, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2007, č. j. 500/1348/503 21/07, žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007,
č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně žalobci
podle §66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v relevantním znění (dále
jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) zakázal pokácet 15 kusů lip na nádvoří před bazilikou
sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera s tím, že případné pokácení uvedených dřevin
je možné provést pouze na základě pravomocného povolení orgánu ochrany přírody vydaného
podle §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Městského soudu
v Praze žalobu podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2010,
č. j. 6 Ca 336/2007 - 47, tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností doručenou Městskému soudu v Praze dne 10. 1. 2011 se žalobce
(stěžovatel) domáhá přezkoumání a zrušení rozsudku městského soudu.
Podáním doručeným městskému soudu dne 17. 3. 2011 pak stěžovatel navrhl, aby byl
kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. přiznán odkladný účinek, neboť výkonem předmětných
správních rozhodnutí by stěžovateli vznikla nenahraditelná újma.
Stěžovatel uvádí, že v současné době je realizován projekt „Břevnovský
klášter - rehabilitace a zpřístupnění klášterní zahrady“, č. reg. CZ.2.16/2.1.00/22221,
v jehož rámci probíhá rozsáhlá rekonstrukce klášterní zahrady a příslušných stavebních
objektů. Realizace zmíněného projektu má být hrazena z veřejných prostředků,
a to na základě smlouvy ze dne 4. 11. 2009 o financování projektu v rámci Operačního programu
Praha - Konkurenceschopnost, již stěžovatel uzavřel s řídícím orgánem Operačního programu
Praha – Konkurenceschopnost, kterým je Hlavní město Praha. Jelikož ovšem k úhradě
realizačních nákladů z veřejných prostředků dochází zpětně, tj. v posuzované věci
až po té, co budou nejprve zaplaceny z prostředků stěžovatele, byl stěžovatel nucen vzít
si překlenovací úvěr ve výši 30 000 000 Kč a zastavit ve prospěch věřitele nemovitosti ve svém
vlastnictví.
Stěžovatel dále uvádí, že předmětná rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního
stupně byla podkladem pro vydání rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne
19. 2. 2008, č. j. ČIŽP/10/OOP/SR01/0708611.006/RTM, kterým byla stěžovateli uložena
pokuta ve výši 1 500 000 Kč. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí o udělení pokuty pak
žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08, a rozhodnutí
České inspekce životního prostředí o udělení pokuty potvrdil. Rozhodnutí žalovaného ve věci
pokuty stěžovatel rovněž napadl žalobou u Městského soudu v Praze, přičemž městský soud
k návrhu stěžovatele přiznal žalobě odkladný účinek a následně řízení o žalobě usnesením
přerušil. Po té, co byl vydán rozsudek č. j. 6 Ca 336/2007 - 47, napadený kasační stížností v nyní
posuzované věci, rozhodl městský soud, že v řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08, ve věci pokuty se pokračuje.
V této souvislosti stěžovatel podotýká, že pokud by mu byla v důsledku výkonu
uvedených rozhodnutí z účtu sražena pokuta ve výši 1 500 000 Kč, nebude moci např. čerpat
účelové vázané dotace a dále bude sankcionován nejen povinností celou poskytnutou dotaci
vrátit, ale též uhradit majetkovou sankci. Takto vzniklé škody by měly pro stěžovatele zcela
nevratné důsledky, a to i v případ ě, že by stěžovatel posléze byl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný.
Součástí soudního spisu není vyjádření žalovaného k návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že Městský soud
v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. 9 Ca 274/2008 - 228, zamítl žalobu stěžovatele proti
uvedenému rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2008, č. j. 500/654/503 21/08 ve věci pokuty
uložené stěžovateli za správní delikt podle §88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny
ve výši 1 500 000 Kč, když nerespektoval zákaz vykácet 15 kusů lip na nádvoří před bazilikou
sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera stanovený v rozhodnutí České inspekce životního
prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ. Městský soud v odůvodnění
zmíněného rozsudku uvedl, že při posouzení zákonnosti rozhodnutí o uložení pokuty byl vázán
závěry vyslovenými v pravomocném rozsudku ze dne 26. 11. 2010, č. j. 6 Ca 336/2007 - 47,
v němž posuzoval zákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2007,
č. j. 500/1348/503 21/07, resp. příslušného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž
bylo stěžovateli zakázáno uvedené dřeviny bez vydání povolení podle §8 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny vykácet.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
na návrh stěžovatele přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady. Ty definuje
pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti §73 odst. 2 s. ř. s., podle něhož je k přiznání
odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a zároveň se přiznání odkladného účinku nesmí dotknout
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že právní následky rozhodnutí České inspekce
životního prostředí ze dne 20. 7. 2007, č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ, nastaly pro stěžovatele
již okamžikem, kdy mu bylo toto rozhodnutí doručeno, neboť odvolání, které stěžovatel proti
tomuto rozhodnutí podal, nemělo podle §90 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny odkladný
účinek. Na této skutečnosti pak nic nezměnilo ani to, že stěžovatel napadl rozhodnutí, jímž
žalovaný zmíněné odvolání zamítl, žalobou u Městského soudu v Praze, neboť podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu obecně nemá odkladný účinek (§73 odst. 1 s. ř. s.); stěžovatel
sám přitom v řízení před městským soudem o přiznání odkladného účinku žaloby nepožádal.
V kasační stížnosti se stěžovatel přesto domáhal přiznání odkladného účinku ve vztahu
k rozhodnutí žalovaného i k příslušnému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci
zákazu vykácení dřevin. V této souvislosti lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž lze za výjimečných okolností vztáhnout odkladný účinek kasační
stížnosti nejen na kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu, ale i na žalobou
napadené rozhodnutí správního orgánu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS). V daném případě
by pak bylo nutno vztáhnout odkladný účinek i na příslušné správní rozhodnutí prvního
stupně, tj. na rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 20. 7. 2007,
č. j. 10/OOP/0708611.29/07/RJJ, neboť, jak již bylo uvedeno výše, odkladný účinek odvolání
proti rozhodnutí o omezení a zastavení činnosti podle §66 zákona o ochraně přírody a krajiny
je ze zákona vyloučen. Nejvyšší správní soud však pro takový krok neshledal jakýkoliv důvod.
Stěžovatel totiž neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že výkonem či jinými
právními následky předmětného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně týkajícího
se zákazu vykácení dřevin mu bude způsobena nenahraditelná újma. Veškerá tvrzení stěžovatele
směřují pouze k následkům, které by mu plynuly z výkonu rozhodnutí České inspekce životního
prostředí ze dne 19. 2. 2008, č. j. ČIŽP/10/OOP/SR01/0708611.006/RTM, jímž byla
stěžovateli uložena pokuta za správní delikt podle §88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody
a krajiny. Posledně zmíněné rozhodnutí však není předmětem řízení v nyní posuzované věci,
případné přiznání odkladného účinku vůči rozhodnutí o zákazu vykácení dřevin by nemělo žádný
vliv na vykonatelnost či jiné právní následky rozhodnutí o uložení pokuty. Stěžovatelem tvrzenou
nenahraditelnou újmu spočívající ve výkonu rozhodnutí o uložení pokuty bude tedy Nejvyšší
správní soud posuzovat v případě, pokud bude k návrhu stěžovatele rozhodovat o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
6. 4. 2011, č. j. 9 Ca 274/2008 – 228, a to po té, až mu bude taková případná kasační stížnost
společně s návrhem na přiznání odkladného účinku městským soudem předložena.
Nejvyššímu správnímu soudu za této situace nezbývá než konstatovat, že v návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti,
z nichž by bylo možné splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku dovodit;
proto Nejvyšší správní soud dle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu