ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.73.2011:100
sp. zn. 5 As 73/2011 - 100
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: M. P., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 21,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2011,
čj. 8 A 125/2010 - 55, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 30. 12. 2009, čj. OAM-29628-12/MC-2009, ve spojení s rozhodnutím
ministra vnitra ze dne 14. 4. 2010, čj. MV-13549-3/VS-2010.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 12. 2009, čj. OAM-29628-12/MC-2009, žalovaný zrušil žalobci
podle §87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
v relevantním znění povolení k trvalému pobytu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek tím, že pobývá na území ČR, která je členským státem
schengenského systému, ačkoliv jiný členský stát tohoto systému, a to Švýcarsko, zadal žalobce
do seznamu osob, které mají zakázán pobyt v schengenském prostoru. Žalovaný dále uvedl,
že žalobce narušil veřejný pořádek i tím, že se v minulosti dopustil protizákonného jednání
spočívajícího v obchodování s drogami na území Švýcarska, za což byl pravomocně odsouzen
v roce 1999 švýcarským soudem k trestu odnětí svobody a k vyhoštění z území Švýcarska.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který ministr vnitra rozhodnutím ze dne
14. 4. 2010, čj. MV-13549-3/VS-2010, zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí ministra vnitra žalobou
u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, čj. 8 A 125/2010 - 55, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností,
v níž uvedl, že ji opírá o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel zároveň
navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že má v České republice vytvořeno veškeré
rodinné, sociální a pracovní zázemí a jeho nucený návrat do země původu (tj. dnes do Kosova)
by byl pro něho představoval nenahraditelnou újmu. V této souvislosti stěžovatel uváděl,
že v důsledku rozhodnutí o zrušení jeho povolení k trvalému pobytu by byl nucen opustit
se svou nyní těhotnou manželkou a dítětem Českou republiku, čímž by se on sám i jeho rodina
ocitli v bezvýchodné situaci. Stěžovatel zdůrazňuje, že pokud nebudou odloženy právní účinky
rozhodnutí o vyhoštění, nemá stěžovatel žádnou zákonnou možnost setrvat na území České
republiky a rovněž jeho manželka disponuje povolením k dlouhodobému pobytu právě za účelem
sloučení rodiny s manželem, který je držitelem povolení k trvalému pobytu, přičemž dle platné
právní úpravy by po zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatele mělo zřejmě následovat
zahájení řízení o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu manželky stěžovatele. Právní následky
žalobou napadeného rozhodnutí by se tak citelně dotkly celé rodiny stěžovatele, přičemž podle
stěžovatele neexistuje stát, ve kterém by se mohl bez vážných existenčních a sociálních problémů
usadit. Stěžovatel dále poukazuje na to, že se po celou dobu pobytu na území ČR nedopustil
žádného trestného činu ani přestupku a i s ohledem na uplynutí dlouhé doby od jeho odsouzení
ve Švýcarsku a vzhledem k tomu, že si tento trest již odpykal, má za to, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nepřiměřeně nedotklo práv třetích osob ani by nebylo
v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného
účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a dále skutečností
vyplývajících ze správního spisu dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. jsou naplněny.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním
a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu na přiznání odkladného účinku
a jak vyplývají ze správního spisu, by nucené opuštění ČR pro něho a pro jeho rodinu mohlo
znamenat nenahraditelnou újmu. Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon
stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat
na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení,
jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.
Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného o zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatele
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, je zde reálné
nebezpečí, že by byl stěžovatel skutečně nucen ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu opustit území ČR, neboť vzhledem ke zmiňovaným důvodům, které vedly žalovaného
k odnětí oprávnění k trvalému pobytu stěžovatele, nelze spoléhat na to, že by měl stěžovatel
bez dalšího možnost získat jiný druh povolení k pobytu v ČR.
Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel
donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže
být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné
újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat
se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR
na určitou dobu.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem nenahraditelné újmy
u stěžovatele.
Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatele na území ČR do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti, jakkoli dotklo práv třetích osob
ani že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem, neboť od odsouzení stěžovatele
ve Švýcarsku uběhlo již více než 12 let a ve správním spisu se nenachází žádný doklad o tom,
že by se stěžovatel na území ČR, kde má povolen pobyt od roku 2002, dopustil jakékoli trestné
činnosti či jiného společensky nebezpečného jednání.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku žalobě Městský soud v Praze zamítl, aniž by ovšem své rozhodnutí jakkoli odůvodnil.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 6. 12. 2005,
čj. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „odkladný účinek
podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“.
V souladu s citovaným usnesením Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí městského soudu za situace, kdy byla žaloba
zamítnuta a odkladný účinek žalobě nebyl přiznán, by nemohlo vést k odložení účinků
rozhodnutí žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud
vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení
o kasační stížnosti přímo účinky žalobou napadených správních rozhodnutí ve věci zrušení
povolení k trvalému pobytu stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu