ECLI:CZ:NSS:2011:6.AS.20.2011:230
sp. zn. 6 As 20/2011 - 230
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Ing. Z.
Ch., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem Táboritská 23, Praha 3,
pobočka: Komunardů 36, Praha 7, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2005, č. j. PUV 1995
- 4725, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KRKONOŠSKÉ PAPÍRNY a. s., se sídlem
Nádražní 266, Hostinné, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 19. 1. 2010, č. j. 8 Ca 301/2008 - 165,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznáv á právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel správní žalobou k Městskému soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006 napadl
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví sp. zn. PUV 1995 - 4725 ze dne
14. 11. 2005, který podle §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zamítl
jeho rozklad a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2004 o výmazu
užitného vzoru č. 4396 „Obálka s doručenkou či odpovědním dokladem“.
Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Ca 11/2006 - 48 ze dne 28. 2. 2007 rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; soud dospěl k závěru, že žalované rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů dle §76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť ze správního spisu nebylo zřejmé, o jaké objektivní
důkazy žalovaný rozhodnutí opřel, z jakého úředního překladu švýcarského patentového spisu
do českého jazyka vycházel, a to zvláště za situace, kdy ostatní důkazní prostředky byly
předloženy pouze v anglickém jazyce.
Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem č. j. 6 As 41/2007 - 74
ze dne 17. 7. 2008 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze; vyslovil názor, že Městský soud
neměl důvod pro konstatování, že se nesprávný překlad mohl promítnout do závěru žalovaného,
a dále pro požadavek, aby stěžovatel v dalším řízení pořizoval úředně ověřený překlad
švýcarského patentu. Dle Nejvyššího správního soudu bylo úkolem soudu v první řadě vyjasnit
obsah žaloby, zda její body směřují proti nesprávnosti překladu či zda jde o námitku nesprávného
hodnocení důkazů, resp. o námitku, že skutkový závěr stěžovatele o stavu techniky vyšel
z nesprávného porovnání namítaného dokumentu s napadeným užitným vzorem. Až poté měl
soud takto konkretizované námitky věcně posoudit ve vztahu ke skutečnému obsahu rozhodnutí
a teprve na základě tohoto posouzení vyvodit závěr o případných vadách rozhodnutí.
Městský soud v Praze následně rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne
29. 10. 2008, č. j. 80 Ca 301/2008 - 89; soud uvedl, že se zabýval vyjasněním žalobních bodů
a dospěl k závěru, že se primárně nejednalo o otázku nepřesnosti překladu, tedy vadu řízení
spočívající ve vadě provádění důkazu, ale o otázku hodnocení důkazu, že skutkový závěr
žalovaného o stavu techniky zřejmě vyšel z nesprávného porovnání namítaného dokumentu
s napadeným užitným vzorem, když napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu postrádá
vypořádání s rozkladovými námitkami žalobce k obsahu některých částí namítaného švýcarského
patentu, pokud jde o popis technického řešení obsažený ve sloupci 2 na řádcích 46 až 50
a ve sloupci 3 na řádcích 13 až 19 společně se zněním patentového nároku č. 9 a č. 10.
Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného poté rozsudek Městského soudu
zrušil rozsudkem č. j. 6 As 2/2009 - 112 ze dne 15. 7. 2009. Městský soud se dle Nejvyššího
správního soudu nezabýval klíčovou otázkou, jak provedl žalovaný posouzení nároků
podle namítaných dokumentů s nároky podle užitného vzoru z hlediska zkoumání formální
novosti ve smyslu zákona o užitných vzorech a ve smyslu, zda jím užitý odkaz na znění nároku
č. 1 namítaného dokumentu z hlediska skutkových předpokladů aplikované normy postačuje
k zaujetí právního závěru o zápisné způsobilosti, zda byl poukaz žalobce na popisné části
namítaného dokumentu a na závislé nároky z hlediska tohoto posouzení vůbec relevantní.
Městský soud v Praze poté rozsudkem sp. zn. 8 Ca 301/2008 ze dne 19. 1. 2010 žalobu
ze dne 13. 1. 2006 zamítl.
Proti posledně uvedenému rozsudku Městského soudu podal kasační stížnost stěžovatel
faxem dne 12. 3. 2010 (k poštovní přepravě byla kasační stížnost podána téhož dne). S odkazem
na předchozí závěry Nejvyššího správního soudu stěžovatel namítl, že Městský soud v Praze měl
zjistit, zda žalovaný provedl správné porovnání nároků užitného vzoru č. 4696 (stěžovatel měl
zřejmě na mysli užitný vzor č. 4396, pozn. Nejvyššího správního soudu) s namítanými
dokumenty a poté za předpokladu, že žalovaný provedl správné posouzení nároků v souladu
s principy uvedenými Nejvyšším správním soudem, měl Městský soud posoudit, zda
z takového porovnání vyplývá nárok užitného vzoru stěžovatele na ochranu; Městský soud
se tak měl v dalším řízení soustředit na otázku, zda žalovaný řádně a správně posoudil užitný vzor
s namítanými dokumenty, z nichž nejvýznamnější je švýcarský patent. Stěžovatel vadu
žalovaného rozhodnutí spatřoval v tom, že žalovaný nesprávně porovnal užitný vzor č. 4 396
s namítaným švýcarským patentem, přičemž dle stěžovatele měla vada porovnání spočívat v tom,
že žalovaný ve svém porovnání vycházel z nesprávného překladu švýcarského patentu.
Dle stěžovatele byl správní orgán i za účinnosti správního řádu z roku 1967 především povinen
přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady rozhodnutí (§35
z. č. 71/1967 Sb.); této povinnosti však správní orgán nedostál, když v rozhodnutí ze dne
16. 9. 2004 vyšel z nesprávného překladu švýcarského patentu, přičemž nesprávnost překladu
užitého je zjevná porovnáním hlavních částí švýcarského patentu ve vztahu k užitnému vzoru tak,
jak žalobce tyto rozdíly v překladech popsal v předchozích písemných podáních; stěžovatel
poukázal na to, že brojil proti nesprávnému překladu již v rozkladovém řízení proti rozhodnutí
ze dne 16. 9. 2004. V rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu Městský soud
pak dle stěžovatele nesprávně uzavřel, že žalovaný nebyl povinen užít kvalitní (správný) překlad
namítaného švýcarského patentu a při porovnání užitného vzoru mohl vycházet z nesprávného
překladu, přičemž závěr soudu o novosti, jinakosti a zápisné způsobilosti užitného vzoru vychází
z nesprávného překladu namítaného švýcarského patentu. Stěžovatel své kasační námitky uzavřel
s tím, že Městský soud se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v rozsudku ze dne 15. 7. 2009, proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti rekapituloval právní názory Městského soudu
v Praze a Nejvyššího správního soudu, žalovaný nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že by soud
stanovil, že by správní orgán nemusel používat kvalitní překlady cizojazyčných dokumentů,
neboť městský soud stanovil, že žalovaný je schopen sám posoudit cizojazyčné dokument a není
povinen vyžadovat překlady provedené soudním znalcem. Žalovaný měl za to, že Městský soud
v Praze při novém rozhodnutí ve věci správně posoudil právní otázku a respektoval závazný
právní názor Nejvyššího správního soudu, neboť městský soud při ústním jednáním sám
konstatoval obsah namítaného švýcarského patentu i obsah obou nároků napadeného užitného
vzoru, zabýval se znovu otázkou, zda žalovaný řádně porovnal nároky švýcarského patentu
s nároky užitného vzoru přihlášeného stěžovatelem, provedení přední strany obálky dle užitného
vzoru i dle švýcarského patentu; městský soud se rovněž zabýval otázkou posouzení formální
novosti napadeného užitného vzoru a přisvědčil žalovanému, že technické řešení chráněné
napadeným užitným vzorem bylo ke dni, od něhož přísluší tomuto užitnému vzoru právo
přednosti, známým stavem techniky a odůvodnil, že oba hlavní nároky porovnávaných řešení
nejsou odlišné.
Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti. Ta byla
podána osobou oprávněnou (§105 odst. 1 s. ř. s.) včas ve stanovené lhůtě (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovatel je v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem (§105 odst. 2
s. ř. s.); stěžovatel uplatňuje kasační námitku spočívající v namítaném pochybení Městského
soudu v Praze, který dle stěžovatele neřídil závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí, neboť řádně neposoudil, jak žalovaný porovnal
nároky namítaného švýcarského patentu s užitným vzorem; Nejvyšší správní soud
takovou námitku subsumoval pod kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud shledal kasační stížnost přípustnou.
Stěžovatel kasační námitkou nesouhlasí s postupem Městského soudu v Praze,
který dle názoru stěžovatele nesprávně posoudil, jak žalovaný porovnal nároky užitného vzoru
se švýcarským vzorem CH - 678 418. Stěžovatel je zejména toho názoru, že žalovaný vadně
porovnal nároky, neboť vycházel z nesprávného překladu švýcarského patentu.
Stěžovatel v rozkladu i v žalobě shodně namítal švýcarský patent CH - 678 418 (coby
stěžejní dokument pro posouzení zápisné způsobilosti užitného vzoru) jako nevýhodný stav
techniky; z patentu vyplývá připevnění odpovědního dokladu pouze jednou přímou linií k vnější
straně obálky, přičemž zbývající tři strany obvodu dokladu jsou vyříznuty. Svá tvrzení stěžovatel
opřel o znění popisné (technické) části patentu - ve sloupci 2 na řádcích 46 až 50 a ve sloupci 3
na řádcích 13 až 19, která popisují provedení dokladu s jednou perforovanou stranou a třemi
proříznutými stranami nebo jednou perforovanou stranou a třemi proříznutými stranami,
z nichž jedna je připevněna k přední straně lepicí páskou - a na znění závislých nároků č. 9 a 10,
jejichž předmětem je postup výroby dotčené dopisní obálky podle nároku 1.
Městský soud v Praze v kasační stížnosti napadeném rozsudku vycházeje ze závěrů
Nejvyššího správního soudu vyslovených v rozsudku č. j. 6 As 2/2009 - 112 ze dne 15. 7. 2009
vyložil pravidlo hodnocení obsahu namítaných dokumentů s obsahem užitného vzoru,
podle něhož platí, že totožnost technického řešení vyplyne primárně na základě srovnání obsahu
nároků těchto dokumentů, které vymezují předmět ochrany; přitom je třeba respektovat
hierarchii nároků, tzn. odlišit nároky hlavní a závislé a k zohlednění dalšího popisu obsaženého
v dokumentu přistoupit pouze za účelem objasnění případně neurčitého popisu technického
řešení ve významové části nároku. Městský soud srovnal chráněné nároky č. 1 a 2 užitného vzoru
č. 4396 a nárok č. 1 švýcarského patentu a konstatoval, že z definice prvního nezávislého nároku
užitného vzoru vyplývá, že první (vnitřní) strana obálky je s druhou (vnější) přední stranou obálky
spojena obvodově (dle příkladu provedení pomocí lepidla); patentovým nárokem je dopisní
obálka obsahující od obálky oddělitelný formulář určený k přímému vyplnění průpisem,
oddělitelný pomocí perforace a/nebo pomocí vyseknutých linií na jeho okrajích, přičemž otvor,
který v přední straně obálky vznikne po odtržení oddělitelného formuláře, je zakryt
neprůhledným krycím listem, vlepeném po svém obvodu zevnitř obálky k její přední straně.
Městský soud zároveň akceptoval zjištění žalovaného, který v rozhodnutí odůvodnil,
že oba hlavní nároky porovnávaných řešení nejsou odlišné, a že k zaujetí právního závěru
o zápisné způsobilosti byl stěžejním švýcarský patent, jehož první nároky jsou totožné s nároky
užitného vzoru.
Nejvyšší správní soud z rozhodnutí o rozkladu zjistil, že žalovaný v souladu
s rozhodnutím orgánu prvého stupně řízení dospěl k závěru, že namítaný dokument č. 1
(švýcarský patent) obsahuje stejnou kombinaci znaků jako technické řešení podle prvního
a druhého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru; v řešení podle švýcarského patentu je
perforace vymezující odpovědní formulář na přední straně obálky také opatřena výsekem,
což je znak druhého závislého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Žalovaný
neakceptoval tvrzení stěžovatele, že řešení podle namítaného dokumentu představuje nevýhodný
známý stav techniky, kdy je formulář oddělitelný pomocí perforace podél jedné z jeho delších
stran, zatímco zbývající tři strany jsou vyseknuty. Výkres, na který se žalobce odvolává,
představuje jedno konkrétní vytvoření obálky. Z popisu a nároků namítaného švýcarského
patentu vyplývá, že oddělitelný formulář je na přední straně vymezen pomocí perforací a částečně
vyseknutých oddělovacích linií, tedy stejným způsobem jako v technickém řešení
podle napadeného užitného vzoru.
Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 6 As 41/2007 - 74 ze dne 17. 7. 2008 zabýval
srovnáním znění hlavního nároku dle slovenského překladu švýcarského patentu předloženého
zúčastněnou osobu v řízení o výmazu užitného vzoru a překladu předloženým stěžovatelem
(oba překlady jsou založeny ve správním spisu), a konstatoval, že po obsahové stránce jsou
oba překlady totožné a námitky stěžovatel vůči překladu této části překladu ani nesměřoval.
Stěžovatel vůči překladu namítal obsah jiných částí namítaného patentu - popis technického
řešení obsažený ve sloupci 2 na řádcích 46 až 50 a ve sloupci 3 na řádcích 13 až 19 společně
se zněním patentového nároku č. 9 a č. 10.
Nejvyšší správní soud má tedy za spolehlivě zjištěné, že porovnání hlavních nároků
užitného vzoru a švýcarského patentu, jak jej provedl žalovaný (a jak posoudil toto porovnání
městský soud), nebylo v řízení vůbec zpochybněno. Vycházeje z tohoto závěru a závěrů,
z nichž některé ostatně v průběhu předchozího procesního vývoje sám formuloval, Nejvyšší
správní soud logicky nemůže vytknout Městskému soudu zjištění, že stěžejním dokumentem
pro posouzení novosti a zápisné způsobilosti je právě švýcarský patent, a za současné akceptace
závěru žalovaného, že oba hlavní nároky porovnávaných řešení nejsou odlišné, i jeho závěr
(vzhledem k výše uvedeným pravidlům o posouzení totožnosti hlavních a vedlejších nároků),
že stěžovatelův odkaz na závislé nároky č. 9 a č. 10 a popisné části švýcarského patentu
již neshledal relevantním. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit názoru žalobce,
který na základě namítaného vadného překladu vybraných částí švýcarského patentu (nároků č. 9
a 10 a několika úseků popisné části dokumentu) dovozoval vadné hodnocení zápisné způsobilosti
užitného vzoru č. 4396.
Námitku stěžovatele vůči městskému soudu, který uzavřel, že žalovaný nebyl povinen užít
kvalitní (správný) překlad namítaného švýcarského patentu, Nejvyšší správní soud rovněž
neshledal důvodnou. Byť zároveň kasační soud dává stěžovateli zapravdu, že takto vyslovený
a formulovaný závěr městského soudu, je přinejmenším nepřesný a zavádějící, nelze odhlédnout
od skutečnosti, že Městský soud zjevně vycházel ze závěru Nejvyššího správního soudu
vysloveného v rozsudku č. j. 6 As 41/2007 - 74 ze dne 17. 7. 2008, ve kterém kasační soud
vyslovil, že pokud jde o otázku přípustnosti důkazu cizojazyčnou listinou, správní řád
z roku 1967 (za jehož účinnosti žalovaný provedl dotčené správní řízení) neobsahoval ani úpravu
jednacího jazyka, ani pravidla pro předkládání listin vyhotovených v cizím jazyce. Žalovaný byl
oprávněn použít namítané dokumenty v jejich autentickém znění a provést porovnání
jejich nároků s nároky podle napadeného užitného vzoru, aniž pořídil překlad ve smyslu zákona
o znalcích a tlumočnících; bylo tak zcela na správním orgánu, zda na základě vlastního překladu
cizojazyčné listiny podstoupí riziko námitky neúplně zjištěného skutkového stavu. Zavádějící
slovní formulace, strohost a šablonovitost uvedeného závěru městského soudu sice svědčí
o neobratnosti městského soudu při převzetí závazného právního názoru Nejvyššího správního
soudu, na správnosti aplikace tohoto závěru v posuzovaném případě to však vzhledem k výše
uvedenému kontextu nic nemůže změnit.
Stěžovatel podáním ze dne 22. 4. 2011 a poté opětovně podáním doručeným dne
8. 6. 2011 požádal Nejyyšší správní soud o přerušení řízení o kasační stížnosti v návaznosti
na dohodu o narovnání, kterou uzavřel mimo jiné se zúčastněnou osobou společností
KRKONOŠSKÉ PAPÍRNY, a.s. (k návrhu na přerušení řízení se osoba zúčastněná nepřipojila).
Předmětem řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (tím spíše o kasační
stížnosti jakožto opravného prostředku proti pravomocnému rozsudku) je poskytnutí ochrany
veřejným subjektivním právům jednotlivce přezkumem dotčeného správního rozhodnutí.
Podmínky pro přerušení soudního řízení správního upravuje §48 s. ř. s. Ač byl stěžovatel
na tuto skutečnost upozorněn Nejvyšším správním soudem výzvou ze dne 27. 5. 2011,
č. j. 6 As 20/2011 - 224 (stěžovatel byl rovněž upozorněn na možnost zpětvzetí kasační
stížnosti), stěžovatel žádost o přerušení řízení nedoplnil o skutečnosti, které by bylo lze podřadit
k situacím předvídaným §48 s. ř. s. a ani ze spisu žádné takové okolnosti nevyplynuly. Nejvyšší
správní soud proto žádosti stěžovatele o přerušení řízení nevyhověl a ve věci rozhodl.
Ze shora vyložených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, proto ji rozsudkem zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nevyšší správní soud v souladu s §120 s. ř. s.
ve spojení s §60 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci plný ani částečný úspěch, proto mu náhrada
nákladů nepřísluší. Ze soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému správnímu orgánu vznikly
náklady přesahující rámec běžných nákladů; v řízení před Městským soudem v Praze
i před Nejvyšším správním soudem byl žalovaný zastoupen zaměstnancem s právním vzděláním.
Osoba zúčastněná na řízení nepožadovala náhradu nákladů řízení, soud jí neuložil žádné plnění
povinnosti (§60 odst. 5 s. ř. s.), a proto jí rovněž náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu