ECLI:CZ:NSS:2011:6.AZS.33.2011:105
sp. zn. 6 Azs 33/2011 - 105
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy v právní věci žalobců: a) F. H., b) nezl. B. H. I., oba zastoupení Mgr. Pavlem
Čižinským, advokátem, se sídlem Ječná 7, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 9. 2010, č. j. OAM - 15/LE - 05 - K03 - 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2011, č. j. 28 Az 67/2010 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobců Mgr. Pavlu Čižinskému, advokátu, se sídlem Ječná 7,
Praha 2, se p ř izn á vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
7680 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 15. 1. 2009 jménem svým a jménem svého nezletilého syna žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodl shora označeným rozhodnutím dne
29. 9. 2010 tak, že žalobkyni a jejímu synovi neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud
výrokem I. napadeného rozsudku zamítl žalobu v části, ve které žalobci nebyla udělena
mezinárodní ochrana dle §12, §13 a §14 zákona o azylu. Dospěl totiž k závěru, že tvrzení,
která žalobkyně uváděla v průběhu správního řízení i řízení před soudem, ačkoli se jevila
poměrně konzistentní, nejsou věrohodná vzhledem k přednesům jejího manžela,
neboť porovnáním výpovědí obou manželů lze vysledovat již v řízení před správním orgánem
nesoulad. Soud dodal, že problém s pašováním cigaret, který uváděl manžel žalobkyně, mohl být
řešen prostřednictvím běžných právních prostředků, což také manžel žalobkyně učinil. Krajský
soud dodal, že si je vědom dlouhotrvajících potíží kurdské menšiny v Sýrii, nicméně
tato skutečnost sama o sobě nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob.
V konkrétním případě žalobkyně nepominul, že tato opakovaně označila ekonomickou situaci
své rodiny za dobrou, problémy se státními orgány popřela a ze Sýrie odešla výluč ně proto,
aby zachovala rodinu. Ačkoliv žalobkyně poukázala v řízení před správním orgánem
na svoje zdravotní potíže související s porodem císařským řezem, připustila při jednání,
že její stav se zlepšil, proto krajský soud potvrdil i správnost závěru o neudělení humanitárnímu
azylu. Krajský soud nicméně výrokem II. svého rozsudku zrušil rozhodnutí žalovaného v té časti,
ve které žalobkyni nebyla udělena mezinárodní ochrana dle §14a a §14 b zákona o azylu,
a v tomto rozsahu vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že informace,
na jejichž podkladě posuzoval žalovaný možnost udělení doplňkové ochrany, nejsou z hlediska
časového aktuální. Žalovaný vydal rozhodnutí dne 29 . 9. 2010, vycházel ovšem z informací,
které hodnotily situaci v Sýrii do roku 2009. Informace staršího data by krajský soud akceptoval,
pokud by tento postup umožňovala společensko-politická a bezpečnostní situace v zemi,
takový postup ovšem není možný v případě Sýrie, ve které dodržování lidských práv výrazně
zaostává za představou demokratického státu. Nadto počátkem roku 2011 se situace v Sýrii
poměrně dramaticky vyhrotila. Žalovaný si měl opatřit co možná nejvíce aktuální informace.
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti výroku I. rozsudku krajského soudu,
jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného v části, v níž jí a jejímu synovi nebyla
udělena mezinárodní ochrana dle §12, §13 a §14 zákona o azylu, včasnou kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka rozšířila
kasační stížnost i o důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a doplnila kasační stížnost o konkrétní
námitky.
Stěžovatelka namítá, že výrok správního rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany je
celistvý a nelze jej členit na několik výroků. Jednotlivá ustanovení, která jsou ve výroku
rozhodnutí uvedena, nelze považovat za jednotlivé výroky. Stěžovatelka si v této souvislosti klade
otázku, kolik výroků tedy vlastně rozhodnutí žalovaného obsahuje. Stěžovatelka tvrdí, že výrok
jako celek je buď zcela správný, anebo je nutné provést znovu celé řízení. Soudem zvolené řešení
je nepraktické z toho hlediska, kdo má mít k dispozici správní spis, zda žalovaný, který pokračuje
ve správním řízení ohledně §14a a §14b zákona o azylu, nebo Nejvyšší správní soud,
který přezkoumává část výroku vztahující se k §12, §13 a §14 zákona o azylu. Stejně tak
se tímto rozhodnutím vyvolává právní nejistota ve věci náhrady nák ladů řízení, neboť není
zřejmé, jak počítat úspěšnost ve věci (§60 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelka uzavírá, že rozhodnutí
o neudělení mezinárodní ochrany lze buď jako celek potvrdit, anebo jako celek zrušit. Částečné
potvrzení ani částečné zrušení možné není. Jelikož tato právní otázka dosud nebyla zcela jasně
vyřešena, je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a s. ř. s.
Stěžovatelka dále uvádí, že jakkoliv podrobně se soud věnoval hodnocení věrohodnosti
výpovědi manžela žalobkyně, nedostatečně vysvětlil původ a povahu jím předložených
dokumentů. Tedy zda se mělo jednat o falza, nebo o pravé doklady. Krajský soud dále
neodůvodněně klade rozdílné nároky na zjištění skutkového stavu (aktuálnost informací o zemi
původu) ve vztahu k azylu a doplňkové ochraně. Stěžovatelka se táže, na základě
jakých informací má soud za vyloučené, že nynější občanská válka nezhoršila situaci kurdské
menšiny tak, že její potíže dosáhly řádově vyšší intenzity a že v současné době je jejich strach
z pronásledování odůvodněn. Z jakého důvodu aplikuje soud rozsudek NSS
sp. zn. 2 Azs 48/2007 pouze na posuzování hrozby mučení či nelidského a ponižujícího
zacházení, nikoliv však na posuzování rizika pronásledování z azylově relevantního důvodu
národnostní příslušnosti či politických názorů? Stěžovatelka v závěru poukazuje na dva možné
scénáře budoucího vývoje v Sýrii - buď se Kurdové stanou hlavním terčem represí ze strany
prezidenta Assada, nebo v případě vítězství opozičních sil se stanou coby „Assadovi kolaboranti“
terčem násilí ze strany nové vlády.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesa huje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Otázkou oddělitelnosti jednotlivých výroků rozhodnutí o žádosti o udělení azylu
se Nejvyšší správní soud již v minulosti zabýval ve vztahu k předchozí právní úpravě účinné
do 31. 8. 2006. Dospěl přitom k závěru, že u žaloby směřující proti rozhodnutí obsahujícímu
samostatné výroky o neudělení azylu a o neexistenci překážek vycestování soudu nic nebrání
v tom, aby zamítl žalobu směřující proti výroku o neudělení azylu a naopak zrušil rozhodnutí
v rozsahu výroku o neexistenci překážek vycestování. Výrok o neexistenci překážek podle §91
zákona o azylu lze samostatně zrušit, aniž by tím byl dotčen další právní osud výroku o neudělení
azylu podle §12, §13 a §14 zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 3 Azs 272/2004 - 67, publikovaný pod č. j. 1288/2007 Sb. NSS, a ze dne 17. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 11/2005 - 90, www.nssoud.cz). Naproti tomu výrok o neexistenci překážek
vycestování je třeba zrušit v případě, pokud by byl zrušen výrok o neudělení azylu (kromě shora
cit. rozhodnutí NSS viz k tomuto též rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2006, č. j. 4 Azs 47/2005 - 96).
Tento právní názor byl posléze potvrzen i usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 23 . 5. 2006,
č. j. 8 Azs 21/2006 - 164.
Dne 1. 9. 2006 vstoupila v účinnost nová právní úprava, která zrušila institut překážek
vycestování a nahradila jej doplňkovou ochranou, jakožto jednou z forem mezinárodní ochrany.
Nejvyšší správní soud uznává, že je nutno posoudit vždy in dividuálně, zda závěry,
které z judikatury vyplývaly pro posuzování překážek vyce stování, lze aplikovat i na doplňkovou
ochranu podle úpravy účinné po 1. 9. 2006, a to i s ohledem na evropskou úpravu mezinárodní
ochrany. V rozsudku ze dne 22. 7. 2009, č. j. 8 Azs 20/2009 - 99, ovšem dospěl Nejvyšší správní
soud k tomuto závěru: „Judikatura Nejvyššího správního soudu, vztahující se k oddělitelnosti posouzení
překážek vycestování, je po zmíněné novele zákona o azylu aplikovatelná i na vztah výroku o neudělení
mezinárodní ochrany a výroku o doplňkové ochraně. Byť se může jednat z hlediska jazykové formulace o výrok
jediný, obsahem a předmětem práv, o nichž je rozhodováno, se jedná o různé výroky. Výrok o neudělení
mezinárodní ochrany podle §12, §13 a §14 zákona o azylu a výrok o nesplnění podmínek pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu je proto třeba považovat za relativně samostatné výroky.“
V rozsudku ze dne 11. 3. 2008, č. j. 4 Azs 104/2007 - 73, pak zdejší soud explicitně uvedl,
že výroky rozhodnutí o udělení či neudělení doplňkové ochra ny podle §14a a §14b zákona
o azylu jsou výroky závislými na výrocích o neudělení azylu, a proto krajský soud musí, zrušuje -li
kterýkoli výrok o neudělení azylu, současně zrušit i výroky o doplňkové ochraně . Výroky
o doplňkové ochraně přitom mohou být zrušeny i v případě, že ve vztahu k výrokům o neudělení
azylu soud žalobu zamítne. Soud zdůraznil, že z hlediska procesní ekonomie a efektivnosti
správního řízení považuje za nežádoucí rušit celé správní rozhodnutí, týká -li se zjištěný
nedostatek pouze některého výroku rozhodnutí a jiný na něm nez ávislý výrok může obstát.
Tento závěr tak obstál i za nové úpravy doplňkové ochrany.
K dílčímu argumentu stěžovatelky, že za dané situace není z řejmé, zda nadále trvá řízení
o mezinárodní ochraně, Nejvyšší správní soud odkazuje např. na rozsudek ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 3 Azs 272/2004 - 67, podle kterého rozhoduje-li se o překážce vycestování v řízení o udělení
azylu, pak účastník takového řízení je vždy žadatelem o udělení azylu ve smyslu §2 odst. 3
zákona o azylu, a to i když v řízen í již bylo rozhodnuto o neudělení azylu a zbývá rozhodnout
„toliko“ o existenci překážek vycestování. Tyto závěry tak lze vztáhnout i na rozhodování
o žádosti o udělení mezinárodní ochrany v části týkající se pouze doplňkové ochrany (k definici
žadatele o mezinárodní ochranu dle nyní účinného znění zákona o azylu viz §2 odst. 5).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že na vznesenou právní otázku
oddělitelnosti výroku rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany poskytuje dostatečnou
odpověď dosavadní judikatura, k jejíž změně nespatřuje Nejvyšší správní soud jakýkoliv důvod.
Postup krajského soudu, který shledal výrok žalovaného o neudělení azylu zákonným,
avšak ve vztahu k posouzení možnosti udělit doplňkovou ochranu dospěl k závěru, že správní
řízení bylo stiženou vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu, v důsledku
čehož zrušil napadené správní rozhodnutí pouze částečně, tedy nepředstavuje nesprávné
posouzení právní otázky. Nejedná se ani o vadu řízení před krajským soudem.
Další námitkou stěžovatelka brojí proti závěrům o posouzení věrohodnosti výpovědi
svého manžela. S touto otázkou se zdejší soud vypořádal v řízení, které se týkalo kasační stížnosti
podané manželem stěžovatelky (viz usnesení ze dne 14. 12. 2011, č. j. 1 Azs 20/2011 - 126),
v němž na základě podkladů ve spisu manžela stěžova telky shledal, že krajský soud „nezpochybňuje
pravost předložených dokladů, ba naopak na jejich základě připouští, že k „incidentu s cigaretami“ skutečně
došlo, a to přestože i v tomto případě se ve výpovědi stěžovatele vyskytly vážné rozpory.“ Pokud tedy „soud
nepopřel pravost předložených listinných důkazů a využil je toliko ve prospěch stěžovatele, nebylo
třeba v odůvodnění rozsudku vysvětlovat „původ a povahu“ předložených dokumentů.“ V dalším odkazuje
Nejvyšší správní soud na citované usnesení týkající se manžela stěžovatelky.
Poslední námitkou stěžovatelka zpochybňuje závěry krajského soudu stran dostatečnosti
(z hlediska aktuálnosti) shromážděných informací o zemi původu ve vztahu k posouzení
podmínek pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Domnív á se, že pokud soud vyhodnotil
tyto podklady jako nedostatečné pro posouzení doplňkové ochrany, měl učinit totožný závěr
i ve vztahu k azylu, jakožto privilegované formě mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud
v soudním spise zjistil, že v žalobě ani později v průběhu řízení před krajským soudem
stěžovatelka nenamítala, že by žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci ve vztahu k otázce
udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Stěžovatelka pouze tvrdila, že shromážděné podklady jsou
nedostatečné pro posouzení otázky udělení doplňkové ochrany, a to z důvodu neaktuálnosti
zpráv o zemi původu (č. l. 18 a 20 soudního spisu). Dle §104 odst. 4 s. ř. s. jsou námitky
vznesené poprvé až v řízení o kasační stížnosti, jejichž uplatnění v řízení před krajským soudem
nic nebránilo, nepřípustné, Nejvyšší správní soud se proto touto námitkou zabývat nemůže.
Nejvyššímu správnímu soudu je známo, že v průběhu roku 2011, tedy až po vydání
rozhodnutí žalovaného, došlo k radikální změně poměrů v Syrské arabské republice. Tato změna
by v obecné rovině mohla mít dopad eventuálně i na postavení stěžovatelky a jejího syna
z pohledu zákona o azylu. Z pohledu doplňkové ochrany bude tato skutečnost zohledněna
v pokračujícím řízení o původní žádosti, neboť v tomto rozsahu bylo rozhodnutí žalovaného
zrušeno a bylo mu krajským soudem uloženo, aby doplnil dokazování; rozsudek krajského soudu
v této části nebyl napaden kasační stížností a zákonnost jeho rozsudku v tomto bodě
přezkoumávána nebyla. Žalovaný by měl v pokračujíc ím správním řízení zvážit, zda nejsou
splněny podmínky pro vydání nového rozhodnutí dle §101 správního řádu, v němž by znovu
rozhodl o původní žádosti v celém rozsahu, tedy i v části týkající se azylu.
S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že kasa ční stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, neboť ustálená a vnitřně jednotná judikatura
poskytuje odpověď na posuzované námitky. Nejvyšší správní soud proto (vedle námitky, která je
nepřípustná) shledal kasační stížnost nepřijatelnou a odmítl ji podle §104a s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovatelce byl krajským soudem ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti
advokát Mgr. Pavel Čižinský; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ustanovenému advokátu přiznal odměnu
za zastupování podle §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d) a §11 odst. 1 písm. f)
ve spojení s §11 odst. 3 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, spočívající v odměně za dva úkony právní služby, které vyplývaly z obsahu spisu
v částce 4200 Kč a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč; celkem tedy 48 00 Kč. Poradu
s pracovnicí Organizace pro pomoc uprchlíkům, která zastupovala stěžovatelku v řízení
před krajským soudem, zástupce stěžovatelky nedoložil, proto ji Nejvyšší správní soud
nepovažoval za úkon právní služby ve smyslu §11 advokátního tarifu. Odměna byla zvýšena
vzhledem k počtu zastupovaných osob v souladu s §12 odst. 4 advokátního tarifu na částku
9600 Kč a v souladu s tímto ustanovením poté snížena o 20 % na 7680 Kč. Tato částka bude
zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v přiměřené lhůtě.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu