ECLI:CZ:NSS:2011:7.AFS.8.2011:44
sp. zn. 7 Afs 8/2011 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: BS DEALER,
a. s., se sídlem Dostihová 200, Slušovice, zastoupen JUDr. Františkem Novosadem, advokátem
se sídlem Smetanova 1101, Vsetín, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem
nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 20. 10. 2010, č. j. 31 Af 97/2010 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 10. 2010, č. j. 31 Af 97/2010 - 15, zastavil
řízení o kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 2. 8. 2010 proti usnesení téhož
soudu ze dne 23. 6. 2010, č. j. 31 Ca 147/2008 - 108, kterým byla pro neodstranění
vad odmítnuta žaloba stěžovatele ze dne 8. 8. 2008 proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Brně ze dne 23. 6. 2008, č. j. 10922/08-1500-703692. Důvodem zastavení řízení o kasační
stížnosti bylo nezaplacení soudního poplatku, protože stěžovatel, ač k tomu byl vyzván
usnesením ze dne 3. 9. 2010, č. j. 31 Ca 147/2008 - 131, soudní poplatek ve stanovené lhůtě
nezaplatil.
Proti tomuto usnesení stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost podle ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., v níž namítal, že soudní poplatek zaplatil. Dále uvedl, že důvodem nezaplacení
soudního poplatku byla také skutečnost, že neměl vlastní finanční zdroje kvůli dlouhotrvajícímu
soudnímu sporu. Krajský soud doručoval všechna předchozí rozhodnutí ve věci pouze zástupci
navrhovatele a ten byl po dobu delší než měsíc mimo území České republiky. Na výzvu
obsaženou v usnesení ze dne 3. 9. 2010 tak stěžovatel nemohl odpovídajícím způsobem reagovat.
V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007,
č. j. 9 As 3/2007 – 77. Stěžovatel má za to, že pokud se nemohl s výzvou objektivně seznámit,
bylo v řízení před krajským soudem podstatným způsobem omezeno jeho právo na přístup
k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pozdní úhrada
poplatku byla způsobena také změnou předsedy představenstva a jednatele společnosti. Proto
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s ust.
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal
vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Namítal-li stěžovatel objektivní nemožnost seznámit se s výzvou k zaplacení soudního
poplatku, tato stížní námitka není důvodná. Podle ust. §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník nebo
osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim. Stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem JUDr. Františkem Novosadem, což vyplývá z předložené plné
moci ze dne 2. 8. 2010. Tato plná moc nebyla vypovězena ani odvolána. Krajský soud proto
v souladu s ust. §42 odst. 2 s. ř. s., doručoval pouze zástupci stěžovatele, neboť zaplacení
soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat stěžovatel přímo osobně (viz rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 3 As 55/2004 – 52,
dostupný na www.nssoud.cz a nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07,
č. 193/2007 Sb. ÚS a dostupný na http://nalus.usoud.cz). V procesním postupu krajského soudu
při doručování usnesení ze dne 3. 9. 2010, č. j. 31 Ca 147/2008 – 131, tak nelze nalézt žádné
pochybení. Stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit řádné doručení
tohoto usnesení. Skutečnost, že zástupce stěžovatele byl v době doručování usnesení v zahraničí,
je irelevantní, neboť písemnost převzala oprávněná osoba v jeho sídle. Bylo tedy věcí zástupce
jako profesionála v oboru poskytování právních služeb, aby zajistil i v době své nepřítomnosti
adekvátní reakci na doručené usnesení. Namítal-li stěžovatel, že neměl dostatečné prostředky
pro zaplacení soudního poplatku, z obsahu soudního spisu není zřejmé, že by podal žádost
o osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. §36 odst. 3 s. ř. s.
Stěžovatel rovněž namítal, že poplatek byl zaplacen a že krajský soud tím, že řízení
o kasační stížnosti zastavil, porušil jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Také tato stížní námitka není
důvodná. Podle ust. §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší
soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti
tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci,
zaniká poplatková povinnost. Podle obsahu soudního spisu stěžovatel zaplatil soudní poplatek
ve výši 3000 Kč dne 9. 11. 2010, přičemž usnesení ze dne 20. 10. 2010, č. j. 31 Af 97/2010 – 15,
kterým krajský soud řízení o kasační stížnosti zastavil, nabylo právní moci již dne 2. 11. 2010.
Stěžovatel sice soudní poplatek zaplatil, ale až po právní moci usnesení o zastavení řízení
o kasační stížnosti. Postupem krajského soudu tak nijak nedošlo k omezení přístupu stěžovatele
k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny, který stanoví, že každý se může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného
orgánu. Poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti (ust. §4 odst. 1 písm. d)
zákona o soudních poplatcích). Krajský soud v souladu s ust. §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích vyzval stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce k zaplacení a umožnil
mu v desetidenní lhůtě soudní poplatek dodatečně zaplatit, což je lhůta zcela přiměřená
pro zaplacení soudního poplatku, popř. pro podání žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel dále poukazoval na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne
25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, dostupném na www.nssoud.cz, z nichž dovozoval porušení
svého práva na přístup k soudní ochraně. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku zdůraznil,
že pokud povinnost zaplatit soudní poplatek může v některých případech omezit právo
na přístup k soudu, právní úprava zákona o soudních poplatcích umožňuje této situaci předejít.
Dále v něm zdůraznil, že „(z) jazykového výkladu předmětného ustanovení jasně vyplývá, že ve věcech
správního soudnictví je nejzazším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní moci rozhodnutí.“
Argumentace stěžovatele, že v jeho případě došlo postupem krajského soudu k omezení jeho
práva na přístup k soudní ochraně, jež opíral o závěry uvedené ve výše citovaném rozsudku,
tak není případná.
Judikatura správních soudů ve snaze šetřit co nejvíce práva účastníků řízení dovodila,
že pokud účastník řízení zaplatí soudní poplatek i poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí soudu,
ale ještě v tentýž den, tato skutečnost má za následek, že usnesení o zastavení řízení musí
být zrušeno a v řízení pokračováno. Stěžovatel však soudní poplatek v den, kdy mu bylo usnesení
o zastavení řízení doručeno, nezaplatil a učinil tak až několik dnů poté.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. §109 odst. 1
s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 o dst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu