ECLI:CZ:NSS:2011:9.AFS.9.2011:89
sp. zn. 9 Afs 9/2011 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně:
TEPLO Rumburk, s.r.o., se sídlem Lesní č. 92, Rumburk, zastoupená JUDr. Monikou
Novotnou, advokátkou se sídlem Jasná II 5, Praha 4 – Bráník, adresa pro doručování:
Platnéřská 2, Praha 1, proti žalované: Státní energetická inspekce, Ústřední
inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne
31. 10. 2007, č. j. 042303007/305/07/90.120/Ve, ve věci pokuty za porušení cenových
předpisů, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 30. 8. 2010, č. j. 9 Ca 369/2007 – 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalované. Předmětem
sporu mezi stěžovatelkou a žalovanou je otázka zákonnosti pokuty uložené stěžovatelce
ve výši 454 534 Kč za porušení ustanovení §15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb.,
o cenách, ve znění účinném za posuzované období (dále jen „zákon o cenách“). Tohoto
jednání se měla stěžovatelka dopustit tím, že v roce 2005 v Rumburku v rozporu
s podmínkami stanovenými pro věcné usměrňování cen dle §6 odst. 1 písm. c) zákona
o cenách nerespektovala závazný postup při tvorbě ceny tepelné energie,
tj. nerespektovala předepsaná pravidla pro regulaci věcně usměrňované ceny (dále také
„VUC“) tepelné energie (dále také „TE“), stanovené cenovým rozhodnutím
Energetického regulačního úřadu (dále také „ERÚ“) č. 9/2004.
Městský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle ustanovení
78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Uvedl, že cenová rozhodnutí k cenám tepelné energie
se vydávají vždy pro příslušný kalendářní rok. Základním předpokladem pro zjištění,
zda byla VUC tepelné energie v daném kalendářním roce dodržena, je znalost správného
výpočtu VUC předchozího roku, a to dle příslušného cenového předpisu. Výpočet VUC
tepla pro rok 2005 vycházel z textu cenového rozhodnutí č. 9/2004. Kontrolní orgán
vycházel ze skutečných cen účtovaných stěžovatelkou v lokalitě Rumburk a údajů
předložených k cenové kontrole, které porovnával s limity cenového rozhodnutí včetně
jeho podmínek. Výpočet VUC tepelné energie za rok 2005 záležel na výpočtu VUC TE
od roku 1999 do roku 2004 a vycházel z maximálních průměrných VUC vypočtených
za každý rok dle příslušných cenových rozhodnutí. Správní orgán proto postupoval
správně, vzal-li jako zásadní podklad pro výpočet VUC TE v roce 2005 vedle cenového
rozhodnutí v úvahu i výsledky kontrolních zjištění v jednotlivých předcházejících letech,
neboť ty odrážely jak výši stálých ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku
v roce 2004, tak i cenové poměry stěžovatelky na základě jí předložené kalkulace pro rok
2005.
Na správnosti těchto údajů nemůže nic změnit ani skutečnost, že první cenová
kontrola za roky 2000 až 2002 byla v důsledku soudního přezkumu správních rozhodnutí
o udělení pokuty za rok 1999 ukončena až v roce 2006.Výsledek tohoto soudního
přezkumu byl rozhodující pro posouzení zákonnosti cen TE v rámci cenové kontroly
za další roky. Na výkon státní kontroly nelze vzhledem k jejímu charakteru a účelu,
a to ani subsidiárně, aplikovat právní úpravu o lhůtách, ve kterých mají být dle správního
řádu vydávána jednotlivá rozhodnutí. V této souvislosti odkázal na rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 98/99 - 37, podle kterého není výkon státní
kontroly dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, správním řízením, a podrobně
odůvodnil aplikovatelnost zde uvedených závěrů na nyní projednávanou věc. Vyčkávání
správních orgánů na výsledky soudního přezkumu navíc nebylo zapříčiněno jejich
libovůlí, ale provázaností VUC TE v jednotlivých kontrolovaných letech. Cenové
rozhodnutí by mělo vždy odrážet realitu a podmínky VUC za předchozí kalendářní rok
s přihlédnutím k ekonomickým parametrům daného období.
Stěžovatelka dle závěrů soudu nesprávně zaměňuje vlastní výkon kontroly
a následné správní řízení, v rámci kterého je posuzováno, zda může či nemůže být
kontrolovanému subjektu uložena za protiprávní jednání pokuta. Neuložil-li správní orgán
kontrolovanému subjektu za zjištěné protiprávní jednání pokutu z důvodu uplynutí
prekluzivní lhůty pro její uložení, neznamená to, že by tím současně popřel či anuloval
svá kontrolní zjištění. S ohledem na zákonnou posloupnost regulace ceny se tyto hodnoty
odráží ve vstupních údajích, které následně podléhají posouzení dle závazného cenového
rozhodnutí a výpočtu dle kalkulačního vzorce, jejichž vlastní aplikaci stěžovatelka
nezpochybnila.
Kasační stížnost směřuje dle svého obsahu do nesprávného právního posouzení,
tj. důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka nesouhlasí
s posouzením městského soudu týkajícím se zákonnosti předcházejících kontrol
a to s ohledem na jejich neúměrnou délku. Kontrola za roky 2000 až 2002 byla zahájena
dne 18. 2. 2003 a ukončena dne 12. 10. 2006, přičemž podle správního řádu, jehož
subsidiární aplikace se stěžovatelka dovolává, měla být kontrola provedena ve lhůtě 30,
maximálně 60 dnů.
Stěžovatelka nepolemizuje se závěrem soudu, dle kterého je cena TE cenou
regulovanou, napadá nesprávnost výpočtu VUC TE. Za situace, kdy nebylo
pravomocným rozhodnutím zjištěno porušení cenových předpisů při účtování tepelné
energie v letech 2000 až 2003 (rozhodnutí o uložení pokuty za porušení cenových
předpisů v roce 2003 bylo pravomocně zrušeno), je nutné jako výchozí hodnoty
pro výpočet VUC tepla vzít skutečně účtované ceny odběratelům. Tento postup však
správní orgány nerespektovaly a vycházely ze svých nezákonných zjištění, tj. z uměle
a protiprávně vypočtených hodnot, které pak vzaly jako výchozí pro výpočet maximální
cenové eskalace pro rok 2005. K tvrzení městského soudu, dle kterého „správnost
kontrolních zjištění za jednotlivé roky spočívala a byla závislá na správnosti závěrů
kontroly z předchozího cenového roku“, stěžovatelka uvádí, že díky uplynutí prekluzivní
lhůty pro uložení pokuty nemohla být správnost těchto zjištění přezkoumána soudem.
K argumentaci soudu, dle které nelze zpochybnit věcný výsledek kontroly
za období roku 2004, stěžovatelka uvádí, že je předčasná, neboť rozhodnutí o uložení
pokuty za porušení cenových předpisů v roce 2004 napadla stěžovatelka žalobou
u Městského soudu v Praze. O věci nebylo dosud rozhodnuto.
Ze všech uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka napadený rozsudek zrušit a věc
vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěry městského soudu. Odkázala na rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 98/99 - 37, dle kterého není výkon
kontrolní činnosti správním řízením, a proto se na tuto činnost lhůty uvedené
ve správním řádu nevztahují. Výše uvedené závěry platí i za účinnosti nového správního
řádu. Ukončení zmíněných kontrol navíc nezáviselo na libovůli správních orgánů,
ale na uplatnění základního principu věcné regulace cen, tj. návaznosti VUC tepelné
energie v jednotlivých po sobě následujících letech. Posouzení bylo tedy závislé
na výsledku soudního přezkumu správnosti VUC tepla za rok 1999, a to Městským
soudem v Praze a následně Nejvyšším správním soudem.
Domněnka stěžovatelky, dle které je nutno za výchozí hodnoty pro výpočet VUC
tepla vzít skutečně stěžovatelkou účtované ceny svým odběratelům, odporuje systému
regulace cen, který je založen příslušnými právními předpisy. Žalovaná nesouhlasí
se závěrem stěžovatelky, že porušení příslušných předpisů nebylo zjištěno, neboť
z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty nedošlo k pravomocnému uložení pokuty. Porušení
cenových předpisů bylo zjištěno, což dokládají protokoly č. 042300603 a 042303606,
se kterými byla stěžovatelka řádně seznámena a proti kterým mohla podat námitky.
Navrhuje proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Ze správního spisu kasační soud ověřil, že první kontrola zaměřená na dodržování
VUC při prodeji tepelné energie v lokalitě Rumburk byla provedena v roce 2002
u společnosti Harpen ČR, s. r. o. (dále jen „Harpen“), a to za období roku 1999. Od roku
2000 je již dodavatelem tepla v uvedené lokalitě stěžovatelka, která má od společnosti
Harpen s účinností od 8. 11. 1999 pronajatou komplexní technologii, která je součástí
soustavy centrálního zásobování teplem v Rumburku. Společnost Harpen je současně
společníkem stěžovatelky.
Kontrolou bylo zjištěno, že společnost Harpen dodávala po celý rok 1999 tepelnou
energii pro domácnosti v lokalitě Odolena Voda a od dubna do konce roku 1999 také
v lokalitě Rumburk. V obou případech uplatnila dvousložkovou cenu tepelné energie.
Správní orgány vyšly z výměru Ministerstva financí č. 01/1999, podle něhož věcně
usměrňovaná cena tepelné energie zahrnuje pro všechny odběratele ekonomické náklady,
přiměřený zisk a příslušnou daň. Pro tepelnou energii dodávanou do domácností dále
platí ustanovení bodu (3) tohoto výměru, podle něhož cena tepelné energie
pro domácnosti za rok 1999 nesmí být vyšší než průměrná cena za rok 1998 zvýšená
o povolené maximální procento, pokud dodavatel neuplatní postup podle bodu (4)
nebo poslední věty bodu (9) tohoto výměru. Ani jednu z těchto výjimek však nemohla
společnost Harpen uplatnit. Kontrolní orgány dospěly k závěru, že dodavatel tepla
nedodržel povolený meziroční nárůst ceny tepelné energie pro domácnosti, stanovený
v bodu 3 a 5 výměru Ministerstva financí č. 01/1999, neboť své dodávky tepla
nadhodnotil a tím nerespektoval podmínky věcné regulace cen tepelné energie stanovené
v předmětném výměru, čímž porušil cenové předpisy ve smyslu §15 odst. 1 písm. c)
zákona o cenách. Rozdíl mezi souhrnem cen skutečně zaplacených odběrateli tepelné
energie a souhrnem cen, které měl stěžovatel maximálně naúčtovat podle předmětného
výměru, určil kontrolní orgán částkou 7 315 512 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen
„DPH“), tedy 7 681 288 Kč včetně DPH.
Uvedené kontrolní závěry potvrdil jak Městský soud v Praze, tak Nejvyšší
správní soud rozhodnutím ze dne 14. 5. 2005, č. j. 2 As 14/2005 - 108 (dostupné
na www.nssoud.cz). Kasační soud mimo jiné uvedl, že nadhodnocením plánovaných
a smluvně zakotvených dodávek tepla oproti předchozímu roku, které stěžovatel nijak
nezdůvodnil a které bylo ve zjevném rozporu s jeho znalostí o dodávkách tepla v daných
lokalitách v předchozích letech, se společnost Harpen vystavila riziku, že se ve svém
výpočtu věcně regulované ceny významně odchýlí od výsledku, k němuž povede pozdější
výpočet již se znalostí skutečně odebraného množství tepla.
Ze správního spisu kasační soud dále ověřil, že kontrola zaměřená na dodržování
VUC při prodeji tepelné energie za období let 2000 až 2002 byla zahájena u stěžovatelky
dne 18. 2. 2003 a ukončena dne 12. 10. 2006. Kontrola dle žalované nemohla být
ukončena dříve, neboť žalovaná čekala na výsledky soudního přezkumu VUC TE
za období roku 1999, kterou stanovila na základě provedené kontroly u společnosti
Harpen. Na základě kontrolních zjištění za období let 2000 až 2002 však nemohlo být
vydáno rozhodnutí o uložení sankce, a to z důvodu marného uplynutí tříleté prekluzivní
lhůty pro její uložení. Tato kontrolní zjištění byla podkladem pro stanovení VUC TE
v následujících obdobích. Ze stejných důvodů, tj. marného uplynutí prekluzivní lhůty
pro uložení pokuty, nemohla být stěžovatelce pravomocně uložena sankce ani za porušení
cenových předpisů za období roku 2003 a rozhodnutí o uložení pokuty za toto období
bylo v rámci autoremedury správním orgánem zrušeno.
Kontrola zaměřená na dodržování VUC při prodeji tepelné energie za období roku
2004 byla zahájena dne 1. 11. 2006 a ukončena dne 24. 1. 2007. Na základě této kontroly
byla stanovena maximální přípustná průměrná cena VUC TE za rok 2004 (protokol
ze dne 24. 1. 2007, č. 042304006). Kontrolou bylo zjištěno, že stěžovatelka prodávala
TE v Rumburku v roce 2004 za průměrnou cenu 484,84 Kč/GJ bez DPH, tj. 509,08
Kč/GJ vč. DPH, ačkoliv průměrná VUC TE za uvedené období činila podle pravidel
věcného usměrňování 462,06 Kč/GJ bez DPH, tj. 485,16 Kč/GJ včetně DPH.
Stěžovatelkou účtovaná cena je vyšší, a to o 23,92 Kč/GJ vč. DPH. Na základě
kontrolních zjištění byla stěžovatelce za uvedené období uložena sankce ve výši
1 300 123 Kč. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žaloba proti
rozhodnutí o uložení pokuty za porušení cenových předpisů za období roku 2004 byla
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2010, č. j. 6 Ca 138/2007 - 56,
zamítnuta.
Kontrola zaměřená na dodržování VUC při prodeji tepelné energie za období roku
2005 v lokalitě Rumburk byla zahájena dne 29. 5. 2007 a ukončena dne 21. 6. 2007.
Kontrola byla zaměřena na dodržování zákona o cenách, vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou
se provádí zákon o cenách, ve znění účinném za posuzované období a cenového
rozhodnutí ERÚ č. 9/2004, k cenám tepelné energie ve znění cenového rozhodnutí ERÚ
č. 6/2005 při prodeji tepelné energie za rok 2005. K protokolu o výsledku kontroly
je připojen přehled cen TE v letech 1999 až 2004, ze kterého vyplývá, jak mohly být dle
závěrů správních orgánů ceny TE v lokalitě Rumburk v jednotlivých letech odběratelům
v souladu s pravidly věcného usměrňování, tj. podle jednotlivých cenových rozhodnutí,
účtovány. Kontrolou bylo zjištěno, že stěžovatelka prodávala TE v Rumburku v roce
2005 za průměrnou cenu 520,04 Kč/GJ bez DPH, tj. 546,04 Kč/GJ vč. DPH. Tato cena
je vyšší než úroveň ceny TE uvedená v bodu 1.2 příslušného cenového rozhodnutí.
Podle závazného postupu při tvorbě cen, tj. bodu 2.1 příslušného cenového
rozhodnutí, je nutno při tvorbě průměrné uplatňované ceny TE v regulovaném roce,
která je nad příslušnou stanovenou úrovní ceny TE, uplatnit závazná pravidla upravující
maximálně možný meziroční nárůst celkové výše ekonomicky oprávněných nákladů
a přiměřeného zisku. Stěžovatelka dle kontrolních zjištění uvedená pravidla nedodržela,
když prodávala v roce 2005 v lokalitě Rumburk teplo za cenu o 19,87 Kč/GJ vč. DPH
vyšší, než byla možná výše průměrné ceny TE (526,17 Kč/GJ vč. DPH), stanovené
dle bodu 2.1 příslušného cenového rozhodnutí.
První kasační námitkou je nezákonnost uložené sankce z důvodu nepřiměřené
délky cenových kontrol provedených za předcházející období. Lhůty pro provádění
kontroly stěžovatelka dovozuje ze subsidiární aplikace ustanovení §49 odst. 2 zákona
č. 71/1967 Sb., správního řádu, neboť zákon o státní kontrole žádné speciální ustanovení
o lhůtách neobsahuje. Dle jejího názoru mohla kontrola za předcházející období trvat 30,
maximálně 60 dnů, což nebylo dodrženo, a proto nelze z výsledků uvedených kontrol
vycházet v nyní projednávané věci. Jinými slovy stanovená průměrná VUC TE
za předcházející roky nemůže být použita jako výchozí hodnota pro stanovení VUC TE
v roce 2005.
Kasační soud argumentaci stěžovatelky nesdílí.
Kontrolou se v teorii správního práva označuje postup orgánu veřejné moci,
který zjišťuje a eventuelně posuzuje plnění povinností adresáty veřejné správy. Cenová
kontrola spočívá ve zjišťování, zda nejsou porušována ustanovení zákona o cenách a další
cenové předpisy. Způsob provádění kontroly je upraven zákonem ČNR č. 552/1991 Sb.,
o státní kontrole, včetně práv a povinností kontrolních orgánů a kontrolovaných subjektů.
Na rozdíl od řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů se na cenovou
kontrolu nevztahuje správní řád, a to s výjimkou základních zásad činnosti správních
orgánů. Kontrola je svou povahou procesem kontrolním, nikoliv rozhodovacím, jedná
se o formalizovaný proces opatřování důkazů. Výkon cenové kontroly proto není řízením
správním a lhůty pro vydání rozhodnutí upravené správním řádem nelze na výkon
kontroly aplikovat. Kasační soud se plně ztotožňuje se závěry městského soudu, včetně
jeho závěru o dopadu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001,
č. j. 7 A 98/99 - 37, na nyní projednávanou věc.
Uvedený závěr samozřejmě neznamená, že absence lhůt umožňuje správnímu
orgánu uplatňovat státní moc vůči kontrolovanému subjektu svévolně, bez jakýchkoliv
omezení. Absence zákonných lhůt totiž sama o sobě nevylučuje, že by délka kontroly
nemohla v určitých případech negativně zasáhnout práva kontrolovaného subjektu.
Je nezbytné, aby správní orgán podle zásady přiměřenosti respektoval, že při vyžádání
plnění povinností kontrolovaného subjektu je třeba volit jen prostředky,
které ho co nejméně zatěžují, což v případě jakékoliv kontroly znamená mimo jiné její
provádění v nezbytně nutném rozsahu ve vztahu k dosažení jejího účelu. Správní orgán
je tedy při kontrole vázán nejen zákonnými omezeními, ale i řadou principů, na nichž
je právní stát založen. Přestože v projednávané věci nebyla délka kontroly zapříčiněna
svévolí či libovůlí správního orgánu, nelze současně délku probíhající kontroly
odůvodňovat charakterem předmětu kontroly, tj. konstrukcí VUC TE. I když vychází
VUC TE v aktuálním roce z VUC TE předcházejícího období, nelze ze zákona dovodit,
že by další postup správních orgánů závisel na předchozí aprobaci jejich činnosti ze strany
soudu. Podstatné pro posouzení této námitky není skutečnost, že se žalovaná rozhodla
vyčkat na potvrzení svých kontrolních závěrů ze strany soudní moci, ale skutečnost,
že stěžovatelka nebyla délkou trvání předcházejících cenových kontrol v nyní
projednávané věci žádným způsobem poškozena.
V důsledku doby, po kterou byly kontroly za období 2000 až 2003 prováděny,
došlo k marnému uplynutí objektivní tříleté prekluzivní lhůty pro uložení pokuty
za porušení cenových předpisů, která počíná běžet ode dne, kdy k porušení cenových
předpisů došlo. Stěžovatelce tak nemohla být za porušení cenových předpisů týkající
se VUC TE v lokalitě Rumburk uložena pokuta ani za období let 2000 až 2002,
ani za období roku 2003.
Způsob určení průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie, včetně vzorce
stanoveného cenovým výměrem, je součástí cenové regulace, kterou byla stěžovatelka
povinna dodržet, a to bez ohledu na to, po jakou dobu trvala či netrvala cenová kontrola
za předcházející období. Porušení VUC TE v lokalitě Rumburk má svůj základ
v nedodržení cenové regulace společností Harpen v roce 1999. Na stěžovatelku,
která je v lokalitě Rumburk dodavatelem TE od roku 2000, se však plně vztahovala
povinnost vycházet při kalkulaci ceny z hodnot určených příslušným cenovým výměrem,
tj. v roce 2000 mimo jiné z tržeb za dodávky TE v roce 1999, v roce 2001 z tržeb
za dodávky TE v roce 2000 atd., a to nikoli z tržeb skutečných, ale upravených podle
pravidel věcného usměrňování cen. Stěžovatelka tím, že převzala hmotné nástroje
k výrobě a distribuci tepla v dané lokalitě, nepřevzala pouze tyto hmotné statky, ale také
závazky respektovat cenovou hladinu nastavenou příslušnou cenovou regulací. Nad rámec
výše uvedeného je nutno připomenout, že dodávky TE jsou od roku 2000 realizovány
stěžovatelkou na základě nájemní smlouvy, uzavřené mezi stěžovatelkou a společností
Harpen, přičemž společnost Harpen byla vždy společníkem stěžovatelky. Ze spisového
materiálu je zřejmé, že tato společnost byla s jí nesprávně účtovanou cenou prokazatelně
seznámena již v průběhu roku 2000 a 2001.
Obdobně neshledal kasační soud důvodnou ani druhou námitku stěžovatelky,
dle které nelze pro výpočet VUC TE v roce 2005 vycházet z průměrné VUC TE
stanovené kontrolními orgány za předcházející roky, pokud za porušení cenových
předpisů za období 2000 až 2002 a roku 2003 nebyla kontrolovaným orgánem uložena
stěžovatelce žádná sankce, respektive pokud absentuje pravomocné rozhodnutí,
které by porušení cenových předpisů zákonem stanoveným způsobem konstatovalo.
Cenové rozhodnutí, které stanoví závazný postup při tvorbě cen TE, se vydává
na každý kalendářní rok. Cena tepelné energie se reguluje prostřednictvím VUC,
do které lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a DPH.
Pro účel regulace jsou stanoveny úrovně cen TE pro jednotlivé úrovně předání TE.
Příslušná úroveň ceny je porovnávána k průměrné uplatňované ceně TE za tepelné
zdroje a tepelné systémy v jedné obci nebo potrubně propojené tepelné systémy
v různých obcích. Při tvorbě průměrné uplatňované ceny TE v regulovaném roce,
která je nad příslušnou úroveň ceny TE, může dodavatel, vedle změn proměnných
ekonomicky oprávněných nákladů, uplatnit nárůst celkové výše stálých ekonomicky
oprávněných nákladů a přiměřeného zisku postupem stanoveným v příslušném cenovém
rozhodnutí. VUC tepelné energie je tedy konstruována tak, že výpočet průměrné VUC
za předcházející období slouží jako základna pro výpočet povoleného meziročního
nárůstu pro následující rok.
Má-li být do příslušného vzorce pro výpočet VUC TE v aktuálním období
promítnuta VUC TE předcházejícího období, stanovená podle pravidel věcného
usměrňování, pak je nutno takto postupovat, a to bez ohledu na to, zda byl dodavatel
za nedodržení VUC TE v předcházejícím období sankcionován či nikoli. Výsledkem
kontroly je kontrolní zjištění o tom, zda byl či nebyl porušen zákon; zda se kontrolní nález
odrazí v pravomocném uložení sankce, závisí na posouzení mnoha různých okolností,
včetně procesního postupu příslušného správního orgánu či posouzení běhu
prekluzivních lhůt pro uložení příslušné sankce. Pokud stěžovatelka nesouhlasila
s výpočtem VUC TE za předcházející období, tj. se stanovením maximální možné ceny
tepelné energie za roky 2000 až 2003, na kterých byl mimo jiné postaven závěr
kontrolního zjištění pro rok 2004 a následně i pro rok 2005 (výpočet VUC TE za tato
období byl připojen ke kontrolnímu protokolu), měla věcné argumenty namítnout v řízení
o uložení pokuty v nyní projednávané věci. Kontrolovaná osoba má v mezích práv
účastníka řízení možnost v řízení o uložení pokuty navrhovat a předkládat důkazní
prostředky, které pak musejí být hodnoceny. Okolnost, že nedošlo k věcnému soudnímu
přezkumu VUC TE za roky 2000 až 2003, či že nebylo vydáno rozhodnutí o uložení
sankce či jiné rozhodnutí, které by porušení cenových předpisů za tato období
konstatovalo, stěžovatelce žádným způsobem ve věcné argumentaci proti výpočtu VUC
TE za období roku 2005 nebránila.
Pokud jde o správnost stanovení průměrné VUC TE pro rok 2004, pak je nutno
konstatovat, že i přes podanou správní žalobu stěžovatelka závěr žalované věcně
nenapadla. Výtka městskému soudu, že jeho závěr o správnosti výpočtu regulované
VUC TE za období roku 2004 je předčasný, není důvodná. Městský soud jednak velice
podrobně odůvodnil, z jakého důvodu je pro stanovení VUC TE v příslušném
kalendářním roce nutná znalost správného výpočtu VUC předchozího regulovaného
období, a dále stěžovatelce po právu vytkl, že kromě procesních námitek žádné věcné
argumenty zpochybňující stanovení těchto výchozích hodnot nevznesla. S tímto
hodnocením městského soudu se kasační soud ztotožňuje, neboť stěžovatelka skutečně
žádné věcné argumenty brojící proti stanovení průměrné VUC TE v roce 2004 nevznesla.
Stěžovatelka pouze bez dalšího tvrdila, že do vzorce výpočtu VUC pro rok 2004 se měly
dosadit její skutečné tržby za dodávky tepelné energie v roce 2003.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnosti není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované
pak žádné náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu