ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.26.2011:119
sp. zn. 9 As 26/2011 - 119
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobkyně: Greyhound Company, a.s., se sídlem Jindřišská 889/17, Praha 1,
zastoupená JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem Jindřišská 17, Praha 1, proti
žalovaným: 1) Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábř. L. Svobody 1222/12, Praha 1,
a 2) Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 28. 4. 2010, č. j. 207/2010-120-STSP/3, a rozhodnutí
žalovaného 2) ze dne 1. 12. 2008, č. j. MHMP 618265/2008/DOP-O1/Za-SP, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci
546/56, Praha 4, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M, advokátem se sídlem
Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, ve věci soudního poplatku, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2011,
č. j. 3 A 51/2010 - 97,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 6. 1. 2011,
č. j. 3 A 51/2010 - 97, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení
o stěžovatelkou podané kasační stížnosti ze dne 10. 9. 2010, směřující proti usnesení
městského soudu ze dne 27. 8. 2010, č. j. 3 A 51/2010 - 46.
Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatelka při podání kasační
stížnosti a následně ani po výzvě městského soudu, která obsahovala řádné poučení
o následcích nezaplacení soudního poplatku, poplatek za podanou kasační stížnost ve výši
3000 Kč neuhradila. Proto městský soud v soud v souladu s ustanovením §47 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), ve spojení s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), řízení o této kasační stížnosti zastavil.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že nedopatřením neuhradila podle přípisu
městského soudu ze dne 29. 11. 2010, doručenému zástupci stěžovatelky dne
13. 12. 2011, soudní poplatek v uvedené výši. Toto nedopatření bylo stěžovatelkou
napraveno uhrazením soudního poplatku v plné výši kolkovými známkami na formuláři,
jež je přílohou této kasační stížnosti. Stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného usnesení
městského soudu dle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť
poplatek zaplatila v plné výši před tím, než usnesení městského soudu o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci.
Ke kasační stížnosti podala vyjádření osoba zúčastněná na řízení. Kasační stížnost
považuje za nepřípustnou, neboť sama stěžovatelka uvedla, že soudní poplatek neuhradila
nedopatřením, což však není zákonným důvodem dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
pro podání kasační stížnosti. Kasační stížnost je dle osoby zúčastněné na řízení
nepřípustná rovněž v tom ohledu, že ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
stanoví ke zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
jako místně příslušný ten soud, který takové rozhodnutí vydal. Proto není namístě,
aby ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, ale, dle výše zmíněného ustanovení, věcně
příslušný městský soud. Tvrzení stěžovatelky nemá navíc oporu v soudním spise, neboť
napadené usnesení nabylo právní moci dne 10. 1. 2011, zatímco stěžovatelka předmětný
poplatek uhradila až dne 11. 1. 2011. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nepřípustnou odmítnul.
Žalované správní orgány vyjádření ke kasační stížnosti nepodaly.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Kasační soud
přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Soudní poplatek za tuto kasační stížnost nebyl zaplacen, avšak s přihlédnutím
k charakteru napadeného usnesení nebrání nezaplacení soudního poplatku věcnému
projednání kasační stížnosti. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění
poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku
by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit
projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí (podle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Pro úplnost považuje zdejší soud za nezbytné uvést, že soudní poplatek,
který stěžovatelka v podobě vylepených kolkových známek zaslala jako přílohu nyní
projednávané kasační stížnosti (čl. 101 soudního spisu), se vztahuje ke kasační stížnosti
podané dne 10. 9. 2010. Tato úvaha kasačního soudu je opřena o vyjádření stěžovatelky
v nyní projednávané kasační stížnosti, v níž uvedla, že „nedopatření (tj. nezaplacení
soudního poplatku, které bylo důvodem vydání napadeného rozhodnutí) napravila tím,
že soudní poplatek v plné výši uhradila přiloženými kolkovými známkami na formuláři zaslaném
městským soudem“. Přiložený formulář navíc přímo odkazuje na usnesení městského soudu
ze dne 29. 11. 2010, č. j. 3 A 51/2010 - 94, jímž byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti podané dne 10. 9. 2010.
Právní úprava soudních poplatků je obsažena v ustanoveních zákona o soudních
poplatcích, jehož §4 odst. 1 písm. a) stanoví, že poplatková povinnost za řízení vzniká
okamžikem podání žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení. Poplatek je dle §7 odst. 1
zákona o soudních poplatcích splatný dnem vzniku poplatkové povinnosti, tedy dnem
podání žaloby a není vázán na výzvu soudu. Ustanovení §9 citovaného zákona
pak upravuje následky nezaplacení soudního poplatku, kdy ukládá soudu učinit vůči
poplatníkovi výzvu, aby ve stanovené lhůtě poplatek uhradil. Součástí této výzvy musí být
dle ustanovení §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích také poučení o následcích
nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě, tedy riziku zastavení řízení pro neuhrazení
soudního poplatku.
Z předloženého spisu městského soudu lze ověřit, že stěžovatelka podala dne
10. 9. 2010 kasační stížnost proti výroku II. a výroku III. usnesení městského soudu
ze dne 27. 8. 2010, č. j. 3 A 51/2010 - 46, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného 2) ze dne 1. 12. 2008, č. j. MHMP 618265/2008/DOP-01/ZA-SP a současně
nebyla stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalovanému 2). Soudní poplatek
nebyl zaplacen. Městský soud proto výzvou zde dne 29. 11. 2010, č. j. 3 A 51/2010 - 94,
stěžovatelku vyzval k uhrazení částky 3000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této
výzvy. Stěžovatelka byla současně řádně poučena o následcích nezaplacení soudního
poplatku. Tato výzva byla zástupci stěžovatelky doručena dne 13. 12. 2010, což ostatně
sama stěžovatelka v projednávané kasační stížnosti potvrdila. Požadovaný poplatek však
nebyl uhrazen ani na základě této výzvy.
Zákon o soudních poplatcích v ustanovení §9 odst. 1 stanoví, že soud přistoupí
k zastavení řízení poté, kdy marně uplyne lhůta k uhrazení soudního poplatku na základě
výzvy. Městský soud proto vydal dne 6. 1. 2011 napadené usnesení, jímž řízení o kasační
stížnosti zastavil.
Dle právní úpravy obsažené v ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích, měla stěžovatelka možnost uhradit soudní poplatek až do okamžiku nabytí
právní moci rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, která nastala dne 10. 1. 2010. Poplatek však uhradila až dne 11. 1. 2011, tedy
den po nabytí právní moci napadeného usnesení o zastavení řízení.
Městský soud v napadeném rozhodnutí postupoval zcela v souladu se zákonem,
který jako nevyhnutelný následek neuhrazení soudního poplatku po výzvě soudu stanoví
zastavení řízení. Proto lze s ohledem na výše uvedené uzavřít, že městský soud
nepochybil, pokud řízení pro neuhrazení soudního poplatku zastavil, přičemž toto svoje
rozhodnutí řádně zdůvodnil.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
podanou kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nevznikly. Z uvedených důvodů rozhodl,
že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Osoba zúčastněná na řízení podala dne 17. 3. 2011 vyjádření ke kasační stížnosti.
Dle ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen
těch nákladů, které vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil.
Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud na návrh přiznat osobě zúčastněné
na řízení i náhradu dalších nákladů řízení. O žádnou z uvedených situací se však
v posuzované věci nejedná, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se osobě zúčastněné
na řízení náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu