ECLI:CZ:NSS:2011:NA.241.2011:4
sp. zn. Na 241/2011 - 4
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, v právní věci navrhovatele: R. T., adresa
pro doručování P. O. BOX 1 D2/MD, Příbram 1, v řízení o přezkumu rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 2. 2011, č. j. 43 T 33/2010 – 853,
takto:
I. Podání navrhovatele se odmítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel v podání ze dne 10. 10. 2011 označeném jako „Zpětné
vyrozumění - porušení zákona, přezkum rozsudku dle níže uvedených č. j.“ uvedl, že není možné
vykonat trest, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 43 T 33/2010 – 853, neboť tento trest byl zrušen usneseními Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 1. 1. 2010, sp. zn. 8 T 112/2009, resp. ze dne 1. 1. 2010, sp. zn. 8 T 208/2009 a žádal
Nejvyšší správní soud, aby vše dostatečně přehodnotil.
Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví je upravena v zákoně
č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). Podle §7 s. ř. s. rozhodují
krajské soudy ve správním soudnictví mj. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti
veřejné správy správním orgánem, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a o ochraně
před nezákonným zásahem správního orgánu. Nejvyšší správní soud pak podle §12 odst. 1 s. ř. s.
jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví
zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
proti rozsudkům a usnesením krajských soudů ve správních věcech a v některých dalších
případech stanovených zákonem. Předmětná věc nespadá do žádné skupiny, o níž by zákon
dovoloval Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout.
Nejvyšší správní soud rozhoduje především o kasačních stížnostech proti rozhodnutím
krajských soudů. Jen kasační stížnosti proti rozhodnutí těchto orgánů jsou podle §102 s. ř. s,
přípustné. Podle citovaného ustanovení je kasační stížnost opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá
zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí,
není-li dále stanoveno jinak. Jako soud první instance Nejvyšší správní soud rozhoduje pouze
výjimečně v některých agendách, např. volební soudnictví, návrh na zrušení opatření obecné
povahy, z nichž ani jedné se návrh navrhovatele zjevně netýká. O kasačních stížnostech, žalobách
či jiných opravných či nápravných prostředích proti rozhodnutím trestních soudů Nejvyšší
správní soud nerozhoduje.
V dané věci se jedná výhradně o řízení trestní, které je vedeno podle zákona
č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Rozhodování Policie ČR nebo státního zastupitelství v pozici
orgánů činných v trestním řízení nespadá podle judikatury Nejvyššího správního soudu
do správního soudnictví (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003,
č. j. Na 579/2003 – 10, ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 As 58/2004 – 45, publ. pod č. 1407/2007 Sb.
NSS, ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004 – 69, publ. pod č. 623/2005 Sb. NSS,
a ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 28/2008 – 29; všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz).
Tím spíše do pravomoci správního soudnictví nemůže spadat přezkum rozsudků soudů vydaných
v trestních věcech, již jen proto, že pro něj existuje samostatný systém opravných prostředků
v rámci trestního soudnictví. Není tedy možné, aby Nejvyšší správní soud, který je součástí
a vrcholem soustavy správního soudnictví, přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8
ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 43 T 33/2010 – 853, jak požaduje navrhovatel.
Je tedy zřejmé, že o podání navrhovatele nemůže Nejvyšší správní soud rozhodnout,
neboť podání tohoto typu není k Nejvyššímu správnímu soudu přípustné.
Z výše uvedeného důvodu tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podání
navrhovatele je třeba odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako podání,
které k Nejvyššímu správnímu soudu nelze přípustně učinit.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle níž žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu